Forbidden love - Zakázaná láska

Celebration.

Stála jsem před velkým zrcadlem a znova a znova, již snad po sté jsem si pročesávala rudé vlasy, které mi sahaly až k pasu. Uhladila jsem si černé šaty a prohlédla si svůj odraz v zrcadle.

"Lily musíme jít, nebo přijdeme pozdě." Ozvala se Liv, která si připínala blankytně modré náušnice. Odtrhla jsem zamyšlený pohled od vychrtlé, bledé a nazjímavé holky, kterou jsem v zrcadle viděla.

"Už jdu." Polkla jsem. Právě teď, v tuhle chvíli, před tímto zrcadle jsem si uvědomovala víc než kdy jindy, že už nejsem tou starou Lily. Hlava mi říkala Scorpio, ale srdce šeptalo Christian. A maminka vždycky říkala, že mám udělat to, co mi napovídá hlas srdce. Vždy když jsem se pokoušela přemýšlet nad tím, jak se moje já dělí na tu racionálně uvažující Lily, na tu Lily, která se podobá víc tatínkovi a na tu Lily, která sice dělá chybu za chybou, ale náramně si to užívá, na tu zamilovanou Lily, která nemá ani kapku zdravého ruzumu, na tu Lily, která se tolik podobá mamince, ztratila jsem se v záplavě azurové modři. V Christianových očích, které mi utkvěly v paměti, na rozdíl od poslední probrané látky v lektvarech. Bohužel, nebo možná bohudík jsem musela přiznat, že ta druhá stránka převažuje. Že už mě nenaplňují štěstím momenty na Malfoy Manor, ale vzpomínky na snídani ve Velké síni, či snad na skleničku francouzského šampaňského. Povzdychla jsem si. Bylo to marné. Stála jsem na pomyslné hranici a věděla jsem, že bych si měla vybrat, protože Liv měla pravdu a já tím ubližuji všem okolo. A už nikomu ubližovat nechci, spousta lidí si kvůli mě prožila už dost. Jenže to byla volba, která ovlivní celou mou budoucnost a budoucnost mých blízkých. A já si nebyla jistá, jestli jsem na tu volbu připravena. Připravená právě teď. Chci si užívat a nestarat se o následky, neřešit důsledky svých rozhodnutí..Vím, že takhle život nefunguje, vím že až s budu muset vybrat bude to Christian, ale zatím..Usmála jsem se na tu pitomou zrzavou holku v zrcadle a rozběhla se za Liv. Tiše a se smíchem jsme doběhly až do Jižní věže. Když jsme vcházely, nikdo si nás ani nevšiml, protože party už byla v plném proudu. Ale ať jsem se rozhlížela, jak jsem chtěla, mé oči nenacházely osobu, kvůli které se tahle party vlastně konala. Musela jsem se usmát, že James má tolik drzosti, že nepřijde ani na party, která se koná na jeho počest. Posadila jsem se s Liv k improvizovanému baru a natáhla se pro skleničky a láhev ohnivé whiskey. Jednu jsem přisunula k Liv a druhou jsem postavila před sebe. Liv tentokrát nevedla žádné otravné kázání, naopak se usmívala. Nestěžovala jsem si.

"Na nás?" Zakřičela jsem přes hlasitou hudbu. Liv zavrtěla hlavou.

"Na Tebe." Pokrčila jsem rameny a přiťukla si s ní. Rudé rty, které jsem přitiskla na kraj skleničky po sobě nestihly ani zanechat otisk, když mi někdo zaklepal na rameno. Odložila jsem skleničku, ze které ještě neubyla ani jediná kapka a odhodlaně se otočila.

"Co se zase sakra.." V tom okamžiku mi došly slova. "Scorpio.." Vykoktala jsem nakonec ze sebe. Věděla jsem, že tady bude, jak by tu mohl nebýt. Jak by se mohl Zmijozelský princ neukázat na nějaké z Bradavických party. A já byla Nebelvírská princezna. A pořád jsem byla jeh přítelkyní. Ale když jsem mu najednou stála tváří v tvář nevěděla jsem co mám říct. V tváří tvář svému starému já. V tváří tvář racionálně uvažující Lily. A najednou mi to došlo. Nešlo o Scorpia nebo Christiana. Šlo o mě. Sklopila jsem pohled, byl to nepříjemný pocit hledět mu přímo do očí. Jenže on se usmíval. Vzal mě za ruku.

"Smím prosit princezno?" Nervozně jsem se obrátila na Liv. Pokrčila rameny a podívala se na mě pohledem ze série: Já ti to říkala. Jaký si to uděláš, takový to máš. Ale Scorpio zřejmě nečekal na odpoěď, prostě mě zatáhl za ruku přímo doprostřed tanenčího parketu. Jen tak tak jsem se stihla natáhnout po své skleničce s whiskey a obrátit ji do sebe. Měla jsem pocit, že snad jen takhle můžu tenhle večer přežít. Velmi nerada jsem opouštěla plnou lahev whiskey a taky Liv, ale především tu lahev. Scorpio mě přitiskl k sobě a zašeptal mi do ucha. "Strašně ti to sluší lásko. Ale tobě to sluší vždycky." Usmála jsem se. Skoro až proti své vůli. Ale Scorpio nucený úsměv buď neviděl, nebo jej nechtěl vidět. Když skončila asi třetí písnička, na kterou jsme spolu tancovali, už jsem téměř nesnesla jeho dotek. Jenže by to nebyl Malfoy, kdyby to nedotáhl dokonce. Naklonil se ke mě a chtěl mě políbit. Cítila jsem z něj ohnivou whiskey, stejně tak jako ji on nepochybně cítil ze mě. Rychle jsem se mu vytrhla z obejtí.