Forbidden love - Zakázaná láska

I'm still your sister. - Pořád jsem tvoje sestra.

Ještě dlouhou dobu jsem pozorovala Scorpia jak spí a hladila jsem ho po vlasech. Až teprve, když měsíc zmizel z oblohy a začalo svítat, uvědomila jsem si, že pokud nechci problém, měla bych odtud zmizet.  Tiše jsem se zvedla a vyšla na chodbu. Čekal mě však nepříjemné překvapení. Hned za dveřmi stál James.

"Jamesi, pšt, prosím tě, nech mě to vysvětlit." vyhrkla jsem ze sebe dřív, než stihl začít křičet. Přikývl i když neochotně. Zatáhl mě do svého pokoje. Byl vyzdobený různými famrpálovými trofejemi.

"Máš minutu, abys mi vysvětlila proč ho nemám ihned zabít."

"Protože jsem se mu šla jen omluvit. Nad ránem jsem se šla napít a slyšela jsem, jak jeho matka mluví s tou naší. Jamesi, byl to hrozný pohled, plakala a kdyby jsi slyšel, co říkala.." Sklopila jsem hlavu a nadechla se. "Opravdu se nic nestalo, přísahám ti, jsi můj bratr, no tak věř mi. Jen jsem s ním zůstala dokud neusne a pak jsem usnula sama.. Nemám co víc bych ti řekla.." Zašeptala jsem.

"Víš, šel jsem tě hledat do pokoje, šel jsem se ti omluvit, že jsem tak zmizel, ale ty jsi tam nebyla. Nemohl jsem s tím pocitem spát. A nenapadlo mě, kde jinde by jsi mohla být. Už nejsi malá holka, aby ses bála bubáků a utíkala do pokoje za Rose, takže jsem šel hledat sem a zrovna, když jsem chtěl vejít donitř objevila ses.." Povzdychl si. 

"Proč jsi to udělal?" Zeptala jsem se. Moc dobře věděl o čem mluvím. 

"Protože mě stejně jako jeho matku ničil pohled na něj, mě ničil pohled na tebe." Zavrtěl hlavou. "Nemáš tušení, jaké to je, když se ti někdo, koho nadevšechno miluješ vytrácí ze života." Promluvil chladně. "A teď jdi."

"Počkej Jamesi. Já se ti přece nevytrácím ze života, pořád jsem tvoje sestra.." 

"Ne Lily. Viděl jsem tvůj první krok, slyšel jsem tvoje první slovo, s radostí tě přivítal v mém pokoji, když jsi měla špatný sen, nebo jsi se bála bubáků ve skříni, když byla bouřka četl jsem ti pohádky, dokud jsi neusnula a celou tu dobu jsem věděl, že jsi mě potřebovala. Vychoval jsem si z tebe svoji malou princeznu, dal jsem do toho srdce a ty se jen trápíš kvůli tomuhle klukovi, pořád jen pláčeš a to mě ničí" Sklopil zrak k podlaze.

"Víš Jamesi, jsi jediný na světě, kdo mi podal ruku, když jsem byla bezradná, jediný, kdo mne bez přemýšlení oslovil, když jsem stála samotná v obrovském davu, jediný, kdo se na mne díval tak, že jsem slyšela to, co říkalo srdce, jediný, kdo zatoužil objevit můj svět, jediný, koho jsem zranila, a přesto mě má rád, jediný, kdo pořád zůstává v mém srdci, jediný, na koho myslím, když ráno otevírám oči, jediný, kdo si mě našel, jediný, komu jsem za tu námahu stála, jediný, z kterého mám strach, jediný, komu přiznám právě to, že se bojím, jediný, s kým mám vždy chuť se na svět smát, jediný, s kým bych dokázala mlčet celé hodiny." Zašeptala jsem tiše.

"Pojď si dát čaj." Usmál se na mě. Věděla jsem, jak těžké pro něj bylo všechno tohle snášet. Pomáhala jsem mamince ze snídaní, když mě někdo objal kolem pasu.  

"Dobré ráno miláčku." Zašeptal mi Scorpio do ucha, já se otočila a políbila ho na čelo. 

"Dobré ráno lásko."

"To je mi lásky po ránu, tady máte talíře, připravte stůl." Sepjala maminka ruce s úsměvem. Dala jsem Scorpiovi polovinu talířů.

"Potkáme se v půlce stolu." Usmála jsem se.

"Kam jsi v noci zmizela?" Zašeptal Scorpio. Poslala jsem mu vzdušný polibek.

"Víš proč Popelka o půlnoci utekla? Aby nám připomněla, že všechno, dokonce i sny má své hranice." Usmála jsem se.