Forbidden love - Zakázaná láska

Flirting with Black Magic.

//No.. Co říct. Nevím, jestli Vás napadlo, že to směřuje k tomuhle, nebo, jestli jste to někdo čekali, nic méně ocením, každý Váš komentář♥ Snad se Vám kapitola přesto všechno bude líbit, protože po pravdě řečeno, mě se líbí hodně. N.♥

Jak šel čas, naučila jsem se žít jen z půlky naživu. Tentokrát jsem věděla, že to nesmím vzdát úplně. Kdyby se to týkalo jenom mě, udělala bych to dávno. Neměla jsem chuť jíst, nechtěla jsem spát. Ale už nešlo jenom o mně, ale i to maličké, které jsem milovala. To děťátko přece za nic nemohlo, nemohlo za svého otce. A přece bylo moje, takže kvůli miminku jsem poslouchala mámu a jedla, co mi přichystala. Dobrovolně jsem pila uspávací lektvary, protože sama od sebe jsem nebyla s to usnout. Pořád se mi všechno vracelo, sotva jsem přivřela oči. Nejdříve jen ty krásné věci, takže jsem doufala, že poslední půl rok byl jenom zlý sen. Jenže pak jsem se opět uviděla, jak stojím u oltáře a následoval děsivý křik.. Jindy se mi zdávaly příšerné sny. Byly o Socrpiovi, zdálo se mi, že je zpět na Manor, že pije, topí se v depresi a hlavně, že má zlomené srdce.. Pořád mi na něm záleželo a já jsem to věděla. A to mě stahovalo níž a níž. Měla jse prostě pocit, že tohle se nezpraví. To se přece o lásce povídalo, že trvá navždy. Tolikrát jsme si tohle se Scorpiem slibovali, bylo tolik momentů, o kterých jsem si přála, aby trvali "navždy".. Tolik naivity v jednom slově. Pak jsem se musela dlouho přesvědčovat, že Scorpia to určitě ani trochu netrápí, že je někde daleko, kde se má dobře a je šťastný. Někde, s někým, beze mě. Tak jsem se raději rozhodla nespat vůbec. Jenže únava začala přemáhat i mně a to zvláště, když miminko rostlo. A ošklivým snům se nedalo zabránit. Přesto, když jsem se naposledy zhroutila, bylo to více méně dobrým způsobem.. Vařila jsem, starala jsem se o ostatní a teď se ostatní museli starat o mně. Protože jsem si stokrát mohla namlouvat, že pro mě "rozchod" rodičů byl velkým otřesem, ale zůstat stát sama a těhotná u oltáře byl zkrátka těžší kalibr. Tentokrát jsem se sesypala v tom špatném slova smyslu a v ten nejhorší možný čas. Občas jsem jen ležela na posteli a pozorovala strop a přemýšlela, co vlastně bude dál s mým životem, co jsem udělala špatně, kam jsem se to vlastně dostala.. A jak se všichni trápí kvůli mě. Máma často plakala. Táta vysedával sám ve své pracovně a často seděl nad hromadou z práce a nepřítomně na ně zíral. Od George jsem neslyšela žádný vtip a vůbec žádný vtip, ani se nepamatuju. Ohňostroje ustaly a jak to říct, celý náš dům posmutněl. Častokrát jsem se chtěla zvednout usmát a ujistit všechny, že mě to už netrápí, jen abych je viděla zase se smát. Ale neměla jsem energii na to lhát a zkrátka to ani nešlo. To, co se stalo, to co udělal, zasáhlo nejen mě, ale celou moji rodinu a o tomhle jsem si byla jistá, že mu neodpustím nikdy. Znal mě moc dobře a věděl, že bych více méně skousla to, že ublížil mně, ale našim a všem okolo mě.. Pomalu jsem se začínala smiřovat s tím, že ačkoliv v mém srdci zůstane navždy, nikdy ho neuvidím. Pravda byla taková, že už jsem ho viděla v jiném světle. Vždycky jsem stála za ním, ať už udělal cokoliv, ale čím víc jsem nad tím přemýšlela, tím víc mi docházelo, jakou váhu měly jeho činy. Na druhou stranu, jedna moje část, ta malá Lily, která se do něj zamilovala od prvního pohledu, by byla schopná mu všechno odpustit jen za jediný polibek. Ale už jsem nemohla takhle uvažovat, za chvíli jsem se měla stát matkou a nemohla jsem v nejkrajnějším případě znovu uvěřit jeho lžím, přestože jsem ho milovala sebevíc. A čím déle jsem nad ním přemýšlela, tím více smutno mi bylo.. Myslela jsem si, že do porodu mám ještě dost času, minimálně dva týdny. Ale spletla jsem se. Nejspíš vším tím stresem se miminko rozhodlo, že se chce na svět podívat dřív a já se více méně mrknutím oka ocitla v nemocnici. Teddy mě uklidňoval, že všechno bude v pořádku, že za chvíli budu v náručí chovat. Jenže jsem byla zřejmě jediná, která si všimla, že se mu třesou ruce. Nejspíš měl obavy, aby to nedopadlo, jako s Viktorií. A ty jsem najednou upřímně začínala mít i já. Po spáncích mi stékaly kapičky potu a bolelo mě celé tělo, přesto jsem však chytla Teddyho za košili a přitáhla si ho k sobě.