Forbidden love - Zakázaná láska

White&Red&Black.

Zavrtěla jsem hlavou.

"Musím ji uvařit večeři, uvidíš, holky nic nepoznají, slibuju. Před nimi bych se nikdy nesesypala. Vážně, prosím. Práce mě možná jen rozptýlí, holky jakbysmet." Nakonec mě ještě po chvíli přemlouvání nechal jít. "Za pět minut mi pošli holky důlu. Ne dřív. Ne později. Moc tě prosím." S těmito slovy jsem odešla do kuchyně. Pomalu jsem začala krájet jednu obrovskou cibuli a přepůlená kolečka sypat do kotlíku s vroucí vodou. Za sebou jsem na schodech uslyšela dětský smích. Připravia jsem se a za chvíli už jsem holky vysazovala na kuchyňskou linku.

"Ty pláčeš Anno?" Zeptala se mě Maria. Zvedla jsem k ní oči a usmála se. Byla jsem si víc než jistá že Scorpio stojí na shodech, kontroluje moje reakce připravený zasáhnout a právě teď už našlapuje na první schod, aby nebohé holky zachránil před mým dalším hysterickým záchvatem. Rozkrojila jsem na půl další cibuli, jejíž půlku jsem podstřila holkám před obličejíky. Za vteřinu už jsem mohla pozorovat, jak se jim oči plní slzami a obličejíky se jim kroutí.

"To ta cibule, člověk po ní slzí a protože už ji nějakou chvíli krájím, tak mi tečou slzy." Usmála jsem se a holky se rozesmály. Krájela jsem dál, holky zpívaly, nebo mi vyprávěly, dokud se zase neozvala Maria.

"Anno.. ty krvácíš." Dodala a já jsem bezděčně zhlédla na své ruce. Z relativně hluboké rány na ukazováčku mi vytékala krev. Ta rudá horká krev, která naplní všechny škvíry a zateče do každé praskliny. Rychle jsem přeběhla ke dřezu a nechala studenou vodu, aby mě štípala v otevřené ráně.

"Je to jen.." když jsem se dívala, jak moje krev mizí v odtoku, zatočila se mi hlava a rozmazalo se mi vidění. Druhou dlaní jsem pevně sevřela okraj kuchyňské linky, až mi zbělely prsty. Křupání v kloubech mě opět probralo. " Troška Krve." Dodala jsem už sebevědoměji a natáhla jsem se pro papírovou utěrku, kterou jsem překryla ránu. Pak jsem se poohlédla po hůlce a jednoduchým kouzlem jsem ranku zacelila. Holky se uklidnili a za chvíli se servírovala večeře, jakoby se vůbec nic nedělo, i když jsem na tvářích ostatních pozorovala jistou sklíčenost, kterou se ale snažili skrývat před dětmi. Děti. Zase jsou ušetřeny všeho okolního trápení. Večer se nějak přehoupl a já se ráno probudila v poseli, ve svém pokoji, ani nevím jak. Ležela jsem stočená v klubíčku, na nohou teplé ponožky a přikrývka ležela na zemi. Párkrát jsem zamrkala. Bolela mě hlava, pod očima jsem měla nafouklé kruhy a na tvářích brázdy od slz. Na židli kousek od postele seděl Scorpio. Překvapilo mě, že neleží vedle mě. Měl povolenou kravatu, u košile vyhrnuté rukávy, vlasy rozcuchané a vypadal unaveně. Příšerně unaveně. Únava se na jeho obličeji podepsala až příliš nepřirozeně. Na tvářích měl naběhlé žíly, pod očima kruhy a oči měl rudé. Pak mi došlo, že je něco špatně. Někdo scházel.

"Holky" Kde jsou holky?!" Chtěla jsem vykřiknout, ale hlas se mi zadrhl v hrdle a podařilo se mi jen zachraptět. Scorpio chvíli mlčel a mě to děsilo. Proč mi to dělal? Rychle jsem se posadila, ale před očima se mi roztančily hvězdičky. Přidržela jsem se okraje postele. Pak Scorpio nepatrně zavrtěl hlavou a promnul si spánky.

"Hrozně jsi křčela Lily. Ze spánku. Bylo to příšerné. Hrozně mě to děsilo. Naskakovala mi husí kůže. Musel jsem holky odnést. Nejdřív jsem si říkal, že to je jen jeden špatný sen. Ale nemohl jsem tě vzbudit. Třásl jsem s Tebou, ale byla jsi jako v křeči. Tekly ti slzy, nehty sis zatínala do kůže, chvíli jsem měl strach, že si vytrháš vlasy. Bylo to hrozné."

Podívala jsem se na své dlaně. Ještě na nich šly rozeznat škrábance.

"Proboha.." Zašeptala jsem a sklopila hlavu do dlaní.

"Lily..?" Zeptal se po chvíli.

"Ano?" Už jsem se trochu sebrala. V duchu jsem si vytvářela seznam toho, co musím udělat a co musím přestat dělat.

"Řekni mi jedno.. Nedělala jsi tohle když.. Když jsme byli od sebe, že ne?" Zeptal se opatrně a hlas se mu skoro zlomil.

"Nevím.. Nemám tušení, v té době se mnou nikdy nespával. Hlavně jsem toho ani tolik nenaspala, když jsem byla pořád s Marií. I když.. Myslím, že.. Ale ne, asi ne, to se mi nejspíš jen zdálo, byla jsem unavená."

"Lils.. prosím, jen mi to řekni." Zvedla jsem k němu hlavu.

"A k čemu to bude? Vidět opět tvůj ztrápený obličej plný výčitek z toho, co jsi mi podle Tebe provedl a za co jsem si ve skutečnosti beztak mohla sama. Už je to minulost. Mám aktuální problémy."

"Máme." Opravil mě a znovu se odmlčel. "Takže se to dělo, když jsem tady pro Tebe nebyl?" Povzdychla jsem si.

"Možná, že mě táta, nebo máma občas přišli vytrhnout ze zlých snů, to je všechno. Zlé sny se přece zdávají pořád." Mávla jsem nad tím rukou, ale on zase s povzdychem složil obličej do dlaní. Neměla jsem na to čas. Vážně. Mrkla jsem na dřevěné hodiny na stěně. Bylo skoro půl sedmé. Holky se za chvíli vzbudí. Na stole ještě nestojí kakao ani čaj. Přesto jsem se ale

zvedla a posadila se Scorpiovi opatrně na klín. "Nemá cenu se mučit minulostí. Teď jsme spolu a to je hlavní, nevím už vůbec, co bych bez Tebe právě teď dělala. Kdybych se celé dny měla trápit nad minulostí, na nic jiného mi nezůstane čas." Přikývl, ale myslím, že jsem ho úplně nepřesvědčila. Nic méně tím ránem to všehcno začalo. Nebo spíš skončilo.