Forbidden love - Zakázaná láska

Počkej na mě, než se vrátím domů.

"Já vím, kam se přemístila. Když bude nejhůř, vím, u koho ji hledat. Ale měli bychom počkat, až se vrátí sama."

Málem jsem si to rozmyslela. Znal mě líp než já sama sebe. Rozhodně poslední dobou. Poslední dobou jsem se v sobě nevyznala ani trochu. Málem jsem se přinutila zůstat. Ale v ten moment už jsem stála v pracovně a přidržovala se mahagonového stolu. Plynulá francouzština kolem mě ztichla až po chvíli. Matně jsem si uvědomovala, že stojím v hromadě nejspíš důležitých lejster. A pak moje oči zachytily ty jeho. Jedním mávnutím ruky poslal všechny pryč a jeho poradci se jako na povel vyhrnuli z pracovny. Zapomněla jsem, jak důležitý je. Vyděšeně se na mě díval. Věděla jsem, co se mu odehrává v hlavě. Přemýšlel, co má dělat, jak mi pomoct. Jak zareagovat, aby situaci nezhoršil. Smýšlel o mě jako o nejkřehčí bytosti na světě. Jako o porcelánové panence. Ničil ho tenhle pohled na mě. Ve vteřině neváhal přerušit zjevně důležitou schůzku. Pak konečně s vydechnutím promluvil. Hlas se mu zadrhával v hrdle.

"Lily..." Dostal ze sebe s námahou a už si přes všechny štosy papírů razil cestu ke mně, nehledě na to, že si tak ničil několika měsíční práci.

"Christiane..já-já, promiň, vím že jsem se měla ozvat a ne sem takhle vrazil, já-jenom..já nevím..všechno..ona..on" drmolila jsem nesmyslně, chraplavý hlas se mi třásl.

"Ššš." Uklidňoval mě, když konečně překonal vzdálenost mezi námi a stál ode mě už jen několik málo kroků. Jako by se ujišťoval, že dělá dobře. Že to tak opravdu chci. Copak bych tu jinak byla. Než jsem k němu stihla vztáhnout ruce jako malé dítě, přispěchal ke mně a pevně mě sevřel v náručí. Hladil mě ve vlasech a šeptal. "Už je to dobré." Než jsem se stihla uklidnit tak, aby mohla mluvit, uplynulo několik minut. Možná hodin. Čas jsem nevnímala. Uvědomila jsem si, že v hromadě rozházených lejster už spíš sedíme. Christian mě pořád objímal, a aniž by věděl, co se děje, nic neříkal. Na nic se mě neptal. Jen mě nechal se vyplakat a urovnat si myšlenky. Odtáhla jsem hlavu, abych mu viděla do očí.

"Omlouvám se." Vyhrkla jsem a odkašlala si. Zoufale se na mě zadíval. Potřeboval odpovědi.

"Ty se nikdy nemusíš omlouvat." Dodal něžně a pohladil mě po tváři. Odtáhla jsem se od něj a posadila se naproti němu do tureckého sedu. Pomalu jsem se dala do zmateného vysvětlování. Jak Scorpio odešel hledal Draca Malfoye, vrátil se úplně zničený a s nimi i nějaká Lisa, která se tituluje jako Dracova sestra a nabízí mi svatební střevíčky. Christian mě celou dobu pozorně poslouchal bez stopy emocí ve tváři, až se nakonec zatvářil zmateně. Když jsem domluvila, nechal slova doznít a vytáhl mě z podlahy. Posadil mě na židli a sám začal přecházet sem a tam. Pak se na mě podíval zmateně. Vrásky v koutcích očí mu vytvořily drobné vějířky.

"Lily. Já ti nerozumím. V čem je problém? Dlouhou dobu ti chybělo přeci už jen to, abys se za Scorpia provdala. Myslel jsem, že zrovna ty jsi ten typ, který by se nebál tu nabídku přijmout i od samotného ďábla a upsat se mu krví. Tak co je špatně tentokrát?" Cukla jsem sebou pod vahou jeho slov. Měl pravdu částečně. Neodpovídala jsem. Bála jsem se. Christian si promnul tvář. " Nerozmyslela ses. Tím to není. Pořád ale nemůžu přijít na to, proč jsi tady, místo toho abys připravovala svatbu. Nebojíš se jí. To je pod tvoji úroveň." Pak se na mě zadíval. Prosebně. Pod tíhou jeho pohledu jsem se roztřásla ještě víc. V obličeji se mu zablesklo něco z toho starého Christiana. Mého Christiana. Byla jsem v koncích bezradná. A Christian na mě stále upíral pohled plný bolesti. Pak zašeptal, protože mu city nedovolily jinak. "Neříkej, že jsem Tě opouštěl zbytečně. Neříkej mi, že byla možnost... kdybych věděl.. Kdybych věděl, že bys mohla změnit názor, nebo mě, nás alespoň částečně brát v úvahu, nikdy bych od Tebe neodešel.." Padl přede mnou na kolena a vzal mou ruku do svých. Pak si o ni opřel čelo. Nemohla jsem se ani pohnout. Podíval se mi do očí. "Všechno, jen ne tohle Lily. Měl jsem za to, že jsem udělal všechno, a teď se tu zjevíš a já mám zase pocit, že jsem mohl udělat víc." Hlas se mu zlomil a šepot přešel v ticho.