Kronika půlnoci

13. Cizí podoba

,,Nejdeš s námi?" Dostala jsem nabídku na, abych se Škorpióny šla na jednu vraždu. Bylo by to do města vzdáleného odtud dva dny, ale já nemohla. Slíbila jsem, že dneska půjdu do zašívárny a na vraždu jsem neměla moc náladu. Nedávno jsem byla sama na přepadu karavany a to jak se krev vsakuje do písku jsem vidět nepotřebovala.

Podívala jsem se na tři příslušníky Škorpiónů. Nahami, Cron a Gado byli skvělí vrahové. Patřil k nim ještě Dran a v Zemi pouští se jim říkalo: Čtyři štíři a byli dost nebezpeční. Občas jsem pracovala s nimi, ale dnes jsem neměla náladu. 

,,Díky, ale nechci," usmála jsem se na ně. ,,Berete sebou Drana?" 

,,Jdu taky," odpověděl Dran a hodil si na rameno vak. ,,Nemůžou přeci nechat čtvrtého štíra doma," podíval se na mě. ,,Běžte, za chvíli za vámi přijdu. Připravte mi koně." 

,,Spolehni se," odpověděl Cron a do pusy si strčil stéblo. Odešli připravovat věci na cestu do jejich hlavního sídla a mě nechali s Dranem. 

,,Vážně nechceš jet taky?" Položil mi ruku na rameno. Zavrtěla jsem hlavou. ,,Dobře, vrátím se co nejdřív," políbil mě. Byla jsem na to zvyklá, ale i tak mi to přišlo majetnické. Dran se skutečně cítil ohrožený když dělal tohle. ,,Miluju tě." 

,,Já vím," nikdy jsem mu neřekla že ho miluji, protože jsem mu nechtěla lhát. On to po mě nechtěl, nepotřeboval to slyšet a možná tušil že i kdybych to řekla lhala bych mu. ,,Dej na sebe pozor," řekla jsem mu ještě. 

Usmál se jak to uměl jen on. ,,Znáš mě, neumím to." Naposledy jsem se rozloučili a on odešel za ostatními štíry. Teď jsem měla chvíli klid a mohla jsem se vyspat celou noc. Poslední dobou se mi spalo špatně, nemohl za to Dran protože tohle dělal i dřív... bylo to spíše kvůli příchodu Mirana. Myslela jsem na něj až moc často, očividně mi to nesvědčilo. Hned jak odjeli jsem popadla svůj luk a trénovala střelbu. Vypustila jsem z tětivy asi 10 šípů než jsem slyšela šeptání ve své hlavě. Fenris se na tebe dívá, zřejmě něco chce, pověděl mi a já se otočila. Fenris měl na sobě svou oblíbenou košili s vyhrnutými rukávy. Neusmíval se, musel vidět jak mě Dran líbá. 

,,Děje se něco?" 

,,Odjel?" 

,,Jo." 

,,Doufám, že na dlouho," odstrčil se od zdi a líným krokem zamířil ke mně. Sklonila jsem luk a obrátila se, protože mě bolelo za krkem. ,,Omlouvám se, že jsem špehoval... Vypadáš unaveně." 

,,Moc dobře jsem nespala." 

,,Něco tě trápí?" Položil mi dlaň na tvář. 

Nevěděla jsem zda mám lhát nebo mluvit pravdu. I kdybych mu zalhala nasadil by ten svůj podezíravý výraz a zavrtěl by hlavou, i lež by prokoukl a tak jsem mu řekla pravdu: ,,Trápí mě myšlenky na Mirana." 

Ruce si zkřížil na prsou a soucitně přikývl. ,,Setkala ses s ním?" Přikývla jsem a on se usmál. ,,Tak to se nedivím, že na něj myslíš. Miran je moc hodný kluk a já ho mám osobně docela rád. Dokonce i Levrin ho má rád, svým způsobem," usmála jsem se když jsem si vzpomněla jak jsem ho poprvé představila Levrinovi. Ten den nám sdělil, že se přátelil s Ragnarem a Mirana si i docela oblíbil. ,,Chceš s ním stále být?" 

,,To nevím, mám strach že když se to dozví už se mnou nebude chtít mít nic společného. Připadám si jako bych mluvila s Julianem," odpověděla jsem a pak mi to došlo. ,,Juliane!" Zamračila jsem se na něj a sledovala jak se usmál. Pro Fenrise to byl naprosto netypický úsměv, který by on sám ani nedokázal. 

,,Co mě prozradilo?" Zeptal se tentokrát už Julianův hlas a najednou přede mnou stál on. Zrzavá lehce vlnitá hříva místo stříbrné, bledá pleť, modro-zelené oko a ďábelský úsměv. 

,,Fenris nenosí košili, která by mu odhalovala hrudník, ani černé rukavice a už vůbec by se neptal na takové věci," poupravila jsem mu vzhled i mluvu. Julian se škodolibě usmál. 

,,Ale za pokus to stálo," odvětil Kaz a Julianovi podal jeho oděv. 

,,Já věděla, že v tom jedeš," vyplázla jsem na svého bratra jazyk a on mi to oplatil.

,,Taky jsem to tušil," odpověděl Fenris a mírně se zamračil jak na Karzala tak na Juliana, který se oblékal. ,,Takhle že jste chtěli oblafnout Naru?" Prohlížel si doktora od hlavy až k patě. Jako obvykle měl svou košili pořádně zavázanou a měl kolem krku měl arafat ve které jsem ho poznala. Stále si vzpomínám na černý oděv a šátek kolem hlavy, ale teď měl ten šátek, košili a černou vestu, která mu splývala s kalhotami. 

,,Slyšíš to, Mi'kaile?" Zeptal Kaz a podíval se na ochoz v prvním patře kde Mi'k spolu s jedním dalším zlodějem zkoumal něco v knihách. Ohnivec se zastavil a podíval se na nás. ,,Prý neumím nikoho oblafnout." 

Mi'k se na nás chvíli díval a klouby mu bělaly jak tiskl knihu. ,,Podle toho účtu co jsem za tebe vyrovnával v herně neumíš," Kazovi to smetlo úsměv z tváře a mě ho naopak vykouzlil. Mi'kail se na mě usmál a mrkl, pak dál začal mluvit s tím zlodějem. Zajímalo by mě co řeší.

,,Má tě radši, tím to bude," nařkl mě se smíchem.

,,Protože za mě neplatí účty." 

,,Hlavně jsi dívka," odpověděl Fenris ,,bylas roztomilá a on byl rád když se mohl o někoho starat. Víš jak to má on se ženami," připomněl mi jeho problém si nějakou udržet. Dával přednost rodině před milenkami, ale stejně jako Julian chtěl mít někoho koho miluje jinak než svou rodinu. Bohužel se mu to stále nedařilo, ani po těch několika letech. 

,,Já sním zůstanu navždycky," odpověděla jsem. 

,,Mám dojem, že on se bojí toho, že spíše odejdeš," zadumal nahlas Kaz. Nakonec byl přeci jen trochu všímavý.