"Musíme něco udělat." Pronesla Liv a nervozně odložila vidličku na okraj talíře.
"Liv.." promnul si spánky James. "Už po sté ti opakuju, že tohle není naše věc."
"Jamesi, sám moc dobře víš, že pokud s tím něco neuděláme skončí to špatně.. Lily za ním sama nepůjde a Christiana to dřív, či později přestane bavit.."
"Ale Lily přece sama říká, že je to její život a nepotřebuje staršího bratra.."
"Uražená mužská ješitnost?" Zeptala se Liv. "Už tolikrát jsem ji popostrčila, nebo jí poradila a vždycky to mělo úspěch nemyslíš?"
"Aby se s tvými radami moje drahá sestřička ještě nevrátila k Malfoyovi.." zamračil se James a přitulil se k Viktorii.
"Tebe to pořád nepřešlo? Ale ne Jamesi, nemyslím si, že by se vrátil on k ní... pořádně se na něj podívej. Změnil se." Ukázala Liv na Scorpia který k sobě tiskl Penny a nechával se od ní krmit jahodami a kuličkami hroznového vína. "Už by nevyměnil celé království za jednu princeznu." Pak se stalo co nikdo nečekal. Vložila se do toho Viktoria.
"Souhlasím s Olivií." Pronesla prostě. Jamesovi zaskočil toast a rozkašlal se.
"S Liv.. říkej mi Liv.." Usmála se Liv na Viktorii.
"Ale lásko.. co to..?" Zeptal se zmateně James a natahoval se po poháru s dýňovým džusem. Viktoroia mu jej odnusula od ruky a pak jej zvedla nad hlavu tak, aby na něj James nedosáhl.
"Tvůj názor není automaticky i mým názorem. Navíc Olivia má pravdu.. je to tvoje sestra, nechceš přece aby se trápila, viď že ne?.. Lásko?" Zeptala se Viktoria držíc pohár stále nad hlavou. James se znovu rozkašlal.
"Máš..máš pravdu."
"Já vím, že mám." Usmála se Viktoria a vtiskla mu džus do ruky. James vypil celý pohárek najednou.
"Tak hele.. mám plán.." Usmála se Liv a odstrčila od sebe talíř i Huga, který měl momentálně plnou pusu, a tak byl nepoužitelný.
"Musíme je dostat ve stejný čas na stejné místo. Na místo, kde nebude parta čumilů, protože to zcela jistě buda zajímvé i bez nich..Nějaké návrhy?"U stolu, kde seděla tato skupinka panovalo ticho a byla téměř slyšet, jak přemýšlí.
"Co třeba knihovna?" Usmála se Viktoria.
"Proč mě to nenapadlo?" Plácla se do čela Liv. Viktoria se jen usmála. "Dobře. Jamesi, ty zajdeš za Christianem a namluvíš mu třeba, že je v knihovně sraz šampionů. A já zajdu za Lily.. a řeknu, že ji tma hledáš ty.."
"Já žasnu. Liv Longbottomová, vzor ctností a počestností mě nutí lhát." Zasmál se James. V ten moment se ozval Hugo.
"Ona a vzor ctností?"
"Hugo, sklapni." Otočila se Liv s ruměncem ve tváři. James a Viktoria se na sebe usmáli.
V ten moment si k nim přisedla Rose, naše Nebelvírská primuska.
"Co to tady vyvádíte?" Zeptala se s úsměvem.
"Nic." Odpověděli všichni sborově. U tohohle rozhovoru, který se odehrával u snídaně, jsem já samozřejmě scházela. Já jsem se do intrik připletla až ve chvíli, kdy na mě Liv naléhala, že za každou cenu musím do již zmíněné knihovny, protože James potřebuje poradit něco ohledně turnaje. A protože bratr byl jeden z nejdůležitějších lidí v mém životě, co bych pro něj neudělala. Když jsem pocházela prázdnými a tichými uličkami ztracená ve svých myšlenkách jsem omylem do někoho vrazila. Byl téměř konec ruku a tak jsem nepředpokládala, že by se v knihovně mohlo vyskytovat více stuentů, než právě James. Když jsem do někoho vrazila, předpokládala jsem, že je to právě on a rozhořčeně jsem zvedla hlavu. To, co jsem viděla před sebou, respektive, koho jsem viděla před sebou mi tak trochu vzalo slova z úst a také dech.
"Lily.." Vydechl Christian stejně překvapeně jako já. Okamžitě jsem se otočila a nejbližší uličkou jsem se vydala pryč. "Počkej .. prosím." Christian za mnou zlomeným hlasem zavolal. Zůstala jsem na místě jako přimrazená. Christianův hlas, jeho vůně, jeho oči.. nemohla jsem se hnout z místa, i když mi bože odpusť moc jsem chtěla. Beze slova jsem se k němu otočila. "Pojďme to vyřešit jako dospělí Lily.." Přikývla jsem nechopná slova. "Já jsem.."
"Ne. Na chvíli buď zticha a poslouchej. Chápu, že jsi potřeboval mámu, každý by ji potřeboval. Ale já jsem zvyklá, že je v našem domě tolik lidí, že jsem ráda, když si s mámou stihnu dát hrnek kávy. Ale to je vedlejší, tím chci říct, že na jednu stranu jsi jednal správně, ale na druhou stranu.." Nadechla jsem se.
"Lily.."
"Ne, řekla jsem poslouchej. Alespoň chvíli prosím. Na druhou stranu, nebyla to tvoje máma, kdo s Tebou trávil rána v posteli, nebyla to tvoje máma, kdo s Tebou prošel snad celou knihovnu, nebyla to Gabrielle, kdo snášel tvé milé i nemilé nálady. Byla jsem to já a nemyslím, že po tom co jsem se probudila sama v tvé posteli a sama musela zvládnout všechen ten strach si zasloužím víc, než že se ke mě budeš chovat jako bych byla vzduch.." Dodala jsem na jeden nádech. Christian chvíli mlčel. Chtěla jsem to vzdát a odejít.
"Lily, ale to tak vůbec nebylo.. Pochop, po tom co jsem slyšel a jak jsem reagoval už druhý úkol po sobě jsi mě prakticky srazila na kolena.."
"Tím chceš říct, že jsem ti na obtíž?"
"Ale vůbec ne. Chci tím říct, že mě až děsí, jak moc k Tobě cítím a co to se mnou dokáže udělat a taky.. zkus si představit, jak by ti bylo, kdyby jsi slyšela všechny ty hlasy.. Chtěl jsem za Tebou jít až budu smířený se svou reakcí, sám se sebou a až si dokážu v hlavě srovnat co všechno ty hlasy znamenaly.."
"A už jsi to dokázal, nebo mám zase jít?"
"Lily.. uvědomil jsem si, co jsem udělal za chybu, už když jsem tě minul. A bůh ví, jak by to dopadlo, kdybych tě neměl a jak bych si celou tu dobu dokázal udržet zdravý rozum.."
"Ale právě jsi řekl, že já byla ta, kdo tě srazil na kolena.."
"A možná jsem to potřeboval. A hlavně nejsou v lásce důležitější slasti, nežli strasti? A bez občasných zaškobrtnutí by vztah nebyl vztahem..Tím chci říct, omlouvám se. Byla to chyba a došlo mi to takřka hned a ten včerejšek jsem si zasloužil. Nemáš ponětí, jaké to bylo po těch dnech, co jsme byli spolu ráno vstát a být sám a ohlédnout se tam, kde jsi spávala dřív ty, tam kde nyní bylo prázdno. Chybu svou rád odčiním, nebudu se litovat, dobře mi tak, mým osudem je tu takhle stát. Mám tě rád." Christian sklopil hlavu a mě se začaly třást rty i ruce..
"Prostě mi dej pusu.." najednou jsem seocitla v Christianově náruči. Jako by tělo přestalo spolupracovat s mozkem. A bylo to to nejlepší, co jsem mohla udělat. Bože, jak mi tohle chybělo. Christian mě k sobě pevně přitiskl a políbil mě. V ten moment se ozval sarkastický potlekl, který se k nám postupně přibližoval. Otočiili jsme se a uličkou se k nám pomalu se svým typickým úsměvem na rtech blížil James.
"Nemáte zač, děti moje." Usmál se.
"Jamesi.. to ty!" vytrhla jsem se Christianovi z náručí a rozběhla se k němu. James rozpřáhl ruce a já mu tak padla přímo do náruče. Buď se mi to zdálo, nebo na Christiana mrknul. Uvědomila jsem si, že se vlastně nezlobím, že mi lhal. Že jem mu vlastně zatraceně vděčná. A poučení z toho plyne..? Pokud slouží malá a neškodná lež pro něčí dobro, pak je v pořádku lhát.
"To my." Vytrhl mě z myšlenek další hlas. Byla to Liv, která se líně opírala o poličku s knihami. Liv Longbottomová se zúčastnila lží a intrik.
"Liv.." Vydechla jsem. Hugo ji objal kolem pasu. A jako královna vkráčela mezi všechny Viktoria a posadila se Jamesovi, který si neustále pohrával se zlatonkou na klín. Celý dědeček.
"Ale miláčku.. tohle se přece nedělá." Nemohla jsem si pomoct, ale musela jsem se zasmát, stejně tak ostatní těžce skrývali smích, aby náhodou taky neschytali pár milých slov. Vrátila jsem se k Christianovi, který mě objal kolem pasu. "A když jsme vyřešili tohle milostné drama.." Odmlčela se Viktoria. "Mohli bychom se prosím vás vrátit k nepodstatným věcem jako je třeba třetí úkol?" Odkašlala si Viktoria sarkasticky. Všichni překvapeně přikývli. Nikdo nebyl zvyklý na to, že by s námi Viktoria konverzovala. "Protože pokud nad tím přemýšlíte stejně tak, jako nad tím, jak dát dohromady tady princeznu a kena, chtěla jsem říct Lily a Christiana, mám tady nejspíš ještě dost práce." Knihovnou vládlo ticho, že by se dalo krájet a knihovnice s ním byla spokojená. "Jindy jste k neutišení a teď ani hlásku? Ale no tak. Tak co jste získali v druhém úkolu?" Ani James ani Christian se neměli k odpovědi. A já jim to ani neměla za zlé. Z takhle drsné a ironické Viktorie šel docela strach. Pak luskla prsty směrem k Christianovi. "Ken vypadá, že se mu udělalo špatně. Tak co?" Christian mě na okamžik pustil a z vnitřní kapsy saka vytáhl malou značně ošoupanou knihu s polorozpadlou vazbou. Tu knihu jsem znala, jako malá jsem ji měla místo pohádek..
"To jsou přece.." nadechla jsem se a setřela z ní prsty prach.
"Fantastická zvířata a kde je najít." Doplnila Viktorie. "A v docela zachovalém a kvalitním stavu. Nevadí, přejděme tedy k tomu, proč ti místo laku na vlasy podstrčili knihu. Četl jsi ji?" Christian přikývl. "Celou?"
"Několikrát."
"A pamatuješ si z ní něco?" otázala se pro jistotu Viktoria.
"Každé slovo."
"A setkal jsi se někdy s některým z těch tvorů?" Christian se zamyslel a zavrtěl hlavou. "A pořád nevíš k čemu ji máš?" Christian zrudnul. "V třetím úkolu, nejspíš potkáš jednu z těch potvor. Když pominu draka, akromantuli a třaskavé škvorejše. Ti byli v prvním úkolu." Pak se Viktoria zamyslela. "Jak se tak na Tebe dívám.." Odmlčela se. "Možná to bude motýl, nebo beruška." Nepředpokládala, že by nám to došlo. Cukla jsem sebou, tohle nebylo pěkné. "Uklidni se zrzko, slyšela jsem tě, jak mluvíš tamhle s barbie a nebyla jsi o nic milejší. Tak co tu máme dál. Jamesi?"
"Cože?" Viktorie ho praštila do ramene. "S tou zlatonkou doslova spíš, já si před spaním ráda popovídám, ale ty si pořád hraješ s touhle věcí. Už jsi přišel, nač ji máš? Teda kromě toho, aby ti zvedla tvoje dost velké ego a taky protože se třpytí?" Dodala Viktorie, ale James zase upřeně hleděl na zlatonku. Viktorie ho kopla. James marně zavrtěl hlavou.
"Nemám nejmenší ponětí." Viktoria si povzdechla.
"To je snad zlý sen. Co vás na té škole učí? Hej, Nebelvírská barbie, podej mi knihu a zlatonkách. Třetí police, patnáctí kniha zprava." Všichni jsme na Viktorii obdivně hleděli. Když ji Liv poslušně podala knihu, na moment zalistovala a pak ji přistrčila Jamesovi k obličeji. "Čti.."
"Zlatonky mají dotykovou paměť, proto se jí i rozhodčí ve famfrpálových zápasech dotýkají v rukavicích.."
"V rukavicích, ano, zbytek jsou kecy." Zaklapla knihu a hodila ji Liv do klína, která ji uklidila na své místo. James nechápavě koukal na Viktorii. "Jak jsi chytil svou první zlatonku?" Začala vyslovovat pomalu a zřetelně.
"M-myslím, že jsem ji spolkl." Dodal James.
"Máma tě nenaučila že velké blýskavé věci se nestrkají do pusy?" Zeptala se Viktoria.
"Máma možná, ale táta učil opak." Zakřenila jsem se. Viktorie se usmála.
"Jamesi, už to chápeš? Svoji první zlatonku jsi spolk, téhle jsi se dotkl snad všemi částmi těla, kromě rtů. Je docela velká šance, že tohle bude ona. A protože zlatonky mají dotykovou paměť.. Z čehož vyplývá, že se otevře, jakmile se dotkne příslušných míst." Viktoria vytáhla z boty hůlku a přikouzlila si na klín knihu, kterou předtím Liv uklidila. Zalistovala a ukázala Jamesovi obrázek rozkládající se zlatonky. Pak knihu vrátila kouzlem zpět. "Nejspíš je v ní něco schované. Něco bez čeho se zřejmě neobejdeš. Třeba náhradní sklíčka do brýlí." James se natáhl a začal přibližovat zlatonku blíž k ústům. Viktorie ho však rázně zarazila a přitiskla mu na rty ukazováček. "Teď ne ty hlupáčku, copak jsi nic nepochopil? Až ti odtamtud vypadne třeba zatmívací prášek, my se sice rozkašleme, ale ty z největší pravděpodobností nepřežiješ třetí úkol. A pokud mě nechceš naštvat, tak ti radím dobře, tohle je špatná volba. POTOM." Vyhláskovala mu opatrně Viktoria a James se usmál. Plácl Viktorii přes stehna a hrdě prohlásil: "A proto tě miláčku tolik miluju." Hrdě se usmíval. Viktori se také na moment usmála, pak se k němu otočila a chytla ho za kravatu, kterou si ho k sobě přitáhla tak, že James nedostatkem vzduchu zrudnul.
"Ještě jednou miláčku a nebude žádný další sex." Zašeptala mu mile do ucha a já se musela usmát. Pak v knihovně nastalo opět ticho a ve vzduchu visela další nevyslovená otázka. Nakonec jsem sebrala odvahu já, i když se ostatní párkrát nadechovali.
"A c-co máš ty Viktorie?" Viktori sebou cukla. Ustoupila od Jamese a trochu zbledla. Spodní ret se jí roztřásl. Pak se ale nadechla a opět nasadila pokerovou tvář.
"Sice ti do toho nic není, ale budu to brát jako přátelské gesto." Odmlčela se. "Já? U mě je to jednoduché. Já mám kompas. A co dělá kompas doufám všichni víte. Z čehož vyplývá že budu ztracená.. a budu potřebovat najít správnou cestu." Obrátila se na Jamese a ten si ji přitáhl za ruku k sobě. Viktoria si dopřála několik krátkých nádechů na jeho hrudi a pak se podívala na nás. "No a teď, když jsme jak se zdá vyřešili všechny existenční krize, co takhle jít na oběd? Myslím, že zrzka, barbie a kluk co se nejspíš brzy stane tváří na obalu cereálií mají ještě vyučování." A jako by to byl snad rozkaz jsme se všichni poslušně zvedli a kráčeli směrem k Velké síni.
"Zatraceně.. tu není dobrý naštvat co?" Zašeptal Hugo Liv.
"Pššt, ať tě neslyší." Pípla puslušně Liv. Musela jsem se usmát.