Kronika půlnoci

34. Nikdo není dokonalý

S tou naší menší noční výpravou problém nebyl. Skutečně jsem do Lakedesert dorazili pozdě v noci, ale do úsvitu zbývalo ještě několik hodin. Překročit území hlídané žoldáky a Škorpióny nebyla potíž, protože to vypadalo jakoby jim to bylo ukradené. Žoldáci spali kolem ohně když jsme kolem projížděli a Škorpióni pro změnu nebyli vidět vůbec. Spali někde lépe skryti, ale určitě spali jinak by nás už dávno zastavili. Pospávala jsem v sedle a občas se ohlédla na ostatní. Proxim měl zakloněnou a díval se na hvězdy nad našimi hlavami. S jeho nemocí to bylo jediné co v noci viděl... hvězdy a měsíc. 

,,Sakra práce!" Ulevil si Raven a pokoušel si marně rozepnou jeden z náramků na levé ruce. 

,,Ukaž," vyzvala jsem ho a náramek mu rozepnula, aby si mohl z levačky stáhnout dlouhou černou rukavici a i tu bezprstou. Pohnul rukou dolů a viděla jsem jak se mu vlákna od zápěstí až k lokti rozzářila modrým světlem. Raven měl taky nemoc, neměl nervy v levé ruce a tyto vlákna mu umožňovala rukou hýbat. Byla to kombinace magie, techniky a pokročilého lékařství. ,,Lepší?" 

,,O dost," zatnul ruku v pěst a sledoval jak se světla pohybují po pavučině z kovu na jeho ruce. Jako malý jsme si mysleli, že sáhl do pavučiny nějakého velkého pavouka než jsme pochopili proč to má. Nakonec, my všichni nejsme dokonalý... všichni máme nějakou vadu. ,,Nakonec mi ta vlákna přirostla k srdci, nesnášel jsem je, to si přeci pamatuješ." 

,,Chtěl sis je přetrhat než si uvědomil, že ti vlastně pomáhají," vzpomínala jsem. 

Raven se zasmál nad tou vzpomínkou. ,,Je to už hodně dlouho co jsem byl ještě malej fracek, to byli časy." 

,,Jo," přidal se Drogan ,,děti nikdo nezatýká, ze sirotčince se dá zdrhnout rychleji než z vězení, nemám pravdu, Ravene?" 

,,Debile," Nadal mu věnoval pohlavek, protože mu bylo líto Ravena. My všichni měli nějaké příbuzné nebo rodinu, ale on byl sirotek ke kterému se nikdo moc dobře nikdy nechoval. ,,Nauč se kdy je lepší držet pusu." 

Obrátila jsem se na Ravena, který se rozhlížel kolem. Vážně ho tak zaujal obrys kopce za nímž se leskla obloha? Nakonec to možná přeci jen ignoroval, protože si na to nechtěl vzpomenout. Po zbytek té cesty jsem moc nevnímala co říkají a spíše odpočívala. Až když jsem byli kus od města mě probudil rachot. Otevřela jsem oči a dozvěděla se o co jde. Drogan se neskutečně vyděsil když z Xanthova kabátce vylezl had a zasyčel na něj, takže začal vyvádět a jeho kůň s tím nesouhlasil. Ohnivému hřebci se očividně nelíbilo, že jeho pán málem vypadl ze sedla takže se zvedl na zadní a zahrabal kopyty ve vzduchu. 

,,Myslel jsem," pronesl směrem k němu Mystik ,,že už sis na ty hady zvykl." 

,,Ale když o nich vím a ne že na mě vykouknou z rukávu," obořil se na něj a rozhodil rukama. Nadal pokrčil rameny, zavrtěl hlavou a přitáhl si kabát více ke krku. I v té tmě jsem viděla jak si zamyšleně prohlíží dvě velké věže spojené bránou. Byla jsem docela ráda, že ulicemi procházeli jen vojáci a nelákáme tak nežádoucí pozornost civilistů. Koně jsme nechali přivázané u stájí kde se svítilo a bylo otevřeno a vyrazili jsem hledat tu hospodu U Tří vran. Bylo to docela zajímavé když jsem absolutně nikdo netušil kde by to mělo být. Kluky to velmi rychle přestalo bavit a tak jsem přemýšlela jak to najít když kolem nikdo není. Pak jsem si ovšem všimla dvou vojáků postávajících u dražební síně. Sundala jsem si kápi a nasadila sladký úsměv, věděla jsem jak mluvit s muži i jak je okouzlit a magie k tomu ani nebyla potřeba. 

,,Omlouvám se, že vás ruším, pánové," pronesla jsem a předstírala, že jsem se ztratila ,,trochu jsem se ztratila, nemohli by jste mi pomoct?" 

Vojáci se na sebe podívali a podle lesku v očích se oba usmívali, potom jeden z nich odpověděl: ,,Rádi vám pomůžeme," a potom že vypadám jako zloděj neštěkl ani pes. 

,,Hledám krčmu U Tří vran, mohli by jste mě nasměrovat?" Rádi mi řekli kde to najdu a já jim věnovala další ze svých úsměvů. Samozřejmě mi z tváře zmizel hned jak jsem se otočila. Vrátila jsem se ke klukům za roh kde na mě čekali a mnula jsem si spodní čelist, od toho falešného úsměvu mě vždy chytali křeče. ,,Tak jo, už vím kde to je." 

,,Ty víš jak se dostat chlapům pod kůži," pochválil mě Drogan. Pokrčila jsem rameny. Jsem přece holka tak proč bych neuměla chlapům zamotat hlavu. ,,Zvládneš takhle i tu holku?" 

Povytáhla jsem obočí: ,,Vypadám jako někdo kdo bude balit holku?" 

,,To asi těžko když spíš se dvěma chlapama," Raven seskočil z barelů, které byly vyskládány u zdi s popraskanou omítkou. Když seskočil barely se otřásly a omítka se lehce odrolila.

,,Snad nežárlíš," zákeřně jsem se na Ravena usmála. Slyšela jsem jak po cestě k té hospodě utrousil další nemístnou poznámku na můj vztah s Miranem a Drogan se vzadu dusí smíchy. Ignorovala jsem to jen s tichým klením a zastavila se uprostřed křižovatky. Narazil do mě Nadal a já měla co dělat, abych zůstala stát na nohou. ,,Zdá se mi to nebo to vidíte taky?" Zeptala jsem se a ukázala pod lávku kde stáli dvě osoby. Jeden byl voják a ten druhý jakýsi muž, který si schovával identitu kapucí. 

,,Předávají si zprávu," pronesl Xanth když se na ně zaměřil. ,,Zařídím to," narovnal si hrudní pás kde nosil zavěšených několik nožů a vykročil směrem k vojákovi, který se vydával opačným směrem než jeho informátor. Sledovali jsme Xantha jak se zapotácel a vrazil do něj. ,,Esif," omluvil se a nenápadně mu sáhl do kapsy.

,,In yasuf sey," ujistil ho, že se nic nestalo a pokračoval dál v chůzi. Těsně před místem kde jsem stáli my zabočil do postranní uličky kde mezi domy viselo několik provazů na nichž byly zavěšený deky a koberce různých barev a vzorů. Xanth se k nám vrátil a v zatnuté pěsti držel onen složený papírek. Had byl vždy velmi dobrý v kradení, aby si toho nikdo nevšiml...