//Po dlouhé odmlce s velkou omluvou přidávám další kapitolku, za kterou zároveň můžete poděkovat mé drahé mamince, která mě v nejnapjatějších situacích dokáže vytočit natolik, že mě moje pocity donutí psát. Nicméně, snad se Vám bude líbit♥ Komentáře si přečtu moc ráda, zajímá mě, co na tohle říkáte:) N.♥
Vánoce byly blíž, než jsem si myslela, když jsem se na Manor procházela s kočárkem. A Doupě se všemi jeho obyvateli a hosty Vánoční atmosféru ještě umocňovalo. Od rána se peklo, vařilo, smažilo, děti zdobily obrovský stromeček, strejda Neville se na poslední chvíli snažil zabalit dárky, teta Lenka trhala z nevysvětlitelého důvodu plevel, který byl pohřbený hluboko pod sněhem, strejda George dolaďoval Vánoční ohnostroj a babička Molly nevděla, kde jí hlava stojí. Nutno podotknout, že v Doupěti se hodila každá ruka a já se vrátila do dětských let. Ale nejspíš úplně jiným způsobem, než by všichni čekali. Zatímco Rose, Molly a Lucy byly od malika zvyklé patlat si ruce v perníkovém těstu, Hugo a Freddie se snažili po vzoru strejdy Freda a Geroge obarvit zahradího trpaslíka na zlato, aby mohl zdobit špičku stromečku, já jsem seděla se Scorpiem na schodech, ve stínu, kde nás nebylo vůbec vidět (a Rose o nás dokonce zakopla) a tiše jsme dusili výbuchy smíchu, nad vším tím zmatkem.
"Vážně bysme jim neměli jít pomoct?" Zašeptal Scorpio těsně potom, co se máme připálily sušenky.
"Ne. Užívej si to. Tohle jsem dělala celý dětství. Občas ještě s Jamesem a když jsme byla úplně malá, pamatuju si, že jsem tady sedávala s taťkou."
"Vy jste mi ale rodina."
"Jen Albus nám pořád trhá partu. Jen se podívej." Ukázala jsem před sebe, když Albus umíchal přespisově perfektní těsto na dýňový koláč.
"Kde se tohle naučil?"
"Přiučíš se spoustu věcí, když visíš mámě pořád na sukni." Podotkla jsem a ukousla si z další podařené sušenky se sněhulákem. Plný talíř jsem si ukradla někde mezi 'nejez to, nebo ti dám takovou facku, že jsi to ještě neviděla' a 'jestli si okamžitě nepřevlékneš to pyžamo a nepůjdeš mi pomoct, dám ti takovou facku, že jsi to ještě neviděla'.
"Chápal bych to u holky, ale u kluka?" Pokrčila jsem rameny.
"To se prostě stane, když seš maminčin mazánek. U nás se prostě dějí věci naopak, jen se podívej." Ukázala jsem a Dominiqie a Victoire. "Myslíš, že ty dvě někdy uvařily alespoň čaj?" Holky se zmítaly někde mezi 'okamžitě odlož tu rtěnku a pojď mi pomoct' a 'okamžitě ty formičky polož, když nevíš co s nimi'. Odpovědí byl obvykle vysoký ječák a něco ve smyslu 'vždyt se mi zlomí nehet' a 'konečně si může vybrat jedny z padesáti tisíců šatů, které mám ve skříni'. Možná ne tak doslovně, protože jich mají určitě víc. A ne dohromady. Scorpio schoval smích do dlaní.
"Máme ještě máslový ležák?" Zeptala jsem se s plnou pusou. Scorpio mi podal lahev a zavrtěl hlavou. "Ty se pořád nebavíš. Užívej si, že se něco kazí a ne naší vinou."
"Ty seš pěkně zlomyslná ženská, koho jsem si to jenom vzal." Zaskočila mi sušenka.
"Tohle téma bych vynechala." Naučila jsem se to brát s humorem. Ostatně po tom, co málem umřel asi nebyla jiná volba. Scorpio se na chvíli odmlčel, ale když jsem do něj šťouchla ramenem, poznal že nejsem naštvaná.
"Ale vždyť se na ně podívej, jsou úplně zoufalé." Ukázal na mamku a babičku a vzal si další sušenku. Položila jsem mu nohy do klína a opřela se o zábradlí.
"Ale nesmysl. Podívej se pořádně. Vždyť je to baví, nevidíš, jak se v tom vyžívají? V tom zmatku a komandování? To je přesná definice těchto dvou ženských." Ještě než jsme se stihli rozesmát, uslyšeli jsme další kroky na schodech. Za chvíli se objevil vyčerpaný táta s talířem sušenek v dlaních.
"Obsazeno taťko." Usmál se.
"Vzhledem k tomu, že tuhle skrýš jsem tě naučil já, tak posuň svůj objemný zadek, drahá dcero, nebo chceš, aby tvému milovanému tatínkovi přeskočilo?"
"To máš z toho, že sis vzal maminku."
"Jak to mluvíš o mamince?"
"Nenaznačil jsi mi právě, že jsem tlustá?"
"Nech mě hádat, následuje něco a styl: chtěla bych vidět Tebe po jednom dítěti.."
"Ale vzhledem k tomu, že máš sušenky, ti prominu, že nemáš pyžamo a můžeš zůstat." Taťka si sedl pod nás. Sebrala jsem mu sušenku z talíře. "Kdy se ti podařilo je ukrást?" vyzvídala jsem.
"Někde mezi 'Harry Jamesi Pottere, já ti tu ruky urazím' a 'že jsi můj nejoblíbenější zeť neznamená, že nemůžeš dostat facku'." Vzdychl táta. Zasmála jsem se. "Máte mimochodem něco k pití?"
"Máslovej ležák." Podala jsem tátovi lahev.
"Chtělo by to něco ostřejšího."
"V kufru bych měl mít ještě ohnivou whiskey."
"Ne." Vykřikli jsme s tátou jedohlasně. Scorpio se zatvářil nechápavě.
"Víš.." ujala jsem se vysvětlování "v těch sušenkách je asi tolik rumu, kolikrát jsi dneska slyšel 'jéžiši, mně ujela ruka', kdyby sis dal ještě panáka, sotva se dopotácíš ke stolu a můžu ti zaručit, že bys spal venku."
"Minimálně čtrnáct dní." Scorpio se zasmál.
"Máte s tím snad zkušenosti?"
Taťka se nepříjemně zavrtěl a pokrčil rameny.
"Režim je holt režim." Na schodech se ozvaly kroky. A za chvíli bylo vidět Jamesovu hlavu.
"Jdeš pozdě brácho."
"Nezkoušej to ségra, já jsem tady sedával dřív než ty." Zatáhla jsem ho za ruku.
"Hlavně se schovej, než na to někdo přijde."
"Doufám, že to se nestane, protože jestli uslyším ještě jedou 'tatiii a přinese mi Merlin všehcno, co jsem si přála?' půjdu se oběsit." Zasmála jsem se.
"Tohle stejně nebude mít dlouhého trvání. Dole už chybí osm rukou. Dominique rozbije i jeden talíř, natož tak aby unesla celý set." Povzdychla jsem si. A ještě než jsem se znovu nadechla, ozval se babiččin hlas.
"Jamesi Siriusi Pottere, Lily Lenko Potterová, Scorpius Malfoyi a v neposledí řadě Harry Jamesi Pottere koukejte okamžitě slézt z těch schodů, než si pro Vás dojdu. A vezměte ty talíře od sušenek!"
"Tohle není dobrý, tohle vážně není dobrý." Poznamenal James a začal se zvedat.
"Ty ženský mě jednou zabijou." Dodal taťka a zvedl se. Vyskočila jsem na nohy a vytáhla i Scorpia.
"To není fér, já jsme unavená matka." Zaprostestovala jsem, když jsem sešla do kuchyně.
"My všechny jsme tady unavené matky, protože jejich nezvedené děti jim nepomáhají!" Švihla mě máma utěrkou. Odpoledne všichni vyrazili na procházku, ale protože se Charlie zrovna probudil hladový, já se Scorpiem jsme zůstali v teple. Charlie už opět usínal, když jej Scorpio kolébal v postýlce, já jsem třepala s čajem v dětské lahvičce, když někdo zaklepal na dveře. Protože lahev byla horká a já ji neustále přehazovala z ruky do ruky, požádala jsem Scorpia, aby otevřel. Když však otevřel dveře, oněměli jsme šokem oba. Do dveří zavanul chladný zimní vzduch a v nich.. stál Christian. Lahev mi vypadla z rukou a rozbila se.
"Bonjour." Usmál se Christian a bez pozvání vešel. Scorpio se nezmohl ani na to zavřít dveře. "Vypadáte nějak zamlkle. Tetička Fleur mě pozvala na Vánoce. Ze slušnosti, samozřejmě, zřejmě nepředpokládala, že pozvání příjmu, proto se Vám to, soudě dle vašich výrazů ani neobtěžovala sdělit, což odporuje francouzskému vychování, ale zřejmě ji omlouvá, že v Anglii už tráví spoustu času. A komu by se chtělo trávit Vánoce osamotě, zvlášť ve Francii, vždyť víš, Lily, jak je tam člověku někdy smutno." Blýskl po mě křivým úsměvem. "Tak jsem Vám nyní objasnil, kde jsem se tady vzal, ale vy se pořád tváříte nechápavě, je snad něco v nepořádku." Podíval se po nás. "Lily.. zase se vidíme a já zase musím opět konstatovat, že nevypadáš ani zdaleka tak vyrovnaně, jak se snažíš působit. Čím to je? A Scorpio.." blýskl pohledem po postýlce a zázrakem spícím Charliem. "Pospíšili jste si, jen co je pravda." Tohle mě probralo zpět k životu.
"A dost. Scorpio, miláčku, prosím tě zavřit ty dveře, ať se malý nenachladí a ty Christiane.. Nevím, jestli to Fleur udělala schválně, ale vrátit se to zřejmě nedá, nic méně ztě chci ujistit, že tady nehodlám stát a poslouchat tvoje urážky na každého člena mé rodiny. Takže vítej v Anglii, i když nemám nejmenší tušení, proč jsi tady, když Anglii tolik nesnášíš. Ve Francii přece nejsi nikdy sám, to byla tvoje první slova. Na každém rohu je přece taková jako já." Ušklíbla jsem se na něj. Scorpio se zamračil.
"Nech mě ti to objasnit zlato, když jsem přijela do Francie, pan Delacour mě laskavě přivítal se slovy, že ve Francii je na každém rohu taková jako já. Tenkrát jsem ještě nevěděla, kdo je ve Francii na každém rohu. Až později jsem se dozvěděla, že opravdu a bráno doslova stojí na každé ulici kurva." Usmála jsem se na Christiana. "Ale teď to miláčku neřeš, jsou přece Vánoce a my budeme milí, protože se nechováme jako malé děti a neničíme vztahy a svátky. Takže, jak jsem již řekla Christiane, víš, kde je pokoj pro hosty a teď au revoir, chceme odejít." Chriastian se ušklíbl a vyrazil do schodů. Oddechla jsem si.
"Tohle mi bude muset Fleur vysvětlit." Dodala jsem naštvaně a začala Charlieho ukládat do kočárku.
"Lily.."
"Ano?"
"Nikdy jsi mi neřekla, že jsi se s Christianem potkala ve Francii." Naprázdno jsem polkla.
"Nechtěj mi namluvit, že potom, co jsi právě slyšel, že mi řekl, že jsem jako každá druhá francouzská šlapka si právě myslíš, že jsem s ním třeba rovnou skočila do postele? Nebuď směšný, vždyť mi tenkrát nestál ani za pozdrav."
"Jde o princip."
"Scorpio.." Vydechla jsem. "Věř nebo ne, ale nejspíš jsem to vytěsnila z paměti, protože v tom rozpoložení ve kterém jsem tenkrát byla mi opravdu nepomohlo, že mi někdo řekl, že jsem jako tuctová děvka. A ještě s menší radostí bych se s tím chlubila komukoliv."
"Ale my mezi sebou přece nemáme mít tajemství.." Znovu jsem vydechla, nasadila si kabát a odbrzdila kočárek.
"Ne Scorpio, manželé mezi sebou nemají tajemství." Vyšla jsem i s kočárkem na chladný vzduch, který mi ochlazoval moji horkou hlavu a nechala Scorpia zase stát ve dveřích.