Kronika půlnoci

26. Rvačka

Vysvětlit Miranovi, že Raven není na vině bylo těžší než se zdálo. Miran byl vzteky bez sebe a jediná možnost jak mu to vysvětlit byl Xanth. Zatímco jsem je od sebe držela svou mocí nadechla jsem se a zavolala: ,,Xanthe!" 

Netrvalo dlouho a zjevil se ve dveřích. Zamrkal na dva muže, který se svíjeli v temných poutech a pak se podíval na mě. ,,Potřebuješ je oddělat?" Nenápadně se usmál a já viděla prodloužené špičáky, které byly jedním z jeho nejnebezpečnějších zbraní. 

,,Spíš Miranovi vysvětlit, že Raven za nic nemůže," ukázala jsem očima na běsnícího berserka, který se pokoušel ze z mých pout dostat. Xanth přikývl a pohled obrátil na Ravena. Chvíli poslouchal jeho myšlenky a pak se otočil na Mirana. 

,,Nebyl to on, celou dobu byl tady a seděl na balkóně... Nara mi navíc řekla, že útočník byl cítit jinak." 

,,Jak ti mám jako věřit?!" 

Xanth přivřel hadí oči a rozeklaným jazykem si olízl rty. Miran se tvářil znechuceně když to viděl a proto jsem se do toho vložila já: ,,Xanth má jednu vrozenou schopnost, čtení myšlenek a já mu věřím. Ty by jsi měl taky, takže vás oba teď pustím a vy se zase nebudete rvát." Podívala jsem se z jednoho na druhého, ale ani jeden nehodlal přikývnout. Nezbylo mi nic jiného než je pustit a doufat, že se na sebe zase nevrhnou. Miran to bohužel nevydržel a rozrazil s ním dveře na balkón. ,,Mirane!" Zakřičela jsem na něj, ale to už oba přepadli přes zábradlí balkónu. Vstávala jsem a málem upadla kdyby mě nezachytil Xanth a nepomohl mi na balkón. Miran byl změněný do své druhé podoby a Raven používal svou magii, nechtěl mu ublížit, jen se bránil. ,,Nechte toho!" Marně jsem se snažila. Nevnímali mě ani jeden. Rvali se na nádvoří a všichni od nich ustupovali stranou. 

,,Co se to děje?" Mystik skočil ze střechy na balkón a založil si ruce za zády. 

,,Musím je zastavit než se navzájem zabijí," podívala jsem se na něj. Mystik přivřel oči a pak kývl. Za zády se mu roztáhla obrovská opeřená křídla šedé barvy a on mě vzal do náruče. Stačilo mu jednou mávnout křídly, aby se ocitl nad zábradlím a pak se pomalu snášel ke zemi. ,,Kluci!" Znovu jsem to zkoušela. Neposlouchali a dál se prali. Když od sebe odskočili mezi nimi se vztyčila ohnivá stěna, která oba odhodila dál. 

,,Co to má znamenat?!" Zahřměl Mi'kail. ,,Můžete mi vysvětlit," přeskakoval pohledem z jednoho na druhého ,,co jste tady předváděli?!" Založil si ruce na prsou. Prohlédla jsem si ho pozorněji. Vypadal jakoby právě vstal. Košili měl rozhalenou a vlasy rozcuchané. Nebylo u něj běžné, aby spal tak dlouho. 

,,Měli jsem menší neshody ohledně včerejška," odpověděl Raven a podíval se na Mirana, který už se stihl sebrat a stále v podobě vlka se oklepával. ,,Bylo to nedorozumění." 

Miran se proměnil do své podoby a podíval se na něj. Kývla jsem a oddechla jsem si když odpověděl: ,,Už se to nestane." 

,,To bych prosil," podíval se na mě ,,kvůli vám je venku z postele." Oba se na mě překvapeně podívali. Mystik mě podpíral dokud si mě nepřevzal Miran. ,,Je ti dobře, Naro?"

,,Jsem v pořádku, Fenris už se vrátil?" 

,,Ještě ne, ale už je na cestě sem," ujistil mě a stále Mirana propichoval pohledem. 

,,Řekni mu, že budu v knihovně s ostatními," požádala jsem ho. Mi'kail vypadal, že s tím moc nesouhlasí a hledal oporu i Mystika. 

,,Postaráme se o ní, neboj se." Když toto Mystik Helion slíbil tak Mi'kail ustoupil. Miran mi ovšem pomohl do knihovny, protože ostatní si ještě šli vzít nějaké věci a Raven se šel omýt. Posadila jsem se do křesla uprostřed obrovské knihovny a zahleděla se na okno vysoko nad mojí hlavou. Když jsem se tak ze zdola dívala vypadalo to jako spirála doplněná policemi s různými knihami. 

Miran byl překvapen když jsem mu řekla: ,,Každé to patro je obohaceno asi deseti dalšími policemi, toto je optická iluze," vysvětlila jsem a usmála se na příchozího elfa. Světle zrzavé vlasy měl přehozené na levé straně a ze zbytku měl spletený nedlouhý cop, na pihovatém obličeji pleťové tetování stromového vzoru- rod Ga'rania a v uších několik náušnic. Široce se na mne usmíval. ,,Sethe," pozdravila jsem ho a objala. 

,,Ahoj, rád tě zase vidím," políbil mě na obě tváře a podíval se na Mirana, který si ho nedůvěřivě měřil. ,,Ty jsi Miran, že?" Mluvil s nepatrným přízvukem, stejně jako to předstíral můj bratr.

Místo Mirana jsem odpověděla já: ,,Mirane, tohle je můj bratranec Seth Al'eron," zatvářil se překvapeně když jsem řekla co je Seth zač. Sethovi zlaté oči zářily jako hvězdy když se na mě s úsměvem zase podíval.

,,Nevěděl jsem," vypravil ze sebe Berserk ,,že máš ještě nějaké příbuzné." 

,,Taky jsem to nevěděl než jsme našli náš společný rodokmen, jsme sice vzdálení příbuzní, ale přeci jen jsme rodina," odpověděl Seth. 

,,Taky máš nějaké schopnosti?" 

,,Seth je velmi nadaný v paměťové magii." 

,,Cože?" 

,,Magie paměti ti umožňuje použít jakoukoli magii, kterou jsi předtím viděl nebo na tebe byla použita. Prakticky se nedá porazit, ale já ještě s nikým nebojoval," tváře mu zrudly jak se styděl. 

,,Proč? Je to užitečné, ne?" Podíval se na mě. 

,,Seth nerad zabíjí, ale přesto se pro zloděje stal přínosem... je velmi chytrý a cokoliv co vidí nebo čte si hned zapamatuje a může učit ty mladé," vysvětlila jsem mu a pomocí magie jsem si vzala jednu knihu z police. ,,Patří teď k Rebelům a slíbil, že mi bude pomáhat." 

,,Možná by sis to jen pro jistotu měl nacvičit," poradil mu Miran a podíval se na mě ,,musím jít, uvidíme se později." Políbil mě na tvář a pak na ústa. 

,,Dej na sebe pozor," zavolala jsem na něj a podívala se přes opěradlo křesla. Miran jen pokrčil rameny a se smíchem odešel. Takže to neudělá. Co se dá dělat?