Forbidden love - Zakázaná láska

Viktoria

"Liv.." Vydechla jsem. Hugo ji objal kolem pasu. A jako královna vkráčela mezi všechny Viktoria a posadila se Jamesovi, který si neustále pohrával se zlatonkou na klín. Celý dědeček.

"Ale miláčku.. tohle se přece nedělá." Nemohla jsem si pomoct, ale musela jsem se zasmát, stejně tak ostatní těžce skrývali smích, aby náhodou taky neschytali pár milých slov. Vrátila jsem se k Christianovi, který mě objal kolem pasu. "A když jsme vyřešili tohle milostné drama.." Odmlčela se Viktoria. "Mohli bychom se prosím vás vrátit k nepodstatným věcem jako je třeba třetí úkol?" Odkašlala si Viktoria sarkasticky. Všichni překvapeně přikývli. Nikdo nebyl zvyklý na to, že by s námi Viktoria konverzovala. "Protože pokud nad tím přemýšlíte stejně tak, jako nad tím, jak dát dohromady tady princeznu a kena, chtěla jsem říct Lily a Christiana, mám tady nejspíš ještě dost práce." Knihovnou vládlo ticho, že by se dalo krájet a knihovnice s ním byla spokojená. "Jindy jste k neutišení a teď ani hlásku? Ale no tak. Tak co jste získali v druhém úkolu?" Ani James ani Christian se neměli k odpovědi. A já jim to ani neměla za zlé. Z takhle drsné a ironické Viktorie šel docela strach. Pak luskla prsty směrem k Christianovi. "Ken vypadá, že se mu udělalo špatně. Tak co?" Christian mě na okamžik pustil a z vnitřní kapsy saka vytáhl malou značně ošoupanou knihu s polorozpadlou vazbou. Tu knihu jsem znala, jako malá jsem ji měla místo pohádek..

"To jsou přece.." nadechla jsem se a setřela z ní prsty prach.

"Fantastická zvířata a kde je najít." Doplnila Viktorie. "A v docela zachovalém a kvalitním stavu. Nevadí, přejděme tedy k tomu, proč ti místo laku na vlasy podstrčili knihu. Četl jsi ji?" Christian přikývl. "Celou?"

"Několikrát."

"A pamatuješ si z ní něco?" otázala se pro jistotu Viktoria.

"Každé slovo."

"A setkal jsi se někdy s některým z těch tvorů?" Christian se zamyslel a zavrtěl hlavou. "A pořád nevíš k čemu ji máš?" Christian zrudnul. "V třetím úkolu, nejspíš potkáš jednu z těch potvor. Když pominu draka, akromantuli a třaskavé škvorejše. Ti byli v prvním úkolu." Pak se Viktoria zamyslela. "Jak se tak na Tebe dívám.." Odmlčela se. "Možná to bude motýl, nebo beruška." Nepředpokládala, že by nám to došlo. Cukla jsem sebou, tohle nebylo pěkné. "Uklidni se zrzko, slyšela jsem tě, jak mluvíš tamhle s barbie a nebyla jsi o nic milejší. Tak co tu máme dál. Jamesi?"

"Cože?" Viktorie ho praštila do ramene. "S tou zlatonkou doslova spíš, já si před spaním ráda popovídám, ale ty si pořád hraješ s touhle věcí. Už jsi přišel, nač ji máš? Teda kromě toho, aby ti zvedla tvoje dost velké ego a taky protože se třpytí?" Dodala Viktorie, ale James zase upřeně hleděl na zlatonku. Viktorie ho kopla. James marně zavrtěl hlavou.

"Nemám nejmenší ponětí." Viktoria si povzdechla.

"To je snad zlý sen. Co vás na té škole učí? Hej, Nebelvírská barbie, podej mi knihu a zlatonkách. Třetí police, patnáctí kniha zprava." Všichni jsme na Viktorii obdivně hleděli. Když ji Liv poslušně podala knihu, na moment zalistovala a pak ji přistrčila Jamesovi k obličeji. "Čti.."

"Zlatonky mají dotykovou paměť, proto se jí i rozhodčí ve famfrpálových zápasech dotýkají v rukavicích.."

"V rukavicích, ano, zbytek jsou kecy." Zaklapla knihu a hodila ji Liv do klína, která ji uklidila na své místo. James nechápavě koukal na Viktorii. "Jak jsi chytil svou první zlatonku?" Začala vyslovovat pomalu a zřetelně.

"M-myslím, že jsem ji spolkl." Dodal James.

"Máma tě nenaučila že velké blýskavé věci se nestrkají do pusy?" Zeptala se Viktoria.

"Máma možná, ale táta učil opak." Zakřenila jsem se. Viktorie se usmála.

"Jamesi, už to chápeš? Svoji první zlatonku jsi spolk, téhle jsi se dotkl snad všemi částmi těla, kromě rtů. Je docela velká šance, že tohle bude ona. A protože zlatonky mají dotykovou paměť.. Z čehož vyplývá, že se otevře, jakmile se dotkne příslušných míst." Viktoria vytáhla z boty hůlku a přikouzlila si na klín knihu, kterou předtím Liv uklidila. Zalistovala a ukázala Jamesovi obrázek rozkládající se zlatonky. Pak knihu vrátila kouzlem zpět. "Nejspíš je v ní něco schované. Něco bez čeho se zřejmě neobejdeš. Třeba náhradní sklíčka do brýlí." James se natáhl a začal přibližovat zlatonku blíž k ústům. Viktorie ho však rázně zarazila a přitiskla mu na rty ukazováček. "Teď ne ty hlupáčku, copak jsi nic nepochopil? Až ti odtamtud vypadne třeba zatmívací prášek, my se sice rozkašleme, ale ty z největší pravděpodobností nepřežiješ třetí úkol. A pokud mě nechceš naštvat, tak ti radím dobře, tohle je špatná volba. POTOM." Vyhláskovala mu opatrně Viktoria a James se usmál. Plácl Viktorii přes stehna a hrdě prohlásil: "A proto tě miláčku tolik miluju." Hrdě se usmíval. Viktori se také na moment usmála, pak se k němu otočila a chytla ho za kravatu, kterou si ho k sobě přitáhla tak, že James nedostatkem vzduchu zrudnul.

"Ještě jednou miláčku a nebude žádný další sex." Zašeptala mu mile do ucha a já se musela usmát. Pak v knihovně nastalo opět ticho a ve vzduchu visela další nevyslovená otázka. Nakonec jsem sebrala odvahu já, i když se ostatní párkrát nadechovali.

"A c-co máš ty Viktorie?" Viktori sebou cukla. Ustoupila od Jamese a trochu zbledla. Spodní ret se jí roztřásl. Pak se ale nadechla a opět nasadila pokerovou tvář.

"Sice ti do toho nic není, ale budu to brát jako přátelské gesto." Odmlčela se. "Já? U mě je to jednoduché. Já mám kompas. A co dělá kompas doufám všichni víte. Z čehož vyplývá že budu ztracená.. a budu potřebovat najít správnou cestu." Obrátila se na Jamese a ten si ji přitáhl za ruku k sobě. Viktoria si dopřála několik krátkých nádechů na jeho hrudi a pak se podívala na nás. "No a teď, když jsme jak se zdá vyřešili všechny existenční krize, co takhle jít na oběd? Myslím, že zrzka, barbie a kluk co se nejspíš brzy stane tváří na obalu cereálií mají ještě vyučování." A jako by to byl snad rozkaz jsme se všichni poslušně zvedli a kráčeli směrem k Velké síni.

"Zatraceně.. tu není dobrý naštvat co?" Zašeptal Hugo Liv.

"Pššt, ať tě neslyší." Pípla puslušně Liv. Musela jsem se usmát.