Forbidden love - Zakázaná láska

We're in this together.

//Tak se opět hlásím:) Jen mi to prosím nemějte za zlé:( Ráda si přečtu Vaše reakce♥ N.

Nejspíš jsem musela usnout. Naposledy jsem seděla v houpacím křesle, Charlieho zabaleného v peřinkách jsem držela v náručí. Velkým oknem jsem pozorovala, jak venku hustě sněží a měsíční světlo mi ozařovalo půl tváře a na Charlieho dopadalo úplně. V tom světle se rýsoval jeho dětský obličejíček, naducané tvářičky a přesto Scorpiovi rysy. V ústech měl zelený dudlík a malým hádkem. Jednou ráno jsem ho našla s mašlí v postýlce, vedle Charlieho hlavy. Charlie si ho ohned oblíbil a nechtěl bez něj být už ani vteřinu. Stejně jako já bez toho člověka, který mu jej někdy uprostřed noci, pod rouškou tmy, kde se jeho černé vlasy ztratí, vedle hlavičky. Charlieho blonďaté vlásky pod měsíčním světlem vypadaly, jako by byly protkané stříbrnými nitkami. Probudil mě náhlý závan chladu. Pomalu jsem otevřela oči a párkrát zamrkala. Scorpio se nad námi skláněl, prsty se mi skoro dotýkal tváře, jako by mě chtěl pohladil a líbal Charlieho na čelo. Bolestně jse se na něj podívala. Měsíc mu ozařoval bledou tvář a černé kruhy po očima. Stejně ot byl nezvyk. Pak jsem se zadívala na Charlieho, skoro to vypadalo, že se za dudlíkem usmívá. Vstala jsem a podávala Charlieho Scorpiovi do náručí.

"Nechám Vás o samotě." Dodala jsem chladně. "O mou společnost stejně nestojíš." Podotkla jsem. Scorpio zatím pozoroval miminko na mých rukou, které jsem mu podávala.

"Nechceš ho položit do postýlky?"

"Proč? Lépe se mu spí, když je u někoho v náručí, cítí tlukot srdce, cítí se bezpečněji a uklidňuje ho to.."

"Já mám strach.."

"Z čeho? Je to tvůj syn.. Někdy si ho pochovat musíš."

"Jsem strašně studený."

"Má spoustu peřinek." Opáčila jsem.

"Co když ho neudržím?"

"Jsi dost silný, o tohle strach nemám." Zavrtěla jsem hlavou. "Ty se bojíš něčeho docela jiného." Scorpio o krok ustoupil. "Bojíš se toho, jak moc ti na něm záleží. Jak moc bych mě chtěl poslechnout a vrátit se k nám- tedy k němu, když už ne kě mně."

"Lily, nehraj na city, víš, jak moc tohle bolí poslouchat?" Odvrátil se a měsíc mu ozářil polovinu tváře. Opatrně jsem položila Charlieho do postýlky. Nepohodlně se zavrtěl.

"A pro mě je to jednoduché? Sedět u toho okna každý večer a čekat alespoň jestli tě alespoň zahlédnu, když se jdeš podívat na našeho syna, ale mě při tom dokonale ignoruješ? Nebo vychovávat ho samotná? Žít bez Tebe?"

"Víš Lily, ten rozdíl mezi tím, že chodím za Charliem a že nehcodím za Tebou je prostý. Charlie mi nemůže říct kdi pryč, kdyby se cokoliv stalo. Ty ano. A obávám se, že by bylo mnohem horší na chvíli tě mít a potom tě kvůli sobě, kvůli tomu, jaký jsem teď tě znovu ztratit, něž tě nemít vůbec."

"Vždyť jsi to udělal kvůli mně, jak bych tě vůbec někdy mohla poslat pryč, když naprosto pominu to, jak strašně tě miluju.."

"Už jsi to udělala." Řekl suše a stáhl rty v pevnou linku. "A nebo naopak neudělala a bylo to ještě horší. Tenkrát, když jsi si ve Velké síi rozbila hlavu.. co bylo dál? Plakala jsi tak, že jsem to nemohl snést, ale nikomu jsi o tom neřekla, trápila ses a byla jsi na to sama a pomalu tě to ničilo.. A to bylo oproti tomuhle jako dětská hra, Lily. Myslím, že si neuvědomuješ, co tohle všehcno znamená, co dokážu.." Umlkl v půlce věty a napřáhl dlaň, na které mu začal tancovat plamínek ohně. Pak se ke mně přiblížil a mávl mi rukou před obličejem a mně se zatmělo před očima, až jsem skoro upadla do mdlob, naštěstí mě zachytil.. Jak mizel se stínem, jsem už ěla tu čest, chytla jsem ho za ruku a zastavila ho.