Pár dní po Vánočních prázdninách, kdy všichni vyřešili dramata minulých dní se život v Bradavicích vrátil takřka do normálu. Ale nebyly by to Bradavice, kdyby se čas od času nestal nějaký skandál. Ale to byhc předbíhala.
Za klid je potřeba poděkovat především naším nejmilejším profesorům, kteří nás zásobili řadou úkolů a látkou k učení natolik, že ani sestry Pattilovy neměli čas pomlouvat a všechny rozebírat. Jediný, mimo koho šel všechen tento zmatek ohledně učení byl malý Freddie Weasley. Spokojeně si na nádvoří pouštěl barevné jiskřičky a celou školu zásoboval omdlévacími oplatky, či horečnatými hrudkami.
Nic méně jednoho večera, bylo to ten den, kdy Zmijozel vyhrál zápas nad Nebelvírem jsem se procházela obvykle hlučnými a přeplněnými chodbami hradu, které byly nyní prázdné. Marně jsem přemýšlela, kde by všichni mohli být, když kolem mě proletěla usměvavá Liv zabraná do svých myšlenek.
"Počkej, počkej." Zastavila jsem ji za zápěstí. Na moment si přestala poskakovat a zadívala se na mě.
"Promiň Lily, já si tě nevšimla." Zavrtěla jsem hlavou a pořádně jsem si ji prohlédla. Měla a sobě modré šaty a balerínky. Dlouhé blond vlasy po kolena měla rozpuštěné, vlnité a měla v nich zapletené květiny. A byla nalíčená.
"Kam jdeš?" Pousmála se a tváře jí zčervenaly. "Olivie Ginnervo Longbottomová, znám tě od malička, okamžitě mi řekni kam jdeš!" Usmála jsme se.
"Na tu velkou party v jižní věži. Zmijozel slaví výhru. Ale je to party pro všechny. Ty nejsi pozvaná?" Zeptala se a zamračila se. Ano, byl by to nezvyk. Zavrtěla jsem hlavou.
"Samozřejmě, že jsem pozvaná, jen jsem tam nechtěla jít, kdo vůbec pozval tebe?" Zeptala jsem se a nakrčila nosík. Liv obvykle chodila tam kam já. Ale časy se mění. Já se změnila. Liv se začervenala ještě víc. "No tak.."
"Hugo.." zakřenila se. Usmála jsem se. Viděla jsem to už delší dobu, ale divila jsem se, že se Hugo k nečemu takovému odhodlal. Byl celý jeho otec.
"No teda! Tak jdi!" Popostrčila jsem ji vpřed.
"A co budeš dělat ty? Nenechám tě samotnou.."
"Nenuť mě vyslovovat znovu celý tvý jméno znovu. Máš rande, utíkej. Budu v pořádku, vidíš směju se, jen jdi a o mě se nestarej."
"Směješ se teď a pak tě najdu jako minule.." povzdychla si. Myslela večer asi před týdnem, kdy mě našla s nezastavitelným záchvatem pláče.
"To bylo chvilkový pominutá smyslů.." mávla jsem rukou.
"Tak pojď se mnou, alespoň se podívat, na chvíli, nemusíš tam být dlouho, určitě tam bude James i Albus.."
"Uvědomuješ co jsi právě vyslovila? Zopakuj mi, na čí počest se vlastně tahle party pořádá Liv.. jsi chytrá holka, věřím že ti dopne rychle." Zadívala jsem se na ni. Pochopila.
"Jen pojď, dokaž mi, že jsi v pohodě, třeba tam ani nebude, budeš tam mít všechny svoje kamarády. Nemůžeš se schovávat věčně Lily.."
"Chodím na vyučování.."
"A pak jsi zavřená v koupelně a hodiny brečíš. Já mám taky uši.." Zatáhla mě za ruku. "Tak pojď..nebo se jdi převléct.."
"Já nejdu na rande.." usmála jsem se a svlékla si hábit. hodila jsem jej do tašky. Povolila jsem si kravatu, košili jsem si rozepnula a protřepala si vlasy. "Tak pojď, když už nic alespoň tě doprovodím." Usmála jsem se a vyrazily jsme na cestu. Když jsme vešly do jižní věže, Liv se mi okamžitě ztratila z dohledu. Procházela jsem mezi davy lidí a všem tiše odpovídala na pozdrav. Když jsem uviděla, jak spousta zmijozelských studentů tvoří velký kruh a něco skandují. Přiběhla jsem blíž a protože jsem byla menší propletla jsem se mezi všemi. A pak jsem to uviděla. Uprostřed toho kola stál Scorpius, košili měl rozeplou až do půli hrudníku a kravatu přehozenou okolo krku. Vlasy měl rozcuchané a v očích měl veselý výraz. V pravé ruce svíral zpola vypitou láhev ohnivé whiskey. To by nebylo to nejhorší. Na koleni mu seděla Penelopa Parkinsonoová, černé vlasy měla rozpuštěné, až mě překvapilo, jak dlouhé jsou. Byly podobně rozcuchané a v očích měla tentýž výraz jako Scorpio. Podkolenku měla každou jinak vysoko, měla jen jednu botu, sukni výš než obvykle a košili neměla pro jistotu vůbec. Měla na sobě jen černou krajkovou podprsenku. A Scorpius si ji velmi pevně levou rukou tisknul k boku. V ten moment mi došlo, co skondoval dav: Pusu, pusu! Scorpius si nalil z výšky do úst pěkných pár loků whiskey, zaklonil Penelopu a přitiskl své rty na ty její. Políbil ji. Políbil ji tak vášnivě, jako mě ještě nikdy. A ona mu to velmi ochotně oplácela. Vplétala mu prsty do vlasů a on na oplátku upustil lahev s whiskey na zem, aby mohl její polonahé tělo přitisknou více k tomu svému. A já tam stála jako opařená. A v ten moment se na mě podíval. Dlouhou vteřinu jsme si hleděli do očí. Dav jásal a tleskal.