Rozloučení s neustálým teplým ovzduším a vítání s tím studeným bylo docela krušné. Rok jsem nezažila polibek studeného zimního větru a chladu, který ve Wenoru panoval, ale rychle jsem si tomu přivykla. Do první sněhové pokrývky zbývalo ještě něco málo přes 2 měsíce, takže bylo času dost se pomalu ale jistě v tomto chladu otužit. Ach, jak mi Wenor scházel. Ty lesy, řeka, horské prameny a budovy po kterých se tak snadno šplhat nedá... tolik krásných vzpomínek a hlavně má milovaná postel. Nemohla jsem se vynadívat pohled na hory a především na město. Bohužel jsem zanedlouho měla opět Wenor opustit a teď nemyslím odjezd do Alikate, ale něco mnohem horšího. Proč jsem jen netušila co se děje ještě dřív než se to stalo. Byla jsem tak nepozorná a hloupá když jsem si těch náznaků nevšimla a jen jsem si hleděla toho jak mi z toho přebíhá mráz po zádech. Soukolí se dalo do pohybu již dávno a já tam bohužel přimotala svou rodinu a přátele, který jsem od toho chtěla držet nejdál. Mohu s jistotou říci, že má nejhorší noční můra započalo nedlouho poté co jsem se vrátila domů!
Btw pokračování se nazývá Kronika stínů a už je přidaný prolog.
ČTEŠ
Kronika půlnoci
FantasyNara zmizela před rokem a od té doby se jí Miran marně snaží najít. Hledání a náhoda ho zavede do jím nikdy neviděné oblasti kam úplně nezapadá kvůli svému vzhledu a původu. Je proti své vůli vtažen do jakési bojové arény kde se setkává s podivným s...
