"Scorpiusi!" Probudila jsem se s hlubokým nádechem a zmateně se rozhlédla kolem sebe. Několikrát jsem zamrkala, aby se mi výhled vyjasnil.
"Mami, tati, co tady děláte? Proč mě tak bolí hrudník? A co se vlastně stalo?" Rodiče odstoupili a já uviděla Jamese. A všechno mi zapadlo.
"Ty! Nechci tě ani vidět!" vykřikla jsem.
"Lily já..promiň hrozně se ti omlouvám, já nechtěl.." vykoktal ze sebe James.
"Za co přesně se mi omlouváš? Za to že se mi neustále pleteš do života? Že nemůžu nic říct, nic udělat aniž bys u toho nebyl ty? Podívej se na sebe vycházíš školu a už si hraješ na rodiče! Nebo se mi omlouváš za to, že i přes to, že jsem tě prosila abys to kouzlo nevysílal jsi to udělal? Nebo se mi omlouváš za to, že jsi místo mě mohl omráčit kluka na kterém mi záleží? A jestli se mi omlouváš za to, že jsi mě zasáhl kouzlem, tak to si nech omluvu na jindy, protože to je to nejmenší co mě trápí Jamesi." Dořekla jsem na jeden nádech. "A teď jdi. Nebo půjdu já." Řekla jsem rozhodně. "A vůbec jděte všichni." Mávla jsem rukou ke dveřím. Maminka mě políbila na čelo a zatáhla tátu za rukáv. James s poraženeckým obličejem už procházel dveřmi a jako poslední se s odstupem za všemi loudal on. "Počkat." Všichni se zastavili. Prstem jsem ukázala na Scorpia. "Zůstaneš tu se mnou prosím?" Cítila jsem jak mi po tváři teče slza. Rychle jsem ji setřela hřbetem ruky. Rozběhl se ke mě a já natáhla obě ruce před sebe, jako malé dítě, které chce svoji hračku. Když v tom..
"A dost! Mdloby na tebe!" Vykřikl James.
Scorpio se v mžiku postavil přede mě.
"Protego." křikl a odrazil Jamesovu kletbu. "Tentokrát ne. Neudělám stejnou chybu dvakrát."
"Dost!" Ozval se ze dveří ošetřovny známý hlas.
"Tohle není dobré." Zašeptala jsem a stiskla Scorpiovi ruku. Mezi rodiči procházela na ošetřovnu profesorka McGonagallová. Luskla prsty a v mžiku svírala v rukou dvě hůlky. Jednu mého bratra a druhá patřila Scorpiovi.
"Pani profesorko ne.." Další lusknutí prsty a moje hůlka byla fuč.
"Malfoy a Potter! Co mi to připomíná?" Otočila se na tátu. "Zdravím Weasleyová." Pozdravila mamku.
"Potterová pani profesorko." Zasmála se mamka.
"Promiňte Weasleyová." Mávla nad tím rukou profesorka McGonagallová. Mamce cukaly koutky.
"Teď k vám dvěma.." Podívala se na Scorpiuse a Jamese. "Třem." Dodala.
"Ale to není fér Lily nic neudělala." Zašeptal Scorpius.
"Pane Malfoyi, myslím, že by prospělo vám všem, kdyby jste na chvíli nechal svá roztomilá ústa zavřená." Koukla jsem na tátu, měl na mále, aby se nezačal smát. Neuvědomila jsem, že stále držím Scorpiovu ruku a tak jsem si propletla prsty s jeho a ucítila jsem, jak mi ruku stiskl."Vy dva.." ukázala na Jamese a Scorpia "Školní trest a bez debat."
"Pani profesorko ale Scorpio nic neudělal, zachránil mi život." Vyhrkla jsem zase najednou já. Profesorka jen sepjala ruce. "Jsem si jistá že chtěl. A co se týče váš slečno Potterová očekávám v pátek ráno na stole dva listy pergamenu na téma obranná kouzla, myslím, že se vám to bude ještě hodit."
"Pani profesorko, je to celé moje vina, pomůžu jim s tím školním trestem." Pípla jsem a cítila jsem, jak mi Scorpio stiskl ruku.
"Ne, je to moje vina, kdybych Lily ochránil nemuselo se to stát, já jsem přece důvodem, proč se tohle stalo a nepřestanu si to vyčítat, takže beru všechen školní trest na sebe a žádám vás, aby jste Jamese zprostila této povinnosti a Lily nedovolila se jí účastnit." Jakmile Scorpio domluvil nastalo naprosté asi pětivteřinové ticho. Profesorka na něj zírala s pootevřenými ústy, taťka se tvářil zmateně, James překvapeně a mamka se usmívala. Už, už jsem chtěla něco namítnout, když..
"Láska.." Zasmála se pani profesorka a hodila po nás naše hůlky. "Dobře tedy, ať je po vašem, čekám vás v pondělí pane Malfoyi. A ať už se to neopakuje." S těmito slovy opustila ošetřovnu. Položila jsem hlavu Scorpiovi na rameno.
"Proč jsi to udělal?" Zeptala jsem se.
"Protože.." odmlčel se. "Protože to opravdu byla moje chyba a vám pane a paní Potterovi se omlouvám a tobě taky Jamesi, i když vím, že to na tvém názoru nic nezmění." Dodal. James se zvedl a se zaťatými pěstmi bezeslova odešel. Je to můj bratr, nenechá to je tak.
"Tati?" Zamrkala jsem a usmála se. "Chtěla bych, aby mohl Scorpio na Vánoční svátky k nám, pokud bude chtít, podívej co všechno pro mě dělá a...a jestli mi to nedovolíte, zůstanu tady." Vždycky jsem byla tatínkova holčička. Vždycky.
"Lily.." Chystal se namítnout otec. V tom momentě přišla Madame Pomfreyová a vtiskla mi do ruky sklenici.
"Ten chlapec jí zachránil život. Vypijte to slečno Potterová a pak můžete jít." A odcupitala zpět vyplňovat nějaké papíry.
"No, alespoň mám záminku navštívit tvého otce Scorpiusi. Dobrá tedy, jsi u nás vítaným hostem, pokud si to má dcera přeje." Usmál se a mrkl na mě. Jeho pohled však skrýval něco jako: Alespoň vás budu mít pod dohledem. Vyskočila jsem z postele a objala oba rodiče. Rozloučili jsme se a já a Scorpio jsme zůstali sami.
"Doprovodím tě ke společenské místnosti." Usmál se na mě a políbil mě na hřbet ruky.
"Nedoprovodíš mě nikam, půjdeš se vyspat, vypadáš hrozně." Usmála jsem se na něj.
"Ale.."
"Žádné ale." Usmála jsem se, postavila jsem se na špičky a políbila ho na čelo. "Dobrou noc Scorpiusi." Usmála jsem se a i se svou taškou zmizela s ošetřovny.