Forbidden love - Zakázaná láska

Viktoria

"Lily.." Vydechl Christian stejně překvapeně jako já. Okamžitě jsem se otočila a nejbližší uličkou jsem se vydala pryč. "Počkej .. prosím." Christian za mnou zlomeným hlasem zavolal. Zůstala jsem na místě jako přimrazená. Christianův hlas, jeho vůně, jeho oči.. nemohla jsem se hnout z místa, i když mi bože odpusť moc jsem chtěla. Beze slova jsem se k němu otočila. "Pojďme to vyřešit jako dospělí Lily.." Přikývla jsem nechopná slova. "Já jsem.."

"Ne. Na chvíli buď zticha a poslouchej. Chápu, že jsi potřeboval mámu, každý by ji potřeboval. Ale já jsem zvyklá, že je v našem domě tolik lidí, že jsem ráda, když si s mámou stihnu dát hrnek kávy. Ale to je vedlejší, tím chci říct, že na jednu stranu jsi jednal správně, ale na druhou stranu.." Nadechla jsem se.

"Lily.."

"Ne, řekla jsem poslouchej. Alespoň chvíli prosím. Na druhou stranu, nebyla to tvoje máma, kdo s Tebou trávil rána v posteli, nebyla to tvoje máma, kdo s Tebou prošel snad celou knihovnu, nebyla to Gabrielle, kdo snášel tvé milé i nemilé nálady. Byla jsem to já a nemyslím, že po tom co jsem se probudila sama v tvé posteli a sama musela zvládnout všechen ten strach si zasloužím víc, než že se ke mě budeš chovat jako bych byla vzduch.." Dodala jsem na jeden nádech. Christian chvíli mlčel. Chtěla jsem to vzdát a odejít.

"Lily, ale to tak vůbec nebylo.. Pochop, po tom co jsem slyšel a jak jsem reagoval už druhý úkol po sobě jsi mě prakticky srazila na kolena.."

"Tím chceš říct, že jsem ti na obtíž?"

"Ale vůbec ne. Chci tím říct, že mě až děsí, jak moc k Tobě cítím a co to se mnou dokáže udělat a taky.. zkus si představit, jak by ti bylo, kdyby jsi slyšela všechny ty hlasy.. Chtěl jsem za Tebou jít až budu smířený se svou reakcí, sám se sebou a až si dokážu v hlavě srovnat co všechno ty hlasy znamenaly.."

"A už jsi to dokázal, nebo mám zase jít?"

"Lily.. uvědomil jsem si, co jsem udělal za chybu, už když jsem tě minul. A bůh ví, jak by to dopadlo, kdybych tě neměl a jak bych si celou tu dobu dokázal udržet zdravý rozum.."

"Ale právě jsi řekl, že já byla ta, kdo tě srazil na kolena.."

"A možná jsem to potřeboval. A hlavně nejsou v lásce důležitější slasti, nežli strasti? A bez občasných zaškobrtnutí by vztah nebyl vztahem..Tím chci říct, omlouvám se. Byla to chyba a došlo mi to takřka hned a ten včerejšek jsem si zasloužil. Nemáš ponětí, jaké to bylo po těch dnech, co jsme byli spolu ráno vstát a být sám a ohlédnout se tam, kde jsi spávala dřív ty, tam kde nyní bylo prázdno. Chybu svou rád odčiním, nebudu se litovat, dobře mi tak, mým osudem je tu takhle stát. Mám tě rád." Christian sklopil hlavu a mě se začaly třást rty i ruce..

"Prostě mi dej pusu.." najednou jsem seocitla v Christianově náruči. Jako by tělo přestalo spolupracovat s mozkem. A bylo to to nejlepší, co jsem mohla udělat. Bože, jak mi tohle chybělo. Christian mě k sobě pevně přitiskl a políbil mě. V ten moment se ozval sarkastický potlekl, který se k nám postupně přibližoval. Otočiili jsme se a uličkou se k nám pomalu se svým typickým úsměvem na rtech blížil James.

"Nemáte zač, děti moje." Usmál se.

"Jamesi.. to ty!" vytrhla jsem se Christianovi z náručí a rozběhla se k němu. James rozpřáhl ruce a já mu tak padla přímo do náruče. Buď se mi to zdálo, nebo na Christiana mrknul. Uvědomila jsem si, že se vlastně nezlobím, že mi lhal. Že jem mu vlastně zatraceně vděčná. A poučení z toho plyne..? Pokud slouží malá a neškodná lež pro něčí dobro, pak je v pořádku lhát.

"To my." Vytrhl mě z myšlenek další hlas. Byla to Liv, která se líně opírala o poličku s knihami. Liv Longbottomová se zúčastnila lží a intrik.