Bylo pondělí ráno, něco okolo šesté hodiny a v Doupěti vládl typický zmatek. Teta Angie křičela na strejdu George a malý Freddie toho pohotově využil a balil si do tašky další horečnaté hrudky, teta Hermiona pečlivě kontrolovala jestli má Rose dostatek teplých svetrů a dost knih na čtení, zatím co se strejda Ron snažil marně chytit Huga, který mu s lízátkém v puse a značnými protesty, že on do školy nepojede neustále utíkal. Dominique a Viktorie si přerovnávali svetříky a sukénky, uhlazovaly si lokýnky a neustále kontrolovaly lesky na rtech. Albus neustále běhal za mamkou s každou maličkostí a Liv si zaplétala vlasy. Jen my se Scorpiem jsme byli ledově klidní a dokonce jsme se nad tím vším tak trochu usmívali. Konečně se přiblížila sedmá ranní, v domě byl ještě větší nepořádek než obvykle, ale my konečně všichni stáli před domem na košťatech. Když jsme se chystali odletět, dostávali poslední pusy na tváře, výchovné rady a maminky nám přidávaly do tašek poslední nezbytné věci a myslely si, že je nevidíme přišel můj táta ke Scorpiovi a položil mu ruku na rameno, možná až moc tvrdě, protože jsem viděla Scorpia, jak tiše sykl bolestí, ale nedal to na sobě nijak zvlášť znát a otočil se k otci.
"Pane?"
"Normálně bych tohle řekl spíš Jamesovi, ale no.. buďme upřímní, je to s ním teď při nejmenším.. komplikované. Mimochodem ta rána mě mrzí.." poukázal na Scorpiovu zalepenou tvář. Scorpio jen zavrtěl hlavou.
"To nic pane, svým způsobem k tomu měl svůj důvod." Ve tváři měl ale překvapený výraz a trochu se zastyděl. Divil se, že to otec ví, ale neodvážil se nic říct. A styděl se, že má z toho otec nejspíš radost, že jeho syn dal synovi Malfoye pořádnou ránu.
"Nic méně ale..Možnná ti přijde že jsem se zbláznil, že moji nejdražší malou princeznu svěřuji právě Malfoyovi, věř že i pro mě je to zvláštní paradox, ale chci tě poprosit, aby jsi na ni dal pozor. Několikrát jsi dokázal, že to zvládneš.." Scorpiův výraz se změnil na nespokojený, naznačoval něco jako: A zrovna včera musela zachránit ona mě. Scorpio přikývl.
"Můžete se spolehnout pane. Položil bych za ni život."
"Výborně, to jsem chtěl slyšet." Otec potřásl Scorpiovi rukou. "Děkuji." Dořekl na konec. Scorpio přikývl a vrátil se ke mě. Naposledy jsme zamávali a vzlétli společně na jednom koštěti do vzduchu.
"Co to sakra bylo?" Zašeptala jsem Scorpiovi se smíchem.
"Požehnání v Potterovském stylu?" Zasmál se taky. Praštila jsem ho do ramene.
Zbytek cesty už byl poměrně klidný, když jsme dorazili do Bradavic, byla už tma. Se Scorpiem jsme vcházeli do velké síně ruku v ruce.
"Všichni na nás koukají!" Zašeptala jsem mu.
"Všichni nee..." Zakřenil se.
"Ale jo, všichni.." Přikývla jsem, ale usmívala jsem se. Došli jsme spolu až k Zmijozelskému stolu, kde se vztekala Penny, div si nevyškubala všechny vlasy z hlavy. Jakmile jsme přišli blíž k ní a ostatním Scorpiovým zmijozelským přátelům, ozvaly se nepěkné poznámky.
"Zrzavá Potterová, tady nemáš co dělat!"
"Mudlovští šmejdi o stůl vedle!" Scorpio klidně a s úsměvem vytáhl z kapsy hůlku.
"Kdo z vás dvou bude první pánové?" Oba kluci zbledli.
"Neblázni Scorpio.." vykoktal ze sebe Viktor Crabbe Junior.
"Copak, jsem přece ve škole, můžu kouzlit." Usmál se. Obě se začali vykoktávat zmatené omluvy. "Aby jsme si to ujasnili, už nikdy nic proti Lily." Klidně schoval hůlku. Nepochybovala jsem, že Scorpio má ve Zmijozelu asi takové postavení jako já v Nebelvíru. Zmijozelský princ a Nebelvírská princezna. Jak dokonalé. V ten moment však vyskočila na nohy černovlasá Penny, tváře měla rudé od vzteku a v očích měla slzy vzdoru.
"Scorpio, řekni že to není pravda, řekni že ty a tahle.. řekni prostě že spolu nechodíte!"
"No já Penny, víš.." Zakoktal se Scorpio a já obrátila oči v sloup.
"Prostě se teď pořádně dívej jo?" Směřovala jsem svoje slova k Penny. Otočila jsem se ke Scorpiovi, přitáhla ho k sobě za kravatu a začala ho líbat. Jednu nohu jsem mu omotala kolem pasu, takže šla vidět jen má černá bota na jehlovém podpatku a Scorpiova ruka, která kopírovala rysy mého lýtka a stehna až k mé kratčí černé sukni. Oči jsem měla zavřené a cítila, jak si mě Scorpio pevně tiskne k boku a druhou rukou mě hladí po dlouhých zrzavých vlasech. Slyšela jsem za sebou potlesk a obdivné výkřiky. Pustila jsem Scorpia a usmála se. Překvapeně vydechl a usmál se na mě. Pohladila jsem ho po tváři a palcem mu setřela červenou rtěnku ze rtů. Obrátila jsem se k Penny.
"Už to chápeš ty mrcho? Je můj, napořád." Zamávala jsem jí před obličejem prstenem od Scorpia, aby pochopila. Penny se na mě podívala nenávistným pohledem, zalapala po dechu jako by chtěla něco říct ale pak napřáhla ruku, jako by chtěla Scorpiovi, nebo mě vrazit facku. Proč pořád my? Chytla jsem ji za ruku a pevně stiskla. "Na to si nech zajít chuť." S pláčem utekla. Plácli jsme se spolu.
"Děkuji vám slečno Potterová."
"Bylo mi ctí pane Malfoyi." Usmála jsme se a on mě políbil na hřbet ruky. Na tvářích zmijozelských studentů bylo znát překvapení, ale pak propukli v jásot a volali naše jména. Občas se davem ozvalo kromě: "Scorpio a Lily" také "Zmijozelský princ a Nebelvírská princezna" Usmála jsem se, dala Scorpiovi poslední pusu, zamávala Zmijozelskému stolu a rozešla se k Nebelvírskému stolu. Zahlédla jsem ještě, jak Crabbe, Goyle malá slečna Zabini a ostatní zmijozelské celebrity poplácavají Scorpia uznale po ramenech, gratulují mu a mají nějaké vtipné poznámky. Když jsem přecházela kolem čela Zmijozelského stolu, uslyšela jsem dobře známý hlas.
"Slečno Potterová.." Byla to profesorka Mcgongallová. Obrátila jsem se na podpatku a mile se usmála.
"Ano paní profesorko?"
"Po večeři vás očekávám v ředitelně." Přikývla jsem a rozesmála se. Zmijozelský stůl spustil potlesk ještě větší něž předtím, otočila jsem se k nim a hluboce se uklonila, až mě zrzavé vlasy lechtaly v očích.