Když jsem se probudila ve Scorpiově posteli byla opět prázdná. Byla jsem si naprosto jistá, že jsme usínali v objetí, ale v tomhle domě si nemohl být člověk ničím jistý. Nejspíš měl zase noční můru, v tomhle domě jsou snad noční můry chronické. Sama jsem si to už zakusila. Tiše jsem vyšla z pokoje jen v jedné ze Scorpiových košilí. Tiše jsem scházela schody, ale za pianem jsem Scorpia nenašla. Když jsem uslyšela dva hlasy, jak se hádají. Ozývaly se z knihovny. Tiše jsem se přtiskla na stěnu vedle dveří a zaposlouchala se do rozhovoru, i když jsem věděla, že se to na dámu nesluší. Scorpio a jeho otec po sobě křičeli.
"Podívej se na mě a tvoji matku Scorpio! Taky jsme se nebraly, protože by jsme se milovali, nebo z nějakého podobného sentimentu.."
"V tom případě lituju tebe i matku."
"Ty drzný spratku!.." Vykřikl Draco Malfoy na svého syna a já uslyšela, jak se sklo tříští o stěnu. Stoprocentně po něm musel hodit skleničku od whiskey. Scorpio se ale určitě vyhnul. Pokračoval dál. "To dělá ta malá zrzavé drzá Potterovic holka! Nevychoval jsem tě, aby jsi se mnou mluvit takto!" A bylo to tady. Otázka o které jsem často přemýšlela před spaním. Postaví se za mě Scorpio před jeho otcem? Dlouho jsem očekávala, že mu dá pan Malfoy jistým způsobem tohle ultimátum.
"Víš drahý otče, obdivuji tě v mnoha ohledech. V umění lektvarů, v umění malířském, ve tvém diplomatckém vystupování, ale kdyby jsi poznal pravou lásku, nemuseli jsme vést tenhle nesmyslný rozhovor." Tohle byla ta slavná diplomacie Malfoyů. Nebyla jsem z toho schopná poznat, jestl to bylo ze Scorpovi strany na mou obranu, nebo ne. Za dveřmi knnihovny vládlo hrobové ticho. Před očima mi vytanula přísná tvář Draca Malfoye - v obličeji krutý výraz, který rozhodně neznačí nic dobrého a rty stáhlé do pevné linky. Ale i tak jsem si dovedla představit určité rysy v jeho tváři, které jsem často vídávala i ve Scorpiově obličeji a nedokázala jsem přesvědčit sama sebe, abych ho nenáviděla. Na druhé straně jsem viděla Scorpia, který ze všech sil skrývá strach ve tváři, který téměř nikdy nedával najevo. Pouze když šlo o mě. A před otcem by to neudělal nikdy. Roztřásla jsem se pod tíhou obav, co by mohl pan Malfoy Scorpiovi udělat, ale nekřičela jsem, ani jsem nevrtrhla do knihovny, z části jsem se snažila uklidnit třesoucí ruce a rychle bijící srdce slovami Astorie: Scorpio je totiž jediný člověk, kterého Draco opravdu miluje. Což mě tak nějak utvrdilo v přesvědčení, že by mu neublížil, alespoň ne fyzicky a nijak vážně. Také jsem přemýšlela nad tím, jestli skutečně Draco Malfoy někdy poznal pravou lásku. Jestli mu byl někdo múzou a středobodem vesmíru, tak jak to máme my se Scorpiem. O naší lásce jsem nepochybovala ani na vteřinu. My jsme byly ukázkovým příkladem pravé, hluboké a někdy až nebezpečné a nezdravé lásky. Ale stejně mě něco v očích Draca Malfoye utvrzovalo v tom, že není tak bezcitný jak se zdá a možná že si to, že cítil lásku zas tak úplně neuvědomoval.
"Synu, nenuť mě k tomu, abych ti musela dát na vybranou. Zkrátka musíš dodržet tradici a vzít si dívku v jejichž žilách koluje čistá kouzelnická krev." Řekl pan Malfoy posmutnělým až zoufalým hlase. Tiše jsem se sesunula na podlahu. Bylo to jako obrovská rana do srdce. Po tváři mi začaly téct slzy. Já nejsem čistokrevná čarodějka, protože maminka mého táty byla z mudlovské rodiny. A na tomhle nemůžu vůbec nic změnit. Nezakryjí to černé šaty, pečlivě uhlazené vlasy, ani vysoké podpatky. Na chvíli se ve mě vzedmula vlna odporu, protože to nebylo fér, ale tu okamžitě zadusil žal v mém srdci. Copak to znamená, že nikdy nebudu moct Scorpia mít? Nikdy se nevezmeme a nebude spolu mít děti. Nikdy nebude můj, jak jsem si až donedávna myslela. Jednou jednoduchou větou mi Draco Malfoy zboural vešekeré mé sny, budoucí představy a vzdušné zámky. Všechno se rozpadlo jako domeček z karet.
"A kde mám takovou dívku najít? Dnes už není kouzelníka, co by v sobě neměl alespoň kapku mudlovské krve, otče prosím tě na kolenou, nech mě si vzít dívku, kterou miluji, nenuť mě žít ve vztahu bez lásky. Vždyť Lilyiny rodiče jsu kouzelníci, jejich rodče byli a jsou kouzelníky. Vím, že to není fér, ale ty přece nejsi takový jako tvůj otec. Prosím tě, nech mě si vzít Lily Potterovou protože ti přísahám, že ji mluji a už nikdy nebudu nikoho milovat víc. Nenuť mě tedy ty volit si mezi ní a vámi. Mezi ní a Tebou. Protože a ačkoliv se ti to může zdát jako školácky hloupé rozhodnutí bych si vybral ji i přes všechnu tu bolest, kterou by mě stálo opustit matku..opustit Tebe. Já vím, že nejsi takový jak se o tobě říká otče. Především já bych to měl vědět a já pevně doufám, že veškeré city, které v sobě máš ti pomohou rozhodnout se správně. Zase." Scorpio plakal. Poznala jsem to. Vždycky to poznám. Bylo to, jako by mi do otevřené rány někdo sypal sůl. A najednou jsem pochopila přísloví, že srdce často ani necítíme ale když je zlomené bolí ze všeho nejvíc. A maličkosti jakože se Scorpius líbal s Penelopou Parkinsovou mi náhle přišly nepodstatné. Protože ty se mohly kdykoliv změnit. S tímhle neudělám nic ani já a ani a on. A i když láska hory přenáší ještě zřejmě nepotkala Draca Malfoye. A přece jsem ho nedokázala nenávidět. Krutý život a věčný strach z chyb si na něm vybírá svoji daň. Činil jen to k čemu byl vychován. Ale jedno jsem věděla jistě. Scorpio stál definitivně na mé straně. Zase zavládla chvíle ticha, tentokrát jsem slyšela, jak se Scorpio snaží tlumit pláč. Přemýšlela jsem jak mco musí být zničený z těchto rozhovorů s otcem. Jak moc toho na něj je.
"Co ty můžeš vědět o lásce Scorpio? Jsi ještě mladý a že se se slečnou Potterovou vodíte za ruce ještě nic neznamená." Ticho bylo ohlušující. Věděla jsem přesně co Scorpio udělá. Sklopí hlavu k zemi a bude dál zarytě mlčet. A pan Malfoy pochopí, že nás vztah už rozhodně není jen vodění za ruce. Nestihla jsem ještě ani dokončit myšlenku a knihovnou se ozval neskutečný řev. Měla jsem strach, že prasknou okenní tabulky. Vztekem pana Malfoye zřejmě spadla spousta knih z polic v knihovně. Stále jsem doufala, že Scorpiovi nic není.
"Dcera Pansy Parkinsonové by ti byla dobrou nevěstou." Prohlásil nakonec pan Malfoy. "A možná by tě zajímalo, že nás rozhovor už není delší dobu soukromý." Dveře se otevřeli a Scorpio stál na prahu. Ohlédl se a spatřil mne.
"Jak..jak jsi mohl tati?" Upustil sklenic s whiskey a podíval se na svého otce zoufalým pohledem vraha. Jako by se v něm názor na něj změnil. Opřela jsem si hlavu o kolena. Nevěděla jsem, co bude dál. Pan Malfoy se ale zvedl a odešel. Ale jeho výraz ve tváři nebyl ani šťastný, ani nadšený z 'výhry' nad svým synem, který proti němu nemá žádnou moc, byl smutný. Scorpio si ke mě ihned klekl na kolena.
"Lily.. jak..jak dlouhou už tady sedíš?" Vzpomněla, jsem si, jak mi otec popisoval, co mu pan Malfoy provedl v pátém ročníku. Čekala jsem něco podobného, ale nic takového se nestalo. Možná se lidi opravdu dokáží změnit. Bezmocně jsem pokrčila rameny. Scorpio byl nešťastný stejně jako já. Možná i o něco víc. "Utečeme spolu Lily, nějak to zvládneme. Vždycky je druhá možnost." zašeptal, když se nade mou skláněl a bral mě do náručí.
"Poslouchej mě Scorpio, prosím." Naléhala jsem. "Je to tvůj otec a ty ho miluješ. Navíc mu tohle nemůžeš udělat, jsi to jediné na čem mu opravdu záleží."
"To je mi fuk!" rozkřikl se.
"Ne to ti nemůže být fuk, proti slovům rodičům a našich vztazích k nim nakonec stejně nic nezmůže ani láska. Ani naše láska. Miluju tě a nevím co budu dělat bez tebe, ale ty musíš dostát svým povinostem dědice Malfoyových. Jen mě teď prosím nech chvíli o samotě." Na schodech se ozvaly kroky.
"Co se tady děje?" Byla to Astorie. Bezmocně jsem sklopila hlavu. Scorpio jí stručně roztřeseným hlasem popsal, co se před pár vteřinami odehrálo. "Ne." zavrtěla Astorie jednoznačně hlavou. "Vy dva budete spolu a Draco vám k tomu ještě dá své požehnání. Donutím ho k tomu, kdyby to mělo být to poslední co udělám. Můj syn si vezme koho on sám bude chtít. Už dávno nežijeme v době ve které on sám vyrostl. Nemusí mu na mně záležet, ale jsem taky tvoje matka Scorpio. Uvidím co se s tím dá dělat, slibuju děti moje." Pohladila Scorpia po vlasech a políbila ho na tvář.
"Mami ne.." chytl ji za ruku Scorpio. "Nevíš co ti provede." Semkl rty.
"Zlatíčko o mě se neboj. Tvůj otec není takovým člověkem jak se na první pohled zdá. S tím jak ho znám, bych klidně vsadila své diamantové naušnice že právě pláče v pracovně. Myslím, že ani on to takhle nechtěl. Zvlášť po tom, co viděl co jsi schopný pro Lily udělat. Dlouho jsem poslouchala každý jeho příkaz, ale jednou to musí přestat. Postarej se o Lily Scorpio, dokaž že nejsi kopií svého otce." Pohladila ho po tváři a pousmála se. Sama nevěděla co ji čeká a ruce se jí třásly, ale i přes to všechno se vydala nahoru do pracovny. Scorpio mě vzal do náručí. Nebránila jsem se. Bylo to vlastně jediné po čem jsem v tu chvíli toužila, i když jsem se chtěla začít topit ve smutku samoty. Pomalu mě odnesl do pokoje, položil mě na postel a pevně me objímal, dokud jsem nepřestala plakat.
"Copak ty se o svou matku nebojíš?" Zašeptala jsem do ticha, které vládlo v pokoji. Zavrtěl hlavou.
"Opravdu si myslím, že jí neublíží. Lily, vím že se tomu těžko věří, zvlášť tobě jako Potterové a věř že mě jako jeho synovi se tomu věří ještě o něco hůř, ale on není špatný člověk." Přikývla jsem.
"Já vím lásko, já vím. Jak by taky mohl? Jsi přece jeho syn a tak jsi po něm musel něco kromě krásných očí a blond vlasů zdědit. A pokud je jen malá část z tebe podobná tvému otci odmítám věřit tomu, že je zlým člověkem. Myslím, že by si zasloužil víc lásky." Odmlčela jsem se. Položil si hlavu do jamky k mé klíční kosti na krku.
"Lils..netuším co bych bez tebe dělal. Byl bych ztracený. Miluju tě miláčku." Přikývla jsem.
"To..to co jsi řekl v té knihovně. To bylo..nádherné, děkuju."
"Prosím lásko, v tomhle těle bije jen jedno srdce, šetři mě." Zašeptal.