Kronika půlnoci

21. ,,Jen vlkodlak.''

,,Naro," zavolal Mi'kail hned jak jsem se objevila na prvním nádvoří. Okamžitě si všiml kdo mě doprovází a znejistěl. ,,Pojď sem, hned!" Přikázal, ale já udělal pouze jeden krok vpřed. 

,,Jen klid," odpověděl Veron a Mi'kail se otřásl. Vlasy mu zahořeli jasným plamenem a byl připravený mě bránit, ale Veron zvedl ruce a sundal si masku i klobouk. ,,Jsem její bratr, stejně jako ty." 

Mi'kail byl jako opařený a bylo vidět, že nevěří vlastním očím. Veron mu to však ochotně vysvětlil a pak tomu začal rozumět. Ohnivec Veronovi rád potřásl rukou a bylo vidět, že si padli do oka. Fenris a Karzal ho přijali také velmi rychle a vypadalo to, že jsou rádi že přibil do naší rodiny někdo další. Veron byl navíc jediný do koho Kaz neryl, měl z něj velký respekt. Neřekli jsem mu ale o Miranovi, zato Miranovi jsem řekla o něm.

 Seděla jsem na posteli a se zavřenýma očima jsem nechala Mirana, aby mě líbal na sešitou ránu na zádech. Ruce měl kolem mého pasu a občas pevně sevřel. 

,,Opatrně," sykla jsem když o ránu zavadil zubem. Projela mnou ostrá palčivá bolest.

,,Promiň," čelo si opřel o mou páteř a jeho vlasy mi sklouzly po zádech. Hrozně to šimralo a tak jsem se otřásla. Přišlo mu to zřejmě legrační když se zasmál. ,,Co to bylo za mága?" 

,,Co?" 

Pevně sevřel mé tělo. ,,Co ti udělal tu ránu." 

,,Mág arcana, čaruje pomocí karet." 

,,Karet?" Přišlo mu to směšné, takže mě otočil k sobě a položil na postel tak, aby mě rána nebolela. 

,,Ha ha ha," zasmála jsem se sarkasticky. ,,Zachránil mě můj bratr, ledová magie je skutečně okouzlující," líbal mě v tu chvíli na krk když se zarazil a rychle zvedl hlavu.

,,Karzal ovládá vodu, ne?"

,,Myslím Verona," odvětila jsem a zvedla se na loktech když se posadil. ,,Můj pravý bratr." Vysvětlila jsem mu vše co mi Veron řekl. Miran seděl, poslouchal a čas od času přikývl. Vypadalo to že rozumí, protože když jsem skončila zeptal se: ,,Takže máš dva pokrevní bratry?" 

,,Dva?" Nerozuměla jsem o čem mluví, ale rád mi to objasnil potom co se napil vína. Sledovala jsem kapku rudého vína, která mu stekla po rtu a na bradu. Vypadalo to, jakoby se napil krve a když se mu v ústech zaleskly špičáky vypadal jako upír. 

,,Verona a toho malého kluka," úplně jsme na něj zapomněla. Ten malý chlapec za matčinou sukní taky byl můj bratr. 

 Ticho prořízlo ostré vlčí zavytí a to už byl Miran u okna a ve střechu. ,,Co to bylo?" 

,,Jen vlkodlak," protřela jsem si oči. Zachytila jsem Miranův překvapený pohled. Proč se na mě tak dívá? Říkala jsem si v duchu.

,,Nikdy si nezvyknu na ten klidný tón když mi něco takového říkáš." Zřejmě vzpomínal na ten den co zahlédl čerta a já mu řekla jen, aby se mu nedíval do očí. Příšery jsou občas neškodné. Miran se posadil na postel vedle mě. ,,Nebudeš s tím zraněním dělat žádné úkoly, že ne?" Podívala jsem se stranou, ale on mě palcem a ukazováčkem vzal za bradu a otočil mi hlavu zpět k němu. ,,Naro?!" Nasadil varovný a nesouhlasný tón. 

,,Slibuju, že nebudu," slíbila jsem to i Julianovi a bratrům, takže jsem to musela dodržet. Protočila jsem očima. Neměla jsem moc chuť zůstávat stranou a jediné co mi těch pár týdnů než budu moc zvednout ruku se zbraní zbývalo bylo dozvědět se víc o druzích magie jako byla Arcana. Nakonec jsem se toho dozvěděla dost... Dokonce jsem se i naučila jak se tomu i víceméně bránit. Nemohla jsem se dočkat až to vyzkouším v praxi.