Forbidden love - Zakázaná láska

Your choice, son. - Tvoje volba synu.

Když jsem se probudila ve Scorpiově posteli byla opět prázdná. Byla jsem si naprosto jistá, že jsme usínali v objetí, ale v tomhle domě si nemohl být člověk ničím jistý. Nejspíš měl zase noční můru, v tomhle domě jsou snad noční můry chronické. Sama jsem si to už zakusila. Tiše jsem vyšla z pokoje jen v jedné ze Scorpiových košilí. Tiše jsem scházela schody, ale za pianem jsem Scorpia nenašla. Když jsem uslyšela dva hlasy, jak se hádají. Ozývaly se z knihovny. Tiše jsem se přtiskla na stěnu vedle dveří a zaposlouchala se do rozhovoru, i když jsem věděla, že se to na dámu nesluší. Scorpio a jeho otec po sobě křičeli.

"Podívej se na mě a tvoji matku Scorpio! Taky jsme se nebraly, protože by jsme se milovali, nebo z nějakého podobného sentimentu.."

"V tom případě lituju tebe i matku."

"Ty drzný spratku!.." Vykřikl Draco Malfoy na svého syna a já uslyšela, jak se sklo tříští o stěnu. Stoprocentně po něm musel hodit skleničku od whiskey. Scorpio se ale určitě vyhnul. Pokračoval dál. "To dělá ta malá zrzavé drzá Potterovic holka! Nevychoval jsem tě, aby jsi se mnou mluvit takto!"  A bylo to tady. Otázka o které jsem často přemýšlela před spaním. Postaví se za mě Scorpio před jeho otcem? Dlouho jsem očekávala, že mu dá pan Malfoy jistým způsobem tohle ultimátum. 

"Víš drahý otče, obdivuji tě v mnoha ohledech. V umění lektvarů, v umění malířském, ve tvém diplomatckém vystupování, ale kdyby jsi poznal pravou lásku, nemuseli jsme vést tenhle nesmyslný rozhovor." Tohle byla ta slavná diplomacie Malfoyů. Nebyla jsem z toho schopná poznat, jestl to bylo ze Scorpovi strany na mou obranu, nebo ne. Za dveřmi knnihovny vládlo hrobové ticho. Před očima mi vytanula přísná tvář Draca Malfoye -  v obličeji krutý výraz, který rozhodně neznačí nic dobrého a rty stáhlé do pevné linky. Ale i tak jsem si dovedla představit určité rysy v jeho tváři, které jsem často vídávala i ve Scorpiově obličeji a nedokázala jsem přesvědčit sama sebe, abych ho nenáviděla. Na druhé straně jsem viděla Scorpia, který ze všech sil skrývá strach ve tváři, který téměř nikdy nedával najevo. Pouze když šlo o mě. A před otcem by to neudělal nikdy. Roztřásla jsem se pod tíhou obav, co by mohl pan Malfoy Scorpiovi udělat, ale nekřičela jsem, ani jsem nevrtrhla do knihovny, z části jsem se snažila uklidnit třesoucí ruce a rychle bijící srdce slovami Astorie: Scorpio je totiž jediný člověk, kterého Draco opravdu miluje. Což mě tak nějak utvrdilo v přesvědčení, že by mu neublížil, alespoň ne fyzicky a nijak vážně. Také jsem přemýšlela nad tím, jestli skutečně Draco Malfoy někdy poznal pravou lásku. Jestli mu byl někdo múzou a středobodem vesmíru, tak jak to máme my se Scorpiem. O naší lásce jsem nepochybovala ani na vteřinu. My jsme byly ukázkovým příkladem pravé, hluboké a někdy až nebezpečné a nezdravé lásky. Ale stejně mě něco v očích Draca Malfoye utvrzovalo v tom, že není tak bezcitný jak se zdá a možná že si to, že cítil lásku zas tak úplně neuvědomoval.

"Synu, nenuť mě k tomu, abych ti musela dát na vybranou. Zkrátka musíš dodržet tradici a vzít si dívku v jejichž žilách koluje čistá kouzelnická krev." Řekl pan Malfoy posmutnělým až zoufalým hlase. Tiše jsem se sesunula na podlahu. Bylo to jako obrovská rana do srdce. Po tváři mi začaly téct slzy. Já nejsem čistokrevná čarodějka, protože maminka mého táty byla z mudlovské rodiny. A na tomhle nemůžu vůbec nic změnit. Nezakryjí to černé šaty, pečlivě uhlazené vlasy, ani vysoké podpatky. Na chvíli se ve mě vzedmula vlna odporu, protože to nebylo fér, ale tu okamžitě zadusil žal v mém srdci. Copak to znamená, že nikdy nebudu moct Scorpia mít? Nikdy se nevezmeme a nebude spolu mít děti. Nikdy nebude můj, jak jsem si až donedávna myslela. Jednou jednoduchou větou mi Draco Malfoy zboural vešekeré mé sny, budoucí představy a vzdušné zámky. Všechno se rozpadlo jako domeček z karet.