Kronika půlnoci

43. Dvojník

Začala jsem vážně pochybovat o svém duševním zdraví když jsem s Ravenem kráčeli temnými ulicemi na hřbitov. Možná to nebyl jeden z nejlepších nápadů, ale za ten risk to stojí. Stála jsem na cestě z černého štěrku před hřbitovní bránou a zhluboka jsem se nadechla. Uklidňovala jsem se tím, že je mi po buku Raven a vešla jsem.

,,Zvládneš to?" Zeptal se Raven a pohladil mě po rameni. 

,,Doufá, že tentokrát bez zranění," pokoušela jsem se nasadit přesvědčivý tón. Raven to očividně nepoznal, protože přikývl a zmizel ve tmě mezi hroby. Sama jsem se tedy vydala po cestě a hledala jsem podvodníka. Raven si pro dnešek vzal jiné oblečení, aby se v případném boji dali dobře rozlišit.

,,Kde jsi se flákal?!" Ozval se Ravenův ostrý hlas. Uviděla jsem obrys jeho svalnaté postavy a rozcuchaných hlasů. ,,Čekám tady už..." Zarazil se když jsem přišla blíž a zastavila se v bezpečné vzdálenosti od něj. Založil si ruce na prsou. ,,To jsi ty? Divím se, že chodíš potom co jsme se potkali naposledy," posmíval se mi a mně přeběhl mráz po zádech. 

,,Ukradl jsi podobu mého přítele!" Promluvila jsem a vcelku se mi i podařilo, aby se mi hlas netřásl.

,,Musím přiznat, že je skvělá," natáhl ruce před sebe a prohlížel si je ,,je silný, pohledný a dokonale se hodí k mé povaze. I když nevím proč nosí ty vlákna na ruce, nedají se sundat a překáží," odfrkl si podrážděně. 

,,Přestaň se za něj vydávat!" 

,,Nebo co? Potom co jsem ti provedl si na mě v nejmenším netroufneš," udělal krok vpřed, ale já zůstala stát na místě ,,nemohl jsem se vynadívat když jsem tě nechal krvácet na té dlažbě." Smál se. 

,,To by stačilo!" Pronesl Raven a vystoupil zpoza velkého hrobu kde nebyl vidět. ,,Sáhni na ní znovu a roztrhám tě na kusy." 

Tezgoran o krok ucouvl. Vyděsil ho pohled na muže jehož podobu nosil, ale potom řekl: ,,Podívejme, nečekal jsem že se s tebou potkám," mluvil samolibě a povýšeně ,,díky za tvůj vzhled." 

,,Jestli chceš někoho oblbnout tak ti to nevyjde, nechováš se a už vůbec nemluvíš jako on," odpověď se mu moc nelíbila podle toho jak jsem zavrčel. Raven napnul svaly a připravil se na jakýkoliv jeho útok.

,,Stačí mi když si všichni budou myslet, že za vše může on," ukázal na Ravena a musela jsem ho chytit za zápěstí, aby se na něj nevrhl. Kdyby se na něj vrhl mohlo by to skončit špatně. ,,Netroufnete si na mě co?" Tasil dva dlouhé meče, které měl u pasu. ,,Ale já vás šetřit nebudu!" Hned se na nás vrhl. Raven zvedl ruku a oba meče uhodily do jeho železného náramku až odlétli jiskry. V tu chvíli něco trefilo jeho dvojníka do ramene. Ten se zapotácel a upustil meč, aby si mohl stisknout krvácející ránu. Pohlédla jsem na šíp, který jak jsem zjistila byl z ledu. ,,Ještě jsem neskončili!" Procedil skrz zaťaté zuby a pak se pokusil co nejrychleji zmizet. 

,,V pořádku?" Zeptala jsem se a prohlédla jeho ruku.

,,Ani škrábnutí," ujistil mne a pak se rozhlédl ,,kdo vystřelil ten šíp?" 

,,To já," odpověděl hlas mého drahého bratra Verona. Objevil se jako duch na cestě mezi hroby a mířil k nám. Pod jeho botami vrzalo kamení. Zastavil se ani ne krok od nás a luk z ledu v jeho ruce zmizel. Prohlédla jsem si ho. Měl sice klobouk a masku, ale také čistě bílou košili s vyhrnutými rukávy a černou vestu s límcem. Divné vidět ho v normálním oblečení. ,,Nestalo se vám nic?" Zastavil se dva kroky od nás

,,Ne, ale kdo jsi?" Raven se napůl postavil přede mě a kůže se mu změnila na ocel. Veron zvedl ruce a sundal si klobouk i masku. Usmíval se a mhouřil zářivé zelené oči. Raven se podíval na mě, protože nerozuměl. 

,,Přízračný chodec- Veron Trevelyan,můj bratr," představila jsem ho a on se uklonil. Raven rychle zamrkal, podíval se na mě, zamrkal znovu a podíval se zpět na něj. 

,,Co to dělá?" Zeptal se Veron když Raven toto opakoval asi ještě třicetkrát.

,,Snaží se to pochopit," odvětila jsem a mávla rukou aby si toho nevšímal ,,Takhle budou reagovat asi všichni ze Stínů elementů až jim tohle řekneš." 

Raven se konečně vzpamatoval. ,,Ty jsi vážně sestra Přízračného chodce- nejslavnějšího a nejproslulejšího vraha na světě?" 

,,Pochopil jsi to správně," přikývla jsem s úsměvem ,,Veron je můj starší a nedávno opět nalezený bratr. Je o 10 let starší." Podívala jsem se na svého bratra, který si založil ruce na prsou a díval se na nás s kamenným výrazem. 

,,Ty jsi Raven Crow, že? Přízrační vrahové tuším," promluvil a podíval se na mě ,,a přítel mé drahé sestry." 

,,Je mi ctí tě poznat." 

,,Potěšení na mé straně," pevně mu stiskl ruku. Raven byl ze síly mého bratra zřejmě překvapen podle výrazu. ,,Co jste tady dělali? Tvoje dvojče?" 

,,To sotva," zavrtěl Raven hlavou. Společně jsme mu to vše vysvětlili a on tomu velmi rychle porozuměl. Chvíli nad tím uvažoval a párkrát se zeptal na nějaký detail na který jsem odpověděla buď já nebo Drak.

,,Převzetí podoby už jsem párkrát viděl, ale nikdy nebyl tak zlomyslný a nezneužíval své schopnosti. Bojuje s vámi ale ne pomocí schopností. Kolikrát už jste se setkali?" 

,,Nara dvakrát a já jednou," odvětil Raven ,,jednou jí dal dost zabrat." 

,,Slyšel jsem, bohužel jsem tady nemohl být," omluvně na mě pohlédl ale já zavrtěla hlavou, aby to neřešil. Už jsem vyléčená a dnes jsem všichni vyvázli bez zranění, kromě Tezgorana. ,,Vraťme se ovšem k tomu mágovi. Mág je ve tvé podobě, ale nezná tvé schopnosti... Dobře, že jsi mu to neukázal. Půjdeme, řeknu vám víc." A tak jsem se my tři vydali společně domů. Veron měl velké zkušenosti a znalosti magie, takže nám řekl co mohl a co nebylo úplně irelevantní k tomuto problému. Raven byl podle všeho nadšený když s ním mohl mluvit.