// Tak po dlouhé době jsem si zase našla čas na psaní. Doufám, že jste na Liyl a Scorpia nezapomněli. Dejte vědět, jak se Vám líbí. N.<3
Stála jsem v kuchyni a připravovala palačinky. Ruce se mi nepatrně třásly, ale maminka mě vždy učila jednu věc. Zaměstnat ruce a tím pádem i hlavu. Scorpio spal u mě v posteli, Charlie spal u Jamese a já zase nespala. Nemohla jsem zamhouřit oči. Pořád jsem přemýšlela o tom, jestli je možné, že má Draco opravdu sestru a jestli si ona madame jenom nevymýšlí, aby se dostala blíž k Malfoyovým. Ačkoliv když jsem se na to dívala svýma ne tolik nezúčastněnýma očima, uvažovala jsem, zda vůbec bylo o co stát. Na druhou stranu oči mě neklamou, vypadá jako Draco v sukních. Respektive v na míru šitých drahých šatech. Chystala jsem na stůl, když jsem se otočila pro skleničky, leknutím jsem je málem upustila. Na posledním schodu stál Scorpio jen v pyžamových kalhotách a pozoroval mě těma pronikavýma očima.
"Tohle mi nedělej. Vylekala jsem se. Málem jsem upustila sklenice a už mám dost věčně rozbíjeného skla." Mrkla jsem na něm zpod řas a pokračovala v chystání na stůl.
"Stále stejná." Zachraptěl. Vlasy měl rozcuchané spánkem. "Ty se přece jen tak nezalekneš, ty jsi Lily Potterová. A zvlášť ne vlastního.." odmlčel se. Slova mu zhořkla na jazyku. Tohle ne. K tomu všemu ještě toho trochu. Jen tohle ne. Ne v téhle situaci. Ne teď. Nejlépe nikdy. Jako kdyby cizí ženská v našem pokoji pro hosty, jeho otec s jeho matkou v druhém a on stojící na metry daleko ode mě nestačili. Zase se dostáváme k tomu, že nejsme svoji. A že mě nechal stát před oltářem. A že za to může muž, kvůli kterému bych nebýt Charlieho umřela a kvůli kterému byl Scorpio ochoten opustit mě i vlastního syna. Na druhou stranu nebýt Draca Malfoye takového jakým je, neměla bych já Scorpia takového jakým je. Protipóly. Zase ty otravné protipóly. Přitiskla jsem si dva prsty na spánek. Nechtěla jsem na něj být zlá. Opravdu ne. Zvlášť, když přede mnou stál takhle, vyhublý na kost, zničený, smutný. Ale úplně jinak smutný. Jinak smutný, než když chodil za Charliem. Úplně jinak smutný, než když mi ublížil. Jinak smutný než když jsem byla s Christianem. Tak nějak dospěle, hluboko a nenapravitelně. Tak nějak napořád. Přesto jsem si ale nemohla pomoct. Uvědomila jsem si, že až se Charlie vzbudí, zase ho nepozná, zase bude plakat a mě tak bude nutit k volbě mezi mužem a největší láskou mého a života a synem, jedinou opravdovou láskou mého života. A v tomhle vztahu si já vždycky zvolím Charlieho. I když mě děsí, že bych měla Scorpia nechat, ať se s tímhle bordelem v hlavě vyrovná sám. Vlastně jsem ho nikdy neopustila a pokud doopravdy ano, tak jsem nikdy nechtěla. Ale Charlie je přece jenom to nejlepší z obou světů. Z nás dvou. Je jeho malou kopií, jen nevinnou, nepoznamenanou a zároveň má něco ze mě. Což je nádherné sledovat. A zároveň bolestivé. Přivřela jsem oči a nadechla se
"Vlastního co, Scorpio? Vlastního koho?" vyhrkla jsem. V prstech jsem svírala skleničku tak pevně, až mi bělely klouby. Scorpio dál stál na posledním schodu. Nepohnul se. Jen se mu bolestně stáhl obličej. Nepřišel ke mně, neobjal mě, nevzal mi skleničku z ruky, nepřivinul mě k sobě, abych cítila jeho srdce bít, abych si opřela horkou tvář o jeho chladnou hruď. Jen mě pozoroval.
"Muže? Lásku svého života? Já nevím Lily." Vydechl, trošku zvýšil hlas a dlaněmi si prohrábl vlasy. "Já nevím. Jediné co vím je, že chci aby bylo všechno jako dřív a zároveň to, že mě z hloubi srdce nenávidíš, což jaksi nejde dohromady. Chci abys mě chápala. Chci aby můj syn neplakal, když mě vidí stát před sebou. A chci, sakra moc chci a moc si přeju, abych tady mohl být. Abych tady mohl pro Tebe, abych tady mohl být, když dělal své první krůčky, když mu George strčil do ruky první prskavku.. Jenomže na druhou stranu taky chci, abys mě chápala. Abys chápala to, že bych nemohl dál sledovat matku, jak se pomalu ničí a sám žít bez otce a Charlie a Kitty bez dědečka. A chci, ne to tě žádám, prosím a klidně i na kolenou, abys mu dala další.. " Povzdychl si. "Kolikátou už vůbec... šanci. Protože to ty děláš. To je jedna z věcí, které na Tobě miluju. Dáváš další šance. I když to vypadá, že je to zbytečné, i když to vypadá hloupě, i když si to ten člověk absolutně nezaslouží. Protože taková ty jsi. Dobrá, světlá, hodná. To přece hrdinové dělají, ne Lily?"
"Neopovažuj se zase vytahovat tohle.." sykla jsem mezi zuby. Scorpio už mluvil dostatečně hlasitě.
"A už se mi nikdy neopovažuj říkat, že nerespektuju tvůj názor Lily. Nechal jsem ti mou dceru a mého syna a odešel jsem. Protože ti věřím. Protože vím, že se vždycky rozhodneš správně. Protože vím, že je vychováš správně. Podívej na Kitty. Mámu má bůh ví kde, táta za nic nestojí. Má Tebe. K Tobě vzhlíží, Tebe miluje nejvíc na světě. Máš obě moje děti, máš moje srdce, máš mě celého, máš moji plnou důvěru, máš v rukou celý můj život. Lily, nemám co víc bych ti dal. Omlouvám se tedy, že jsem tentokrát chtěl i něco brát. Že jsem chtěl jen podpořit. Jen jsem chtěl vědět, že za mnou bude někdo stát, i když se rozhodnu špatně. Že pokud mi to pomůže, podpoříš i mé špatné rozhodnutí. Možná jsem ve skrytu duše doufal, že se mě vydáš hledat. Sice bych tě poslal domů, ale šlo by jen o ten pocit, že Ti na mě stále záleží. Že ti není lhostejné, co se mnou bude."
"Scorpio, copak jsem mohla?" Musela jsem se na něj podívat tak ublíženě, až se toho zalekl a sám posmutněl. "Víš co jsem chtěla? Jen ležet a plakat. Jednat protože jsi ode mě zase odešel a pak protože jsme nemohla jít s Tebou. Protože jsi šel zase za tím, kdo nejen mě, ale proboha Tobě, tvojí matce, nám všem nesčetněkrát ublížil. A na druhou stranu, protože jsem to chápala. Protože jsi nečekal na můj názor, byl jsi rozhodnutý. Ale ano, jsou věci, který musíš řešit sám. Proto to bylo strašné. Ale nemohla jsem. Ani odejít za Tebou, ani si sednout a plakat. Protože Charlie. Otce měl pryč a kdyby neměl ani použitelnou matku, k čemu bychom jako rodiče byli? Ty si to neuvědomuješ, ale sám si to řekl, nechal jsi mi tu obě naše děti a odešel jsi. A jak jsi řekl dál, já s nimi musela zůstat a vychovávat je. Držet Charlieho za ruku, když dělal své první krůčky a korigovat George, když mu strkal do rukou první prskavky. Foukat Kitty odřené koleno a přemlouvat ji, aby si dala k obědu brokolici. Jo, oproti tomu, co jsi zažil ty tohle zní hrozně nepodstatně, ale bez toho by naše děti nebyly takové, jaké jsou. A strašně moc mě ničí, že Tě Charlie nepoznává. A momentálně jen prostě nevím co s Tebou. Co s námi. Co se s Tebou stalo? Jsi tak smutný. Tak jiný. Tak strašně vzdálený. Tak ne můj. V pokoji pro hosty máme cizé ženskou, která tvrdí, že je sestra tévho otce a proto nám Tě málem zabila. Na druhou stranu je mu tolik podobná, až to člověka vyděsí. A nemluv mi tady o dalších šancích. Stojíš tady a tvůj otec s jeho samozvanou sestrou spí v pokoji pro hosty. To je další šance. Pro všechny." V moment, kdy jsem ze sebe dostala všechna slova, která jsem chtěla se na schodech objevila další malinká silueta. Charlie je vzhůru. V zelených dupačkách, které mu obléknul James, nebo holky scházel i se svým dudlíkem a lahvičkou čaje schody. Usmála jsem se.
"Směješ se na něj jinak. Tak srdceryvně. Tak jako kdyby na světě neexistovalo nic jiného. Jako kdybys už nikdy nikoho neměla milovat víc." Vydechl Scorpio a sledoval každý můj pohyb v obličeji. Položila jsem skleničku a rozběhla se pro své miminko, které už nebylo tak malé. Ale pro mě bude miminkem pořád. Vzala jsem Charlieho do náručí a pohladila ho po rozcuchaných blond vláscích. Zasmál se na mě. Pak se ohlédl a jeho obličej se změnil i s jeho náladou. Začal natahovat. Obrátila jsem jeho drobný obličejík ke svému a zadívala se mu do uhrančivě zelených očí.
"Lásko, stačí. Nemusíš se bát. To je tatínek. Ten ti nikdy neublíží, ani mamince, nikomu. On Tě totiž moc miluje. A maminku taky. Takže je všechno v pořádku, tak neplakej. Nemáš k tomu nejmenší důvod. Víš, že maminka by nikdy nedovolila, aby Ti někdo ublížil. " Chvilku to trvalo a Charlie přestal popotahovat. Pak se konečně obrátil ke Scorpiovi a já jej pustila na zem. Malými, batolivými a stále ještě vratkými krůčky přešel ke Scorpiovi na vzdálenost jeho natažené ručky. Stále nedůvěřivě k němu zvedl očka a pak rozevřel pěstičku v nížs svíral zelený dudlík a podával jej Scorpiovi. Ten si přidřepl a se slzami v očích natáhl ruku k Charliemu.
"Ano, ten máš ode mě broučku." Přikývl a hřbetem volné ruky si setřel slzy. Ale bylo to zbytečné, jedna střídala druhou. Charlie ještě chvíli váhal, pak se zasmál a jak se rychle rozešel, spadl Scorpiovi přímo do náručí. Ten se rozesmál a vzal svého syna do náručí. "Miláčku můj." Zaštkal mu tiše s úsměvem do malého ramínka. Charlie se k němu tiskl a malýma ručičkama se snažil obejmout celý jeho velká, ránami posetá ramena. Rychle jsem si setřela slzy z tváře a věděla jsem, že v ten moment je všechno odpuštěno. Celý půlrok zapomenut a trápení zmizelo jakoby mávnutím hůlky. Věděla jsem, že spolu zase všechno zvládneme. Jako doposud. I cizí ženskou i Scorpiova otce. Zase. Scorpio mezitím postavil Charlieho na zem a ten odcupital ke svým hračkám, na které nepřetržitě ukazoval, protože je chtěl Scorpiovi předvést. Ten ho pohladil po vlasech a se slibem, že se mu odteď až napořád bude nepřetržitě věnovat přešel ke mně. Vzal mi z třesoucí se ruky Charlieho lahvičku s čajem, postavil ji na stůl a objal mě. Lehce a tak známě si mě k sobě přivinul a já cítila, jak mi jeho věčně chladná kůže chladí mou horkou hlavu. Cítila jsem tlukot jeho srdce a on mě hladil po vlasech, kam mi nakonec vtiskl polibek. Položil si bradu na moji hlavu.
"Děkuju. Za tak nádherného syna. Za to, že jsi mu nedovolila na mě zapomenout úplně. Za to, co z něj je. Za to, že jsi to se mnou vydržela a nikdy to nevzdala." Pak mi zvednul bradu a políbil. Vášnivě, smutně, provinile, nádherně. A já cítila ten známý ohňostroj a věděla jsem, že ho cítí taky. Když jsem se od něj udýchaně odtáhla a zahleděla se mu do tváře, nebyl už tak smutný. A já věděla že časem to bude lepší a lepší. Scorpio mě pohladil po tváři a vydal se za Charliem.
"Počkej, počkej. Běž si dát sprchu a převléct se. Já zatím Charlieho převléknu, pak se můžete nasnídat a hrát pro mě za mě třeba celý den. "
"Nechci už zmeškat ani vteřinu. Pořád nemůžu uvěřit, že je to můj syn. Tolik vyrostl. Tolik mi chyběl. Vy oba."
"Samozřejmě, že je to tvůj syn, vždyť se na něj podívej, po mě nemá vůbec nic." Usmála jsem se. "Navíc ho jen převléknu. Budeš mít spoustu dalších dní abys byl součástí jeho života. Našeho života. Musíš se starat i o sebe." Pohladila jsem ho po tváři, dala mu letmý polibek a rozešla se pro Charlieho, kterého jsem zvedla vysoko nad hlavu, až se rozesmál a dudlík mu vypadl z pusinky. Když jsem se ohlédla, Scorpio mizel na schodech, ale byla jsem si jistá, že s láskou v očích, která rozehřívala celý ten výjev pozoroval. Když se vrátil, u stolu už snídali i ostatní členové rodiny. Scorpio se se všemi pozdravil a všichni ho, jak jinak než vřele přivítali. Posadil se vedle Charlieho a přes všechny mé námitky trval na tom, že jej nakrmí. Nakonec skončili oba celí upatlaní kaší, ale kuchyně jen sršela smíchem a dobrou náladou až do takové míry, že bych málem zapomněla na další dva hosty v našem domě. Nádherný pocit rodinné úplnosti narušoval jen James, který na mě neustále upíral nicneříkající pohled. Po snídani jsem musela Charlieho opět převléknout, ale opět se mi do toho velice náruživě vložil Scorpio a oblékl ho samozřejmě naprosto nepatřičně. Se smíchem jsme ho provedla Charlieho šatníkem a na druhý pokus to bylo o dost lepší. Když jsem uklízela nádobí se snídani a v době panoval typický ruch, který byl odrazem toho, že se život v domě opět rozběhl správným směrem, Dominique a Roxy se přetahovaly o tričko, Mary s Kitty se hádaly, čí obrázek bude viset na již přeplněné lednici. Freddie pobíhal po domě s umouněným obličejem od sazí a sbíral různé drobnosti ze stolů, které by se jemu a Georgovi mohli hodit do nejnovějších vynálezů, Rose se rozčilovala nad tím, kdo jí schoval knihu, přičemž ji Hermiona konejšivě hladila po rameni a Lucy, která se s knihou schovávala pod stolem to přišlo nesmírně legrační. Percy vedl s našima nějakou nesmírně nudnou debatu. Typické ráno v Doupěti. Tedy dokud se na schodech nerozezněly další kroky a já nenadskočila, protože mi byly příliš neznámé. Po schodech scházel Draco, který už vypadal o dost lépe a do něj zavěšená blondýna, která byla opět oblečená v černých, upnutých koktejlových šatech, vzhled doladěný do poslední drobnosti. Ohlédla jsem se na sebe, kolem pasu zástěru, celá upatlaná od těsta a kaše, na tvářích mouku, vlasy rozcuchané od dítěte, trochu pobledlá, ale oči jiskřivé a šťastná. V momentě jsem zareagovala.
"Scorpio" procedila jsem mezi zuby, ale ani jsem nemusela. Na to, jak málo času Scorpio s Charliem strávil, měl instinkty až překvapivě podobné tím mým. Charlieho držel v náručí a k jim oběma se otáčel druhým bokem. Kolem nich obou se rozprostírala Charlieho ochranná kouzla, což mě celkem uklidnilo. Ruce jsem založila pevně na prsou, opřela se o kuchyňskou linku a rozhlédla se. James pevně svíral hůlku, máma držela tátu za loket, strejda Ron stál před tetou Miou, Percy s Audrey se rychle ztratili a Rose zatáhla Mary a Kitty za Lucy a Molly pod stůl.
"Ale, ale. Snad není nutno tolik nepřátelství." Řekla blondýna, které bych zřejmě měla říkat Lisa s těžkým americkým přízvukem. Oba se jako na povel zastavili na předposledním schodu. "Vždyť jsme přece teoreticky rodina." Dodala a pohodila vlasy, aby tak odhalila široký úsměv a já, kromě toho, že jsem jí poprvé slyšela promluvit, jsme jí poprvé pohlédla do tváře a málem jsem zalapala po dechu. Teď, když se jí v obličeji neodrážel žádný stín, nesahal jí do čela žádný klobouk, jsem viděla Malfoyovské rysy tak jasně, že mi najendou nedávalo smysl, jak jsem mohla pochybovat - ostře řezané lícní kosti, výrazné oči a maniakální úsměv. Jestli to nebyla sestra, byla to minimálně teta, sestřenice nebo bůh ví kdo, ale zaručeně byla z jejich rodiny. Draco mlčel. Což byla nezvyklé. Scorpio s Charliem pomalu přešli místnost za mnou a já ucítila dopad ochranných kouzel.
"Co máš na mysli, Liso?" Zeptal se Scorpio skoro se zavrčením. Zřejmě z něj opadla všechna ta euforie. Blondýně se rozšířil úsměv a vytáhla druhou ruku zpoza svých zad. V ní držela nádherně květy zdobené, zářivě bílé... no to snad... to je drzost. Na dlani jí spočívaly svatební střevíčky. Z dálky odhadem, mé velikosti. Mezi zuby zadrnčela do naprostého ticha, typický svatební pochod a pomalu přecházela celou místnost, oči upřené přímo do těch mých, směrem k nám. Chtěla jsem ji varovat, aby si dala pozor na Charlieho obranná kouzla, ale ona jimi bez nejmenšího problému prošla. Vzpomněla jsem si i na to, když Charlieho dokázal svými kouzly odhodit stranou i samotného Scorpia. Zakřenila se na Charlieho a střevíčky mi postavila na volnou ruku.
"Mám na mysli, že jsem tady proto, aby si princezna vzala svého prince.." Těkala očima mezi mnou a Scorpiem, pak odvrátila zrak ke stolu "Obecenstvo slyšelo vytoužené ano a všichni žili šťastně až do smrti." Dál se až děsivě usmála a mně se chtělo v jednu chvíli křičet a omdlít zároveň.