Kronika půlnoci

11. Pravda

Vrátila jsem se později odpoledne, vynechala jsem oběd a zamířila ke katedrále kde jsem se jako obvykle měla sejít se svým přítelem. Byl to muž od Škorpiónů. Jmenoval se A'bari a nikdy před tím jsem ho neviděla bez arafatu. Každý den jsem chodila jinými cestami a tentokrát jsem to vzala kolem hřbitovní zdi. I když to byl hřbitov mě i Julianovi se tudy chodilo dobře. 

,,Nar, večer kolem desáté by jsi měla jít do té svojí zašívárny," sdělil mi s úsměvem Fenris, který šel proti mě. Mluvil o starém domě kus od jižní brány kde byla stará služebna Zlatých nožů a kde jsem se sama ráda zašívala. Nikdo tam nechodil kromě mě a Stínů elementů, kteří tu nebyli už pěkně dlouho. Udržovala jsem s nimi stálí kontakt a všichni teď měli hromadu práce, ale hned jak budou moct přijedou sem. 

,,Proč?" 

,,Uvidíš," mrkl na mě spiklenecky a políbil mě rychle na čelist. Měl radost to poznám, ale nevím z čeho. Možná nějak zavařil Dranovi, protože ho neměl rád. Od první chvíle co ho viděl se mnou ho neměl rád. Nemůžu říct, že by ho Mi'kail a Karzal nějak milovali, ale Fenris ho přímo nenáviděl a to jsem myslela že on nic takového k nikomu necítí když je mág s léčivými schopnostmi. Stalo se poprvé že by někoho takhle neměl rád.

,,Dobře," nechápavě jsem se na něj otočila a usmála se. Překvapení? Jaké u všech bohů? Pustila jsem to z hlavy když jsem přelezla plot a narazila na Mi'kaila. Tvářil se zasmušile což byl dobrý výraz na hřbitově. 

Přiběhla jsem k němu a skočila mu na záda. Tvář jsem mu přitiskla na rudé vlasy a políbila, byl to můj bratr a já se přitom cítila dobře. I když se falešně usmál připadala jsem si lépe než kdyby zůstal zasmušilý jako do teď. ,,Tady jsi," pohladil mě po vlasech. Rudá a bílá tvořila hezký kontrast když se nám vlasy propletly. ,,Kampak máš namířeno?" 

Seskočila jsem mu ze zad na cestu a usmála jsem se. ,,Za A'barim," odpověděla jsem a rozhlédla se po hřbitově. Stáli jsme na cestě z černých kamínků mezi náhrobními kameny na kterých byla napsaná různá jména. ,,Jako obvykle se sejdeme u katedrály, co tady děláš ty?" 

,,Čeká na mě," odpověděl Julian a sladce se na mě usmál. ,,Já a Mi'k spolu máme nedořešenou záležitost," usmál se i na Mi'ka, který mu úsměv oplatil. Ti dva se měli rádi a já jsem za to byla ráda, lepší než kdyby se nenáviděli. Mi'kail byl rád sám a Julian mnoho lidí děsil, proto byl sám... Seznámili se chvíli potom co jsem se já setkala s Julianem poprvé a hned si začali rozumět jako přátelé. 

,,Juliane," pozdravil ho klasickým pozdravem, který se zde praktikoval. 

,,Mi'kaile," doktor mu pozdrav oplatil a pak se podíval na mě ,,tady náš malý obchodník by to neměl slyšet nebo by ty informace mohl prodat," rozcuchal mi vlasy jako bych byla malé dítě. Dělala jsem se s tím copem sice 2 minuty po cestě ze schodů, ale stejně mě naštvalo že mi vlasy rozcuchal. 

,,Chápu, už padám," mávla jsem na ně a odešla opačným směrem než byli oni. Prosmýkla jsem se kolem márnice a vydala jsem se hlavní bránou přímo ke katedrále vzdálené odtud jen kousek. Seběhla jsem schody lemované několika vázami u obchodů a obešla jsem dav stojící před katedrálou. Zamířila jsem rovnou dovnitř. Katedrála byla jako obvykle plná modlících se měšťanů, ale já zamířila postranní chodbičkou na ochoz vysoko nad zemí. Schody pod mými botami zavrzaly a já se ocitla nahoře. Mramorová podlaha byla bílá a mé boty na ní zářily jako něco cizího. Zamířila jsem k muži, který se opíral o zábradlí na ochozu a pozoroval dění pod sebou. Opřela jsem se o zábradlí vedle něj a podívala se na stejné místo jako on, nesledoval lidi, pouze jediného člověka. 

,,Proč už jí to neřekneš?" Položila jsem mu jednoduchou otázku a hleděla na dívku s plavými vlasy, stejnými jako měl Dran.

,,Není to tak jednoduché," odtušil A'bari a podíval se na mě. Jeho oči byly jako to nejzářivější zlato. Několikrát jsem přemýšlela jak vypadá pod arafatem, ale nikdy jsem mu neřekla, aby si ho sundal. ,,Ty víš jak to myslím lépe než kdo jiný," odpověděl hlasem zastřeným tajemstvím. 

,,Já ho nesleduji jako duch kamkoliv jde. Teď mi řekni co jsi po mě chtěl." 

Odvrátil se od propasti pod námi a vážně se podíval na mě. Chvíli přemýšlel jak to podat a já si ho prohlížela. Zornice se mu skoro ztrácely v záři duhovek. Pak přeci jen promluvil. ,,Dran sleduje tvého severského přítele na každém kroku, vidí v něm hrozbu. Já chci pouze vědět zda oprávněně?" 

,,Ptáš se mě jestli Mirana miluji?" 

,,Přesně tak," přikývl. Poznala jsem kdy ze mě někdo mámí informace, které se chystá prodat. Tohle byla podle mých zkušeností spíše přátelská otázka, A'bari totiž nepodával informace nikomu kromě mě. Mluvil pouze se mnou, ani s nikým ze Škorpiónů ke kterým patřil. 

Vždy mi říkal, že jemu můžu říct cokoliv a tak jsem mu upřímně odpověděla: ,,Miluji ho." 

,,V tom případě pokračujme v naší rozmluvě," cítila jsem v jeho hlase úsměv ,,Dvojčata a Cizinec nepodnikají žádné zvláštní kroky, které by odhalovaly co mají v plánu nebo co zamýšlí." 

,,Neobjevili se?" 

,,Jeden z nich, ten kluk." 

,,Bastian?" 

,,Zřejmě to bude on," přikývl ,,nic nezařizuje, ale každý týden v pátek po setmění chodí do herny." 

,,Kam?" 

,,Skleněný klub." Znám to tam. Založila jsem si ruce na prsou a opřela se o zeď zády. Stála jsem ve stínu, aby mě nikdo neviděl. 

,,Torn tam je?" 

,,Můžeš to zkusit." 

,,Děkuji za informace," bylo to myšleno od srdce a upřímně. Rozloučili jsem se klasickým pozdravem a každý si šel svou cestou. A'bari zmizel jako obvykle v davu, aby dál sháněl informace a já zamířila do Skleněného klubu za jeho majitelem. Do večera mám času dost.