Forbidden love - Zakázaná láska

The triwizard tournament. - Turnaj tří kouzelníků.

"Bradavickým šampionem je James Potter." Žádná chvilka napětí. Všichni oněměli úžasem. James si tak klidně, vyrovnaně a s úsměvem kráčel za nemalého potlesku uličkou jako předchozí dva. Zdálo se, jako by ho to potěšilo. K čertu s nějakým Christianem, můj bratříček.. Netrvalo dlouho a Velká síň se vzpamatovala z úžasu a začaly se ozývat poznámky typu: "Zase Potter..". Bezmyšlenkovitě jsem se zvedla, nedbajíc na nějaké poznámky jako: "Lily to bude dobré, co to děláš, kam jdeš.." a podobně. Vyškubla jsem se Rose, které pevně svírala rukáv mého hábitu a rozběhla se uličkou za Jamesem. Pevně jsem ho objala a jedna slza už střídala druhou.

"Lily.." Překvapeně a s úsměvem vydechl.

"Jamesi! Jak jsi mohl? Proč jsi to sakra udělal? Copak ses nic nenaučil? Co ti na to asi řekne táta ty idiote! Co tě k tomu vedlo proboha? Ze všech tvých špatných nápadů je tohle ten nejhorší!" Skoro jsem křičela. A že se na nás dívala celá Velká síň bylo to poslední, co mě zajímalo. James mě od sebe odtáhl a chytil mě za ruku.

"To se člověk musí přihlásit do sebevražedného turnaje, aby si ho Nebelvírská princezna všimla?" Nervozně se usmál. Měl strach a ne že ne. Ale byl to zvláštně smířený strach. Oči se mu leskly.

"Sklapni, víš že tě miluju." Znovu jsem se mu pověsila kolem krku a nepřestávala brečet. Ten jeho humor strýčka Siriuse! Občas to bylo na ránu.

"Posledních pár dní to tak vypadalo víc než kdy jindy.." A stejně toho nenechá.

"Přestaň, tohle je vážná věc."

"Lily. Podívej se na mě. Podle pravidel mi už bylo.."

"Jamesi Siriusi Pottere, právě ty bys měl nejlépe vědět jak naše rodina respektuje veškerá pravidla!" Přiložil mi prst na rty. 

"Tak, či tak už s tím neudělám Lily. Ani já, ani ty.." odmlčel se. Nechápala jsem, co tím sleduje. "Ani nikdo jiný." Dořekl po chvilce. "Přihlásil jsem se tam proto, že jsem neměl důvod žít. A teď ho zase mám a dokonce už mám dva. Takže se o to víc budu snažit to vyhrát, nebo alespoň přežít." Povzuzující. Když jsem tak po delší době visela Jamesovi kolem krku a polykala slzy, uviděla jsem scénu odehrávající se u Zmijozelského stolu. Scorpio kráčel naším směrem a Penny se ho snažila za každou cenu zastavit. Brečela, křičela, tahala ho za rukáv hábitu, vztekala se, ale Scorpio s nepřítomným výrazem stále pokračoval v cestě, nehledě na drama okolo sebe. Otřásla jsem se. Tohle byl přístup, pro který řadil Moudrý klobouk studenty do Zmijozelu. Šel si za svým cílem a byl ochotný jít přes mrtvoly, což se projevilo, když setřásl Penny a ta tvrdě dopadla na chladnou kamennou podlahu. Bylo to zvláštní, protože tahle jeho stránka se vždy týkala jen mě. Jen mě, týkala se jen mě.. A najednou mi došlo, co má v plánu. Proč je Penny ochotná vytrhat si všechny vlasy z hlavy, proč podstupuje tuhle scénu, proč je ochotná vyplakat si oči. Bylo to poprvé, co Penny pochopila něco dřív než já. A nebo možná.. když jsem nad tím tak přemýšlela, Penelopa byla sice hloupá, ale co se týkalo Scorpia byla briliatním znalcem, lepším než jsem byla já. Zatím co se zvedala ze země a já si všimla, že má na hlavě čerstvý šrám, tak den nebo dva starý, z očí jí sršely blesky a vrhla na mě pohled zabijáka. Pohled, který mluvil za vše. A měla pravdu, to co se Scorpio chystal udělat bylo kvůli mě. Byla to moje chyba. Pustila jsem Jamese a otočila se směrem k němu.

"Malfoyi, opovaž se to udělat!" Vykřikla jsem a do očí se mi hrnuly další a další slzy. Měla jsem pocit, že se neudržím na nohou. Scorpio jako by ignoroval i mě, přešel rovnou ke Kingsleymu.

"Hlásím se místo něj." 

"Ne, ne , ne to v žádném případě ne. Ani omylem, pravidla jsou pravidla, nesmíte mu to dovolit, prosím.." Byla jsem hysterická. Hodně hysterická. Dělal to kvůli mě ten pitomec. Protože viděl, že přes všechny hádky je James pořád můj bratr a co se mnou po tom všem, co zažil táta udělala myšlenka, že se zúčastní turnaje, tak se šel přihlásit místo něj. Protože rodina je rodina. Idiot! Jak to mohl udělat? 

"To je ale velmi zajímavá situace, pánové pojďte sem a vy slečno.." Jak Kingsley mohl? Tady už můj křik nebyl nic platný. Otočila jsem se a všechny oči ve Velké síni se upíraly na mě. Udělala jsem jeden krok z jednoho schodů, druhý.. a před očima se mi zatmělo. Cítila jsem náraz na tvrdou podlahu. Bylo toho na mě prostě moc. Nemůžu si mezi nimi vybírat. To jejich pitomé hraní na hrdiny! Jeden Potter a druhý Malfoy, někdy v tom nevidím rozdíl. Zaslechla jsem výkřiky obav na moji adresu a pak několik hlasů, které se hádaly. Poznala jsem Jamesův hlas.

"Je to moje příležitost a já si ji vzít nenechám, vždyť jemu je teprve šestnáct, nesmí se to!"

"A kolik bylo tvému otci Pottere?" Scorpio. Tohle přehnal. Neměl to říkát. Tohle je moc nejen na Jamese, ale i na mě. 

"Sklapni Malfoyi!"

"Potřebuješ si sestřičku dostat na svou stranu co?" Vážně to přeháněl.

"A ty?" James. Vždycky věděl co říct. Scorpio stichl. 

"No tak dost pánové." Utnul je naštěstí Kingsley, protože jsem si byla víc než jistá, že by někdo schytal pár pořádných ran. "Pane Malfoyi bylo to velmi odvážné gesto, které mě oslovilo, ale pravdila jsou opravdu pravidla, šampionem tedy nadále zůstává pan Potter." Dořekl Kingsley a překvapenou Velkou síní se najednou rozezněl potlesk. Nejdřív tleskalo jen pár rukou, postupně se přidávali další a nakoenc to přerostlo v obrovský jásot, který jsem také v Bradavicích ještě neslyšela. Všichni tři šampioni se chytli a ruce, zvedly je nad hlavu, v ten moment Ohnivý pohár zhasl a Velká síň se ponořila do tmy. První hlas, který jsem nad sebou uslyšela byl ženský a dobře známý. Byla to Liv. 

"Lily, proboha Lily, prober se, mluv se mnou prosím tě.. Vždyť krvácí!" Vykřikla hystericky. Liv nebyla hysterická, pokud to nebylo vážné. Takže to muselo být vážné, když se mnou začala znovu mluvit. Rozeznávala jsem nad sebou několik dalších hlasů, byla to Rose, Hugo, Dominique a další, jen Scorpio a James nikde. Najednou jsem uslyšela hlas, díky kterému ostatní halsy umlky. Dokonce i Liv dala své studené ruce pryč. 

"Nedotýkejte se jí! Odnesu si ji sám." Byl to Christian mon mignonne, na kterého bych málem zapomněla. Nežně mě zvedl do náručí a přitiskl k sobě. Vtiskl mi drobný polibek do vlasů, který neměl šanci nikdo postřehnout. Věděli jsme to jen my dva. A já si byla víc než jistá, že si Christian myslel, že už dávno nevnímám. Ale já vnímala. A tohle si zapamtuju. Napořád. Přestala jsem se třást, hřál jako kamínka Najednou jsem měla pocit ža je všechno v pořádku. Přestala jsem se bát, přestala jsem vnímat.