Forbidden love - Zakázaná láska

I'll always choose you.

"Lily, já.."

"Ovocný nebo zelený?" Zopakovala jsem jasně a dlaní udeřila do linky.

"Ovocný." Pronesl Christian suše. Chvíli jsem mlčela, bubnovala prsty do linky a dívala se ven oknem. Rozpršelo se a všechen sníh tál. Po okenních tabulkách sjížděly kapky vody, jako obrovské slzy. Pak jsem promluvila.

"Co se s Tebou stalo Christiane? Jsi úplně někdo jiný. Ten koho jsem znala a.." Polkla jsem. "Milovala by se nikdy nechoval tak, jak ses choval dneska ráno." Pomalu jsem se otočila a opřela se o linku. Christian taky chvíli mlčel. Hleděl přímo před sebe, někam do neurčita směrem ke krbu..

"Tobě to pořád nedochází, co? Nechci tě obviňovat, ale to jsi tolik sebestředná?" Úžasem jsem otevřela ústa, ale Christian mě nenechal nic říct. "Řekl jsem ti to jednou a zopakuji to. Jsi moje pravá láska. Jediná, kterou jsem kdy miloval a jediná, kterou budu milovat. Nedokážu na Tebe zapomenout.. Nejde to. Podívej se, kolik to je let.. Podívej jsi, jak jsi se změnila. Prý jsi byla i černovláska.. A teď se na sebe podívej, kdybych si odmyslel pár vrásek v tvojí tváři, připadal bych si, jako že tě opět vidím poprvé.. I část Tebe je stejná, ta která se raději obětuje sama, než aby viděla trpět jiné.. Mohli bychom se vrátit tam, kde jsme začali. Ale ty už jsi dál, ty jsi dokázala zapomenout a mávnout rukou nad vším tím, co se stalo, máš syna.. Ale já ne. Nezlob se, ale zkoušel jsem i náruče jiných žen, ale s každou další jsem zjišťoval, jak ztracený jsem. Hledal jsem tvoje zelené oči, tvůj úsměv, tvoje pohyby, tvoje zrzavé vlasy.. A nenašel. Takovou, jaká jsi ty už nenajdu. Občas se uprostřed dne přistihnu, jak se dívám před sebe a představuju si, jak si domýšlíš vlastní slova do písniček, když zapomeneš text, jak tancuješ, když věšíš prádlo, jak vyplazuješ jazyk, když se opravdu o něco snažíš.. Jsem proto pokrytec, když Tě miluju a nechci bez Tebe být? Nejspíš ano, ty máš vlastní rodinu a já nemám právo ti ji ničit.." Nadechl se. "Víš.. matka mi říkala, že od lásce k nenávisti je jen malý krůček a já si nemůžu pomoct, ale Tebe nedokážu nenávidět, zato jeho.." Zaťal zuby. "Jenže taky vím, že bych mu nikdy nedokázal ublížit, protože jak jsi řekla.. vybrala sis a že abych tě viděl nešťastnou, raději budu trpět sám.." Pak se smutně usmál a podíval se na mě jeho azurovýma očima. "Výchova mojí matka, to přece znáš. Raději mlč Christiane, než aby ses vnucoval. Promiň mi to, promiň mi to chování a promiň mi, že jsem tady.. Zpanikařil jsem a nevěděl jsem, co mám dělat. Toulal jsem se noční Paříží a přemýšlel nad tím, že už tě nejspíš nikdy neuvidím.. A ta myšlenka mě najednou tolik vyděsila, že jsem se skoro nedokázal nadechnout, podlomila se mi kolena a roztřásly se mi ruce.. Musíš mi věřit, že jsem zkusil všechno, pití, snažil jsem si Tě zošklivit ve svých myšlenkách a představách, ale nešlo to, nic nezabralo.. Pamatuju si, že když jsem byl malý, teta mi říkala, že abych zakryl smutek ve svém srdci potřebuji hodně zářivý úsměv, nebo obrovskou dávku arogance.. Já jsem si ke své smůle vybral to druhé. Už když jsem od Tebe tenkrát odcházel, říkal jsem Ti, že jsi moje Matterhorn. Nedokážu si najít nikoho jiného, prostě.. Než vztah bez lásky, raději zůstanu sám. A to se mi plní.. Možná jsi měla pravdu, nejsme zas tak odlišní.. já a on.. Možná bychom mohli být přátele, nebýt všech těch okolností, nebýt tebe, nebýt toho, co jsi z nás udělala. Možná, možná, že kdybych tenkrát z toho pokoje neodešel.. Kdybych si našel více času, kdybych tě bral vážněji.. mohlo být všechno. Ale dělal jsem to všechno pro nás. Už tenkrát.." Pak ztichl a zase se zadíval ke krbu.. Dlouho jsem mlčela a stírala slzy, které mi tekly po tvářích.. Nevnímala jsem ani pištění konvice s vodou na čaj, až ji za mě musel zalít Christian. Pak jsem se posadila ke stolu.

"Christiane.. Nevěděla jsem.. nevěděla jsem, že jsem ti ublížila až tak.. Že jsi mě až tak nemilovat. Ale budu upřímná.. při tom všem, co se stalo mi vzpomínky na tyhle události už trochu vybledly, ale co vím, je že jsem Tě milovala.. Milovala jsem tě tolik, až to bolelo. Ale cítila jsem se podobně, jako se ty cítíš teď. Nikdy jsi mi nic neřekl. Jen tak jsi bez rozloučení mizel a bez pozdravu se vracel.. Měla jsem pocit, že mě považuješ za malé děcko.. Nikam jsem s Tebou nesměla, skoro jsem Tě nevídala.. Už jsem tak nemohla dál. Když jsem s Tebou tenkrát mluvila, věděla jsem, že to je chyba, už tenkrát jsem věděla, že to bude největší chyba v mém životě, ale co jsem mohla udělat? Sotva jsem mohla takhle dál pokračovat.. Nemluvil jsi se mnou, takže jsem nevěděla, co máš v úmyslu a možná, že kdybys mi tohle řekl tenkrát, nemuselo to dopadnout až takhle zle.. Já nevím Christiane. Nedovedu si představit, co by se stalo, kdybych z toho pokoje tenkrát neodešla.. Ale na druhou stranu jsem si jistá tím, že jsem byla vždycky jeho.. Promiň mi to, že ti to říkám až teď, možná jsem si to i já sama uvědomila až později, ale je to tak. Vždycky mě k němu něco táhlo a vždycky jsem věděla, že bez něj nemůžu být, od první chvíle, kdy jsem si uvědomila jeho přítomnost jsem věděla, že ho chci a že ho co hůř, potřebuju. Věděla jsem, že musíme být spolu. A nevím, co jsem si chtěla dokázat tím, když jsem se s ním rozešla.. Už v tu chvíli jsem věděla, že dělám chybu. Jenže každou chybou si musí každý projít sám, aby se z toho nějak poučil.. A moc mě mrzí, že jsi to musel být právě ty, kdo mi připomněl, že já a Scorpio máme být spolu. Jenže jak jsi řekl, mám rodinu a tu miluji nadevše.. a jak jsem poznala, není to jen z tvé strany, ale ty a Scorpio se nikdy nesnesete.. Nevím jak to vyřešit a vím, že je to celé moje vina, jen nevím co dál a co s tím.. Byla bych ráda, kdybychom se mohli vídat, ale pokud si musím vybrat, jakože nejspíš musím, vyberu si jeho. Vždycky. On se kvůli mě nechal zabít, on se málem zřekl jména, vždycky to bude on, který bude ochotný pro mě udělat cokoliv.. Neříkám, že bys to také neudělal. Ale pro mě jsou podstatnější činy než slova. A hlavně nedělej žádné hlouposti.. Jen.. jen.." Došla mi slova. Christian automaticky položil jeho dlaň na mou a já se vyškubla a odsunula se na židli, která hlasitě zavrzala.. Zavrtěla jsem hlavou a v očích jsem opět cítila slzy.. "Promiň." Zašeptala jsem. "Nemůžu, já nemůžu.." To už Scorpius bral schody po svou a za chvíli mě objímal.. "Nic se nestalo, vážně.." Snažila jsem se mu vysvětlit, že mi nic není.. Byla jsem jen v šoku.

"Jestli.. jestli ti něco udělal, jestli se tě jen dotknul.." Vyvlékkla jsem se Scorpiovi z náručí..

"Nic se nestalo, opravdu." Řekla jsem důrazně a vzala ho za ramena. Nevěřil mi. Měl to napsané v očích. Nevěřil mi ani za mák. Vlastně se mu ani nedivím.. Byla jsem otřesená, v očích mi stály slzy a byla jsem bílá jako stěna.. A Scorpio si teď myslel bůhví co jsem teď neměla s Christianem.. Zablýskly se mu oči a shlédl ke mně.

"Pak mě polib." Zachraptěl sotva slyšitelně. Spíš jen pohyboval rty. Cítila jsem na sobě jeho oči a v zádech jsem cítila Christianův pohled. Věděla jsem, že to Scorpio dělá schválně a nenáviděla jsem ho za to, ale jak jsem řekla, pokud si budu muset vybrat.. Vždycky si vyberu jeho. Pomalu jsem se postavila na špičky, dlaně mu něžně položila na tváře a zadívala se mu do očí..

"Kdykoliv." Zašeptala jsem a vášnivě ho políbila. Věděla jsem, že to tak vlastně má všechno být. Jen jsem cítila, jak se mí svírá srdce, když jsem slyšela cvaknutí dveří. Když pak Scorpio polibek ukončil a já otevřela oči, židle byla prázdná a Christian byl pryč. A já se cítila podivně prázdná.