//Jo je to dlouho, já vím a fakt se omlouvám. Ale maturita..:D Nic méně tady jsem pro vás připravila novou část, která se Vám snad bude líbit stejně, jako mě. Celá část je provázána analogií na moje jméno, tak se prosím nezlobte:D Ráda si přečtu Vaše názory ♥ N. ♥
Když jsem ráno vařila Charliemu čaj, uslyšela jsem křik. Ale na hlasitý, jakoby uvnitř mě. Nevím, jak, ale věděla jsem, že se něco děje s Charliem. Otočila jsem se na místě a okamžitě jsem byla před naší ložnicí. Křik zesiloval, ale mě jen nepříjemně hučelo v uších. Ševelisimo. A dveře byly zamčené. Sáhla jsem si do zadní kapsi, ale hůlku jsem musela nechat ležet dole. Věděla jsem, že se musím dostat dovnitř co nejdříve. Nezbývalo tedy nic, než dveře vyrazit manuálně. V tu chvíli mě ani nenapadlo, že nemám ani při nejmenším dost síly na to, abych dveře sama vyrazila. Uhodila jsem do nich otevřenou dlaní a zarazilo mě, co se stalo. Uprotřed dlaně jakoby mi zasvítilo světýlko. A dveře povolily. Bez jakékoliv snahy. Rozrazila jsem je a zarazilo mě, co vidím. Charlie opravdu plakal. A před postýlkou stál Christian a Scorpio. Oba se na mě překvapeně podívali.
"Lily.."
"A dost! Vypadněte od mého dítěte. OBA. DVA. OKAMŽITĚ." Procedila jsem mezi zuby.
"Lily.." zkusil to znovu Scorpio. Rozpřáhla jsem ruce, abych oběma ukázala, na kterou stranu mají ustoupit, aby mi nebránili dostat se k mému dítěti. Jenže co se stalo mě překvapilo. Sotva jsem ruce rozpřáhla, Scorpio i Christian se rozletěli, každý na opačnou stranu, narazili do stěny a svezli se dolů. Chvíli jsem zkoumala, co jsem provedla, pak jsem se ale rozběhla k Charliemu. Sotva jsem ho vzala do náručí, utišil se.
"Maminka už je u Tebe.." Šeptala jsem k němu. Pak jsem se otočila, když se Christian i Scorpio pomalu začalai zvedat ze země. Jednu ruku jsem si dala v bok. "Divím se, že po takové ráně do hlavy máte vůbec kuráž se postavit." Syčela jsem, protože jsem nechtěla Charlieho ještě víc rozrušit. "A teď mluvte, co jste chtěli provést mému chlapečkovi?!"
"Lily, vždyť je to i můj syn. Proč bych mu měl proboha něco provádět?" Scorpio si setřel krev ze spánku.
"Takže ses prostě rozhodl, že raději necháš mého syna plakat? Že se prostě radeji pohádáš a že tě absolutně nezajímá, jestli můj chlapeček pláče, nebo ne?"
"K sakru Lily, je to i moje dítě."
"Raději mlč. Nechtěl me utvrdit v mých úvahách o tom, jakej jsi kretén." Pak jsem se obrátila na Christiana. "A co ty? Co jsi chtěl udělat mému synovi?"
"Nic Lily.."
"Nelži mi do očí!"
"Lily.." Zvedl ruce v obranném gestu a pak vytáhl z kapsy saka plyšového králíčka. Oprášil si fajnové sako od omítky, která se na něj při nárazu vysypala a pokračoval. "Chtěl jsem mu jen dát tohle. Jenže to nešlo. Jakoby se okolo něj rozprostíralo nějaké ochranné kouzlo.."
"Já jsem ale nic takového neprováděla.." Střelila jsem pohledem po Scorpiovi a ten jen zavrtěl hlavou.
"Pak přišel on." Kývl Christian hlavou ke Scorpiovi. "Začali jsme se dohadovat a Charlie začal plakat. Chtěl ho utišit, ale.."
"Zavři hubu, frantíku." Vštěkl Scorpio a promnul si temeno hlavy. Cukla jsem rukou směrem k němu a sklopil tiše hlavu.
"Pokračuj Christiane." Vybídla jsem ho, zatím co on si promnul zápěstí.
"Chtěl jej utišit, ale to kouzlo fungovala i na něj, nemohl se jej dotknout, ani se k němu přiblížit. A pak jsi rozrazila dveře ty, málem jsi nás přizabila a bez nejmenších problémů si vzala své dítě."
"To není možné.." Vydechla jsem.
"Lily.. kdy se z Tebe stala Brutální Nikita?"
"Brutální Nikita? Co?"
"Brutální Nikita je.."
"Ale já vím, co je Brutální Nikita.." Christian se obrátil na Scorpia.
"Nebo rozhazuje lidmi normálně? Bez hůlky?"
"Raději se do toho nepleť."
"Víš Lily, nahlídl jsem ti do hlavy, bez urážky, vím, že tvůj otec na to měl talent.." Promluvil tentokrát ke Scorpiovi.
"Kolik ty toho o nás víš..."
"Mám přehled. Nic méně.."
"Tys mi lezl do hlavy?" Prskla jsem.
"Uklidni se. Téměř to není možné. Jakoby tě něco chránilo, stejně jako to dítě. Ale v té vteřině jsem vlastně nic nezahlédl.. Nesoustředila jsi se na žádné kouzlo. A kouzlit bez formule a bez hůlky přece není možné. A ještě.." Přešel ke mě a já ucukla. "Neboj se, nechci nikomu z Vás ublížit.." Pak mi položil dlaň na předloktí a sotva se jeho kůže dotkla mé, znovu odletěl až na práh dveří. "Jen jsem si to potřeboval ověřit.."
"No dobrá." Vydechl Scorpio. "Tak já vám to povím. Začalo to ještě předtím, než se Charlie narodil. Na Manor jsem měl hádku s otcem a Lily... se mě jak jinak než statečně zastala. Jak se hádali a ona ustupovala, spadla z vysokých schodů. Týden byla mimo. Nikdo jí už nedával moc šancí na to, že se vzbudí. Ani léčitelé. A ona jako lusknutím prstu po týdnu otevřela oči, sice příšerně unavená, ale jen s několika modřinami. Tenkrát jsme se dozvěděli, že je Lily těhotná. Na začátku druhého měsíce. A dítě bylo naprosto v pořádku. Už tenkrát jsem něco zaregistroval. A to slova té léčitelky, která zapisovala Lily. Řekla, že podivnější dvojici ještě neviděla. Malfoy a Potterová. Pak, když se Charlie narodil, Lily málem umřela.. Zachránil jsem ji, ale pomocí černé magie. Tenkrát jsem se vážně obával. Srdce jí přestávalo bít, byla ledová, nereagovala.. A jak víme, magie má svou cenu a ta černá obvzlášť. Ale Lily se to vyhlo, myslel jsi si, že proto, že jsem tu knihu našel já, nebo protože byla moc dobrá. Každopádně zlým jsem se stal já. Snažil jsem se vzdorovat té temnotě a zlu, které mě postupně stahovalo dolů, ale šlo to hůř a hůř. Ale kdybych měl zemřít proto, aby oni žili, byl bych spokojený. Jenže Lily to zase nestačilo. Doklopýtala na Manor, s Charliem v kočárku, přivolala si tu knihu, prostě chtěla být jako já. Ale to nikdy nebylo možné.. Protože jí byla zima, ve vlasech jí zůstal zrzavý pramínek a jedno oko měla zelené. Tak jsme se dostali do časové smyčky, která se musela jak jinak, než ukončit smrtí, respektive vrátit vše do původního pořádku, respektive, vrátit Lily dobru. Ale nebyla to ona, koho se to týkalo, byl jsem to opět já. Ale bohužel její rukou. Nebyl jsem si jistý, jestli to výjde, ale když jsme všichni tři otevřeli oči zase v Doupěti, věděl jsem, že se vrátilo do původního stavu všechno a tedy i já. Pořád jsem hledal nějakou příčinu, spoléhal na náhodu... Ale pak mi to došlo. Důvod, který jsem celou dobu hledal ležel v postýlce a pozoroval kouzelný kolotoč. Jak je možné, že Lily přežila pád ze schodů, když měla umřít? A dítě nezraněné? Charlie. Jaktože když Lily byla prakticky mrtvá, vrátila se bez jediného škrábnutí a ještě jsem to odnesl já? Charlie. Časová smyčka? Charlie. Charlie chtěl maminku a všechny zpět. Lily je teď prakticky nezranitelná a nepřemožitelná, protože Charlie ji nadevše miluje. Nikdy nedovolí, aby se jí něco stalo. Nikdy nedovolí, aby jí někdo ublížil, nebo aby nedejbože umřela. Pokud chce, aby jej slyšela, najde si cestu. Pokud potřebuje, aby se k němu dostala, dá jí sílu třeba rozrazit dveře. Pokud nechce, aby se jí někdo dotýkal, může ho odhodit dle libosti. Pokud se mu nelíbí, že u něj někdo křičí, vytvoří si něco jako štít. Charlie propůjčuje mamince svoje schopnosti, aby se vůbec nemusela obtěžovat s kouzly či hůlkou. Manipuluju s časem bez obraceče a ještě mu není ani rok. Když se ta léčitelka tenkrát v nemocnici dozvěděla, že je Lily těhotná a k tomu všemu se mnou.. Řekla něco, co se mi hlubooce vrylo do paměti. To dítě bude mít schopnosti, které si nedovedete ani představit. Jsem pyšný? Ano. Děsí mě to? Nepředstavitelně." Vydechla jsem a podívala se na Charlieho, který mi mezitím usnul na rameni.
"Jak dlouho už to víš? Kdy jsi mi to chtěl říct?"
"Potřeboval jsem ještě pár důkazů, ale dohromady jsem si to složil teprve nedávno."
"To není možné. Vždyť tohle neuměl ani.."
"Neříkej to jméno.." Zarazila jsem Christiana.
"Neříkej mi, že právě ty se jej bojíš."
"Nebojím. Ale nebudeš srovnávat mého malého syna s ty víš kým. To teď znamená, že bude taky zlý..? Vždyť je to jen chlapeček.."
"To neznamená Lily. Vzpomeň si, jeden moudrý člověk kdysi řekl, že svět není rozdělený na dobré lidi a smrtijedy. V každém z nás je dobro i zlo a záleží na nás, jak se rozhodneme. Jak se rozhodne Charlie a jak mu v tom pomůžeme my." Pak si promnul spánky. "Sakra.. mluvíš už jako moje matka."
Rozhlédla jsem se kolem sebe. "Brutální Nikita." Sotva jsem to dořekla, musela jsem se usmál. Pak jsem se vyčerpaně svezla na zem i se spícím Charliem v náručí a začala se smát. Stejně jako Christian a Scorpio. Bylo to vážné a my jsme to věděli, ale teď jsem neviděla žádnou děsivou budoucnost, jen tři nejdůležitější blonďáky v mém životě a jednu rozesmátou zrzku.