Kronika půlnoci

66. Doupě

Potom co nám Veron jasně a stručně řekl kde máme to doupě hledat jsme vyrazili a mě dalo vcelku velkou práci domluvit Miranovi. Samozřejmě chtěl být u toho, ale tohle nebyla práce pro něj. Potřebovali jsem tam vrahy, špióny a zloděje. Navíc on by zaručeně přitáhl Rotvalovu pozornost a pokusil by se ho dostat co nejdříve, aby nade mnou měl opět nějaký trumf. Už takhle jsem z toho neměla dobrý pocit a kdyby tam byl nevím co bych dělala.
Doupě bylo skutečně ve skále a z části i pod zemí. Z dálky jsem viděli hlavní vchod a musela jsem uznat, že Veron měl s tím skvělým střežením pravdu. Nedalo by se tam dostat i kdybychom hodně chtěli. Zbývali nám proto jen ty dvě možnosti a ta s tím vodopádem byla nejslibnější. Když jsem před ním teď stáli trochu mě popadla panika. Doufala jsem, že dokáži na tak dlouho zadržet dech a nedojde mi v polovině.

Raven si klekl na okraj jezírka a dotkl se hladiny. ,,Jak je to daleko?"Obrátil se na Mystika, který dopadl do písku vedle Drogana a složil křídla, která nechal zmizet.

,,Veron tvrdí, že tak..." odmlčel se a v duchu počítal ,,přes 300kroků."

,,Nějaké vzduchové kapsy?" Přidal se Nadal k otázkám a kontroloval zda má všechno příslušenství pevně připevněné, aby je po cestě nevytratil.

,,Ani jedna," odpověděl Xanth místo Mystika a pohladil po hlavě velkého modrého hada s jedovatě zelenýma očima. Celou dobu jsem si nevšimla, že by ho měl u sebe. Had ke mně otočil velkou modrou hlavu a ve mně hrklo. Tezgoran?!Napadlo mě a had hlavu naklonil na stranu. Podle toho, že mrl jsem pochopila že mám pravdu, protože hadi nemrkají. ,,Je to na jeden nádech," dodal a podíval se po všech. Nikdo s tím očividně problém neměl, ale já si nebyla jistá jestli na tak dlouho zadržím dech.

,,Tak fajn," zakřenil se Drogan. ,,Jdu první," pronesl a skočil do vody. Naposledy se vynořil, aby udělal nějakou grimasu na Ravena a Nadala a pak se opět ponořil. Po něm šel samozřejmě Raven aby ho mohl zadusit, pak Nadal, Xanth, Mystik, Proxim a já. Upřímně se mi do toho vůbec nechtělo, ale nic jiného mi v tuhle chvíli nezbylo. Slezla jsem do vody a i přes oblečení jsem cítila chlad a proto jsem se rychle potopila, abych si to nemohla rozmyslet. Rozkoukala jsem se docela rychle a viděla malou jeskyni těsně pod povrchem. Tam na mě čekal Proxim a hodil hlavou směrem dovnitř.Kývla jsem a plavala za ním. S dechem jsem zatím stačila, ale nevěděla jsem na jak dlouho. Hlavou se mi honili myšlenky jestli Xanth náhodou nedostane svůj záchvat nebo jestli tam Proxim uvidí,protože tam byla docela tma. Nemohla jsem se orientovat jak dlouho jsme byli pod vodou, ale začala jsem panikařit. S dechem už jsem pomalu nestačila a byla jsem v tom temném průplavu respektive sama. Měla jsem pocit, že se topím i když jsem ještě chvíli s dechem měla vystačit. V tu samou chvíli mě popadl za ruku Proxima ukázal mi gestem, že se mám uklidnit. Položila jsem si dlaň na hřbet druhé ruky a naznačila mu, že už mi dochází dech.Naznačil, že je to už jen malý kousíček a ukázal na zářící hladinu kousek od nás. Kývla jsem a on mi pomohl ven. Proxim byl takové moje světlo v temnotě.
,,Jste v pořádku?" Zeptal se Mystik zatímco mi Nadal pomáhal ven z vody. Uvnitř jeskyně svítila pochodeň a v blízkosti nikdo nebyl takže mohl mluvit polohlasně.

,,Naře nestačil dech," vysvětlil Proxim a z vlasů si setřásl kapky vody. Kývla jsem zatímco jsem zhluboka dýchala a uklidňovala se.

,,Bylo to daleko," uznal Raven, který klečel vedle mě a ruka mu spočívala na mých zádech. ,,Dobrý?" Naklonil hlavu na stranu a rozcuchané černé vlasy mu napadaly do obličeje.

Kývla jsem a pak si od něj nechala pomoct na nohy. Všichni jsem vypadali jako strašáci, ale když jsme si přes hlavy přetáhli kapuce nebylo to už tak hrozné. ,,Pokud si dobře vzpomínám,"začala jsem a rozhlédla se v pokusu vybavit si popis celého komplexu který mi dal můj bratr ,,Veron říkal, že Rotvala by jsem měli najít někde v horním patře."