Forbidden love - Zakázaná láska

Počkej na mě, než se vrátím domů.

"Christiane, já..." Copak já měla odpověď? Byla jsem ze všeho vyděšená, unavená. Ze všech těch citů a katastrof kolem mě. Místo toho, abych pokračovala, jsem ho vzala za bradu, zvedla mu hlavu a přinutila jsem ho, aby se na podíval. "Podívej se na mě. Stojím tu před tebou v kuchyňské zástěře od mouky, neučesaná. Sama nevím pomalu ani to, jak se jmenuju. Vím, že je to ode mě sobecké, ale když jsem cítila, že je toho na mě moc, chtěla jsem být s Tebou. Jen s Tebou. Hned." Odmlčela jsem se a pak se k němu sklonila. Naše rty od sebe byly pár milimetrů a já cítila, jak má Christian mokré tváře. Strachem ucukl.

"Co Charlie Lily..?" zašeptal do napětí mezi námi. Tohle byl můj nejoblíbenější okamžik. Těsně před polibkem. Ta energie v daném okamžiku. Zavrtěla jsem hlavou. Silný argument, ale zoufalý pokus. Oba jsme věděli, že pokud budou všichni strýčkové a všechny tetičky, sestřeničky a bratránkové chtít, Charlie si sotva stihne všimnout, že jsem pryč. Christian měl strach. A já mu to neměla za zlé. Už jsem mu ublížila tolikrát a dělala jsem to znovu a znovu. Nenutila jsem ho ale k ničemu, moje ruka už spočívala místo jeho brady něžně na jeho tváři. Unikl mu slabý povzdech. "Copak můžeš milovat dva lidi najednou Lily?" zašeptal, oči zavřené.

"Kdybych milovala toho prvního, zamilovala bych se copak do toho druhého?" Vydechla jsem. Christian s námahou otevřel oči.

"A kdo z nás je druhý Lily? Pokaždé když tě vidím se do Tebe zamiluju víc a víc. Ale pokaždé když vidíš Ty mě se zamiluješ znovu. Do detailů. Možná z pocitu potřeby. Ale to samé se děje s ním." Prsty na jeho tváři se mi roztřásly.

"Ach Chriastiane. Proč musíš být tak čestný člověk." Povzdychla jsem si a zavřela oči. Když jsem je otevřela, Christian se nade mnou skláněl.

"Rád bych Ti odpověděl, že je to výchovou. Ale Ty... Ty ničíš veškeré mé odhodlání. Takže ne, Lily. Nejsem čestný člověk." Než jsem stačila něco namítnout, políbil mě. Vášnivě, zoufale, zničeně, smutně. S přerývaným dechem jsem si opřela čelo o jeho. Než jsem ale stihla promluvit, držel mě v náručí a nesl mě chodbou, jako bych snad nevážila skoro nic. Otevřel nádherně zdobené dveře a já dovodila, že jsme u něj v ložnici. Něžně mě položil na postel, zatím co si rozvazoval kravatu. Znovu mě políbil. Naléhavěji. A já mu bezmyšlenkovitě polibek vracela s prsty propletenými v jeho vlasech jsem se k němu tiskla. Když v tom najednou... se Christian odtáhl. Vstal z postele a pěstí uhodil do protější stěny. A znovu. A znovu. Až jsem spatřila na stěně krvavý otisk. Strachem jsem se nedokázala ani pohnout, ale přiměla jsem se vyskočit z postele. Chytla jsem Christiana za zkrvavenou ruku.

"Christiane..." dostala jsem ze sebe zděšeně a prosebně. Vytrhl se mi a znovu praštil do stěny. Bezmyšlenkovitě jsem se postavila před něj. Pevně jsem stiskla víčka a když jsem oči opět otevřela, jeho pěst, ze které odkapávala krev se zastavila přímo přede mnou. Christian zrychleně dýchal. Těžko říct, jestli vztekem, nebo vzrušením. Dívala jsem se na něj a uvědomila jsem si, že takhle jsem ho nikdy neviděla. Vlasy rozcuchané, kravata povolená, knoflíčky od košile, které se mi podařilo roztřesenýma rukama rozepnout, odhalovali jeho hruď. V očích nepřítomný pohled. Skrze pevně zaťaté zuby mu unikal vzduch. Pak jsem se podívala na sebe. Vlasy stejně rozcuchané, ramínko utržené, sukně také roztržená, rtěnka rozmazaná. Christian svěsil pěst podél těla a já si prsty zoufale zajela do vlasů. Co to děláme? Co to dělám já? Proč si pořád ubližujeme? Copak z toho není cesta ven? Opatrně jsem vzala do dlaní jeho krvavou ruku. Spatřila jsem spoustu drobných jizev. Utrhla jsem cár sukně a dlaň mu něžně převázala. Christian byl úspěšný, vážený muž. Nemohl si dovolit jiné scény, které by na něm zanechaly znatelnější stopy.

"Jak dlouho tohle už děláš?" Zeptala jsem se tiše. Pokrčil rameny a vzdychl.

"Ty mě zničíš Lily." Hořce se usmál a pohladil mě po tváři.

"Proč?" Zeptala jsem se.

"Víš co? Jen jedna otázka a jedna odpověď a můžeme se vrátit k ohňostroji, pokud odpovíš správně." Zalapala jsem po dechu a přikývla jsem. "Řekni mi, že jsi ani vteřinu co jsi se mnou nemyslela na něj. A dokončíme, co jsme začali." Semknula jsem rty a do očí se mi nahrnuly slzy. Neznatelně jsme zavrtěla hlavou.

"To...nemůžu." Pípla jsem.

Christian přikývl a znovu se hořce usmál. "Nemůžeš." Přikývl. Ne vyčítavě, chápavě. Pak jsem ho objala. A on mě. Pak jsme dlouho mlčeli a pak jsme si dlouho povídali. Přes všechny Christianovy nabídky, jsem se rozhodla, že zamířím domů. Kam patřím, ke svému dítěti, ke svému muži. Ve svém oblečení, které doplňovalo Christianovo sako. Něžně se na mě usmál a pohladil mě po tváři. "Kdykoliv jsi u mě vítaná. Kdykoliv Tě rád uvidím. Kdykoliv Ti rád pomůžu." Pak mě políbil. Na ruku a usmál se na mě. "A hlavně. Vždycky na Tebe budu čekat. Nikdy se nevzdám. Jak jsem řekl, jsi jediná žena v mém životě. Navždycky." A tak mě zase další chlap málem přiměl zůstat. Věnovala jsem mu napůl smutný a napůl veselý úsměv. Pak se on vrátil ke své důležité práci diplomata a já k plotně. Když jsem vcházela do kuchyně, bylo nad ránem. V kuchyni bylo příjemné teplo a mě se vrátilo tolik návratů. Zarazila jsem se ovšem rovnou na prahu. U stolu seděl Scorpio. Vypadal zničeně. Určitě celou noc nespal a uvažoval, jestli mě má jít hledat nebo ne. Zabolel mě pohled na něj a ozvalo se svědomí. Zvedl ke mně ztrápený pohled. Svým způsobem se v něm ale zračila úleva. Nechápala jsem to. Rukama jsem si instinktivně obemkla tělo, a především odhalený hrudník, který z části překrývalo Christianovo sako. Bylo mi jasné, nač myslí.

"Scorpio já..." Zastavil mě zvednutou rukou. A zadíval se na mě prosebně.

"Dělej si co chceš, s kým chceš." Pronesl tvrdě a oči se mu zaplnily slzami. Šeptal. "Ale hlavně se ke mně prosím Tě vždycky vrať. Potřebuju Tě, miluju Tě a nedovedu bez Tebe žít. Raději takhle než vůbec." Pronesl a zaťal ruce v pěst. V ten okamžik jsem se cítila strašně. Co jsem si vůbec myslela, že dělám? A co jsem tím chtěla dokázat? Takhle mu ublížit. Zamrkala jsem, abych zahnala slzy.

"Já jsem, my jsme ne-..." Začala jsem zmateně.

"Nechci to slyšet." Sykl, jako by mu každé slovo způsobovalo nesmírnou bolest.

"Ale já..."

"A nechtěla jsi snad? Nebo proč jsi tam byla? Pochopíš už, jak jsi pro mě důležitá? Omlouvám se, jestli jsem Tě zranil nějakými svými předpoklady, ale chápej mě..." Zalapal po dechu. Zavrtěla jsem hlavou. Nemohla jsem popřít jeho slova. Bohužel. Anebo ne. Byla jsem vyčerpaná a zmatená. Věděla jsem, že jsem Christiana na chvíli ve svém životě potřebovala. Ale nechtěla jsem tím takto ublížit Scorpiovi. "Lisu jsem poslal pryč." Polkl těžce. "Ačkoliv nechápu, co může být tak špatného na tom chtít si mě vzít." Dodal a odvrátil se ode mě. Chybné pohnutky o svatbě ho zranily víc než pomyšlení na to, že jsem mohla strávit noc s Christianem. Nebyl tu, takže nechápal, že toho na mě jednoduše bylo moc. Ne, že by to ospravedlňovalo moje jednání. Aniž by mi věnoval jediný pohled, odešel a nechal mě stát v kuchyni samotnou, rozbitou a s potrhaným oblečením. Ne, že bych si něco z toho nezasloužila.