//Po dlouhé době Vám sem přidávám novou kapitolu. Jelikož jsem nemocná, tak mám trochu čas na psaní:) V této kapitole se nám už rýsuje zápletka do budoucna, která není zas tak veselá. Mě by ale zajímal Váš názor a co si o tom myslíte:) N.♥
Když jsem zase otevřela oči, musela jsem se pousmát. Všechno se zdálo dokonalé. Bylo mi o dost lépe než předchozí den. Jen se i točila hlava a bylo mi špatně od žaludku. Ale to se oproti poslednímu probuzení dalo snadno přejít. Rozhlédla jsem se okolo sebe. Vedle mě v posteli spal Jamie. Brýle na křivo, vlasy rozcuchané. Ale převlékl se a voněl šamponem. Z druhé strany měl hlavu položenou na okraji mé postele Scorpio. Měla jse dlaň položenou na jeho spánku. Vypadalo to, že jsem měli propletené prsty, jelikož mu ruka sklouzla vedle obličeje. V nohách mé postele spal v klubíčku George. Místo polštáře moje nohy. V křesle v rohu pokoji spal táta s mámou, hlavy si opírali o sebe, přese sebe přehozené jen tátovo sako. Usmála jsem se. Nechtěla jsem nikoho probudit, ale cítila jsem, jak se vedle mě protahuje Jamie.
"Ahoj.." Zašeptala jsem.
"Ahoj." Odpověděl a pousmál se na mě. Pak se naklonil a políbil mě na čelo a také se rozhlédl okolo sebe. Pak se usmál a upravil si brýle. "Zdá se, že jsi to zase dokázala."
"Dokázala co?" Zašeptala jsem a promnula si oči.
"No dát dohormady celou naši rodinu." Usmála jsem se. Pak jsem se podívala na George. Jamie zaznamenal, kam se dívám. Kývnul k němu hlavou. "Mám ho kopnout?" Chvíli jsem váhala a pak jsem se smíchcem přikývla. Když v tom George otevřel oči a podepřel si hlavu dlaněmi.
"Ať váš to ani nenapadne. Vy se teda umíte člověku odvděčit. Zvlášť ty Lilečku. Já se tady málem i strachuju, co s Tebou bude a ty necháš pana "nageloané vlasy", aby mě kopnul?"
"Ale no tak Georgi.. nezlob se."
"Tohle Vám nevyšlo. A nevýjde Vám ani nic jiného, zatím co vy jste jen na půl Weasleyovi, já jsem Weasely každou buňkou svého těla a o dost déle, než vy." Pak se usmál, natáhl se po mojí ruce a vtiskla mi malou pusu do dlaně. Něco jako: Jsem vážně rád, že žiješ a budeš mi dál otravovat život. Jelikož se Georgeův hlas nese, začala se budit i máma s tátou a taky Scorpio, který vypadal trochu dezorientovaně. Mamka se ke mě rozběhla, začala plakat a do toho se smát, přičemž mě líbala a objímala.
"Mami.. já myslím, že ji brzo udusíš." Odtušil James a máma se smíchem odstoupila a nejméně desetkrát se u toho omluvila. Pak mě objal táta a políbil na čelo.
"Jsem rád, že jsi zpátky, princezno." Zašeptal. Když se všichni více méně uklidnili, někdo zaklepal na dveře a v zápětí vešel doktor.
"Dobré ráno Vám všem. Jsem rád, že jsem Vás tu zastihl všechny v bdělém stavu, obvzláště Vás slečno Potterová a Vás pane Malfoyi." Scorpio se po mě vyděšeně podíval. Doktor přešel k mé posteli a vytáhl zpod přikrývky mou ruku na které už nebyl ani škrábanec, ani modřina, ani sebemenší známka nějakého urázu. "Mou se Vás zeptat slečno, jak se momentálně cítite?"
"No.. trošku se mi točí hlava a je mi mírně nevolno."
"Přesně, jak jsem očekával. A nic váš nebolí. Třeba ramena, kotníky?" Zavrtěla jsem hlavou. Doktor přikývl.
"Promiňte, ale co to má znamenat?" Zeptala jsem se slabým hlasem a posadila se na posteli.
"Nikomu z Vás nepřipadá divné, že se slečna tak ryhcle zotavila, že zmizely všechny modřiny, zlomeniny, škrábance a rány?" Na všech bylo vidět, jak přemýšlí.
"Tak co je s naší Lily?" Prolomil ticho konečně George. Doktor se usmál.
"Je těhotná."
"Co prosím?" Vyhrkla jsem z ničeho nic, přičemž jsem přistihla sama sebe, jak se usmívám a rukou se snažím najít tu Scorpiovu. Ostatním však již došlo, co se děje a bez zjevných důvodů se všichni začali hlasitě smát a tisknout se k mému břichu a mluvit na něj: "Ahoj mimčo, já jsem tvůje nejoblíbenější strejda George."
"Ahoj baby, já jsem James, já ti budu kupovat cigarety a alkohol, když rodiče nebudou chtít."
"V žádném případě Jamesi. A vůbec, ticho všichni, nechejte mě dýchat." Pak jsem se obrátila na doktora. "Já jsem vážně.. já čekám miminko?" Doktor přikývl. Sklonila jsem se ke svému bříšku a položila na něj ruku. Pak jsem se slzami v očích obrátila na Scorpia, který mi neustále pevně mačkal volnou dlaň a do rukávu košile utíral slzy.
"Budeme mít miminko.." Zašeptala jsem směrem k němu tiše. Neváhal ani minutu, naklonil se ke mě a políbil mě. Pak si opřel čelo o moje.
"Já Tě miluju, proboha, jak já Tě miluju." Zašeptal. Horlivě jsem přikývla a polykala slané slzy štěstí. Budu máma. Budeme rodina, jedna velká šťastná rodině. Radost však přerušil George.
"Moment, ale jak to mimčo souvisí se zázračným uzdravením naší Lily?" Zeptal se.
"Ano, to je právě ono." Dodal doktor. "Myslíme si, tedy přesněji jistě víme, že Vás slečno uzdravilo to dítě."
"Ale, jak je to.. jak je to možné?"
"Je pravda, že takový případ jsem ještě nezažil, ale pokud vezmeme v potaz genetické predispozice toho dítěte, je to více než pravděpodobné."
"Genetické predispozice?" Otázal se James a otíral si zamlžené brýle do trička.
"No, jak bych to šetrně řekl.. Dítě, jehož matka je kouzelnice ze slavného rodu Potterů a jehož otcem je kouzelník ze slavného rodu Malfoyů jsme tady ještě neměli, takže je to více, než možné, že to bude jedno z nejmocnějších dětí kouzelnického světa vůbec." Usmál se. Otočila jsem se na Scorpia. Ten se jen hrdě usmíval. No jo, mužské ego.
"A proč jí nezměnilo i vlasy?" Zeptal se zamyšleně James.
"Protože má vkus." Odsekl George.
"To ale znamená.. chci říct, když mám dítě, které mě a sebe dokáže smao uzdravit, což tedy předpokldám, když jsme oba tak nějak přežili ten pád ze schodů, že nevolnost a to ostatní jsou už jen těhotenské příznaky a tím pádem..můžu jít domů?" Doktor přikývl a James začal balit věci.
______________________________________________________________________
Lily se tedy vrátila domů. Všichni na ni naléhali, ať je na sebe opatrnější, ale ona argumentovala tím, že pokud nosí pod srdcem zázračné dítě, nemusí nutně trávit všechen svůj čas v posteli a může v klidu plánovat svatbu. Jenže "v klidu" byl v téhle rodině dost relativní pojem. Matku samozřejmě dítě tolik potěšilo, že se probrala ze své nečinnosti a začala se s Lily, Molly, Ginny, Fleur, Ginny a celkově celou ženskou částí domu věnovat svatebním přípravám. George vymýšlel ohňostroj a tak se ze zahrady občas ozývaly obrovské rány, Harry sháněl obleky, James se trápil s proslovem, Albus se učil tancovat a zbytek mužské části neustále dostával úkoly od svých milovaných žen, holky navíc všude překážely, takže jsem zůstal jednoho rána sedět v kuchyni u snídaně úplně sám. Co se mě týkalo, měl jsem svatební slib už hotový. Už rok a půl. A jak jsem tak seděl v kuchyni a se smíchem sledoval, jak Roxanne venku křičí na albuse, který jí už po několikáte pošlapal střevíčky, za oknem se ozvalo zaklepání sovýho zobáku. Když jsem se otočil, zamrazilo mě. Bylo to otcova sova. Otevřel jsem okno a strčil jsem jí do zobáčku něco k jídlu. Koneckonců, ubohá sova za nic nemohla, byla jen poslíčkem a těžko říct, odkud letěla. Vzal jsem si od ní dopis a zamířila s ním ke krbu. Plál tam slabý plamen, zároveň dost silný na to, aby dopis do několika minut lehl popelem. Už, už jsem ho chtěl zahodit do krbu, když v tom se otevřely dveře a já jen rychle zastrčil do vnitřní kapsy saka. Byla to Lily, v každé ruce měla jiné květiny.
"Lásko.." Otočil jsem se na ni. "Můžu ti nějak pomoct, miláčku?"
"Ne zlato, jen se soustřeď na svůj slib. Nebo počkej, ano.. které se ti líbí víc?" Ukázala mi jedny bílé kětiny a druhé, pro velké překvapení taky bílé.
"A které se líbí Tobě Lil?" Zeptal jsem se škádlivě. Svraštila obočí.
"Nemůžu se rozhodnout."
"Tak jako vždycky souhlasím se vším, co navrhuješ, ale pokud nevíš, tak já jsem pro tyhle." Usmál jsem se a ukázal na květiny, které držela v pravé ruce, aniž bych věděl, co je to vůbec za květiny. Rozzářila se a usmála se.
"Ty seš úžasnej budoucí manžel." Políbila mě na tvář a s hlasitým křikem zmizela. Pomalu jsem vyšel schody až do naší ložnice. Zamknul jsem za sebou dveře, i když jsem věděl, že bych neměl. Že bych neměl mít žádné tajemství před svou budoucí ženou. Budoucí těhotnou ženou. Uklidňoval jsem se však tím, že to bude jen nějaký nepodstatný otcův pokud o omluvu a že jí tím nebudu přidělávat starosti. Roztrhl jsem pečeť a dal se do čtení. V dopise stálo: Milý synu, vzhledem k tomu, že si nepřeješ dál moji přítomnost, vyhověl jsem tvému přání, čímž jsem se ovšem připravil o možnost říct ti tohle osobně. Ani nevím, jak začít, tohle se neoznamuje jednoduše. Ale začnu příjemnou vzpomínkou, alespoň z části. Po tom, co jsem dostudoval a odehrály se všechny hrůzy o kterých už dávno víš jsem dostal práci na ministerstvu. Ano, podplacenou, jak také jinak. Byl jsem vysoko postaveným schvalovatelem zákonů s velkou kanceláří, velkou mocí a velkým egem. Byl jsem Malfoy. Co přece víc člověk potřebuje ke štěstí. Chápej mě, prosím, byl jsem mladý a užíval jsem si života, dlouhých opíjení do noci, kdy jsem se každou noc probudil vedle jiné krásky, zkoušel jsem nové věci, poznával nová místa, nové lidi a myslel si, že svět se točí jen okolo mě. Jednoho dne mě však jedna krásná dáma asi méhe věku, možná o něco mladší přišla vyvést z omylu. Jak jsem již napsal, do kanceláře mi asistentka přivedla mladou, hezkou a drobnou blondýnku. Na nose měla posazené brýle, ale i tak jsem viděl její obrovské zelené oči. Přišla se mnou dokončit nějaký rozhovor. Nerad to přiznávám, ale byl jsem na ni tenkrát dost nepříjemný, jak bývá zvykem, ale ona to i přes to všechno nevzdala a vydržela to až do konce. Tohle její odhodlání mě zaujalo na tolik, že jsem si s ní o pár dní později domluvil schůzku. A na tu schůzku navazovala další schůzka. A tak to šlo dál a dál. Zamilovával jsem se do ní a moc dobře jsem to věděl, tak, jako jsem věděl, že ona miluje mě. Věděi jsme jeden o druhém všechno, ale onamě nepřestávala překvapovat a pořád jsme si měli co povídat. Jmenovala se Adeline. Byla z Ameriky, kde vystudovala školu a byla smíšeného původu. Byla nádherná, okouzlující, sympatická a já věřil, že je to láska mého života, se kterou uteču a budeme žít šťastně až navěky. S domečkem někde u pláži a dětmi. Ano, její krevní příslušnost mi nevadila, protože přestože jsem byl vychován tvým dědečkem, věřil jsem, že spolu všehcno zvládneme. Prosím tě Scorpio, neodkládej ten dopis, tohle je možná nejpodstatnější věc tvého života, kterou potřebuješ vědět. Čas plynul a my se rozhodli vzít. Požádal jsem tedy Adelin o ruku. Víš kde? Na zídce u Malfoy Manor. A proč? Když jsem na ní seděl a díval se na západ Slunce a tak daleko, jak jsem jen dohlédl, měl jsem pocit, že je snadné uprchnout z Manoru od otce, jeho pravidel, toho chladu s mojí milovanou. Když jsme to přišli oznámit rodičům, matka se rozplakala a utekla a od otce mě čekalo stejně nepříjemné sdělení, jako teď čeká Tebe. Sdělil mi, že si Adelin vzít nemůžu. Začal jsem křičet, že už nemá právo zasahovat mi do života, ale tohle nebylo jeho rozhodnutí, stejně ta, jako nebylo jeho otce a jak není ani mé. Kdysi dávno v minulosti byla na rod Malfoyů seslána kletba, aby se neopakovala jistá věc některého z našich pra-pra předků. A to ta, že si chtěl vzít děvče nečisté krve. Kletba obsahuje následující: Pokud si někdo z Malfoyů, chlapec, či děvče vezme někoho nečisté krve, pak nevěsta, nebo ženich s nečistou krví propadnou automaticky černé magii a děti vzniklé z tohoto svazku také. To proto, aby donutila Malfoye se ženit a vdávat z rozumu, ne z lásky. Vysmál jsem se otci, stejně tak, jako to chceš teď udělat ty. Víě, vždyky jsem nebyl ten, za koho mě máš. Monstrum bez citů, kterému záleží jen na čisté krevní linii. Nedal jsem si říct a nyní toho hluboce lituji a nikdy si to nepřestanu vyčítat, že jsem se měl raději spokojit se zlomeným srdcem nás obou - mě i mojí drahé Adeline, přinutit ji zapomenout třeba kouzlem. I když se to zdá strašné, je to pořád lepší, než to, co následovalo. Jak jsem řekl i přes četné varování jsem se rozhodli svatbu nerušit. Věřil jsem, že v sobě má Adeline dost dobré magie, aby to všechno zvládla, i kdyby přece jen nějaká hloupá kletba existovala. Přísahali jsme si lásku, věrnost a štěstí. A pak to začlalo. Adelin se nejdříve změnily oči. Na černou barvu. Černou, jako naprostá tma, ve které se ztratíš. Potom jí zčernaly i její blonďaté lokýnky vlasů. Uzavírala se víc a víc do sebe, přestala se mnou mluvit, trávila víc a víc času v otcově pracovně plné předmětů čenré magie, oblékala se jinak, na rukou nosila spoustu podivných prstýnků a náramků, zvláštně se i vyjadřovala mluvila z cesty, nesmyslně, ztrácela se, šeptala si sama pro sebe, trásly se jí ruce, byla bledá, tmavě nalíčená, kruhy pod očima se jí rýsovaly do černa. Byla zkrátka jiná, už to nebyla moje Adeline. Vyřila zvláštní lektvary, prováděla zvláštní kouzla. Šel z ní strach. Přestože jsem otci nevěřil o nic víc, než ty teď věříš mně, jsem se začínal obávat. V ten moment však Adeline přišla s novinkou, že je těhotná, že čekáme dítě. Moje dítě. Měl jsem se stát otcem. Na moment se zdálo, že představav miminka v naší rodině jí vrátila do očí jiskřičky, jakobych na moment zase viděl svoji starou Adeline. Moji lásku, tu do níž jsem se zamiloval. Ale nebylo to nic platné. Několik dní na to se u ní objevili nové zvláštní schopnosti. Pokud se jen trochu rozrušila, z dlaní ji začaly šlěhat plameny. Bylo to to dítě. Černá magie je ovládala oba. Jednou ráno jsme se pohádali. Mluvila z cesty, snažil jsem se ji uklidnit, ale vyčítala mi, že jí nerozumím, že to se mnou už nedokáže vydržet, pak vyběhla z domu. Bosa. Když jsem se rozběhl za ní na prahu dveří mě zastavil žár plamene. Stála uprostřed zahrady a vytvořila okolo sebe ohnivý kruh, abych k ní nemohl. Jenže se jí to vymklo z rukou, plamen se pomalu přiblioval k ní a začínal jí olizovat šaty i obnažené paže. Zadívala se mě. Měla oči plné slz a já měl na moment pocit, že se mi vrátila moje stará Adeline a ní i všehcno to, co jsme si spolu vysnili. A i když jsem si to neuvědomoval, slyšel jsem v ten moment její poslední slova. S vypjetím všech sil zachraptěla, přidušená dýmem:"Pomoz mi." Ale bylo už pozdě. Oslepil mě žár a já věděl, že moje žena i moje nenarozené dítě jsou po smrti. Proto jsem se snažil dostat od sebe Tebe a Lily. Pro dobro Vás obou. Matka o tom nic neví a já chápu, že mi nevěříš, ale ve tvém vlastním zájmu neriskuj. A konečně, pokud Lily tolik miluješ, musíš ji nechat jít. S láskou, táta, který to s Tebou vždycky myslel dobře.