Kronika půlnoci

25. Vysvětlení

Poslala jsem Mirana, aby se trochu prospal a on slíbil, že za mnou hned ráno přijde. Celý den jsem byla ve velkých bolestech jež mi tlumili odvary a léky Juliana, naštěstí večer ustoupili a on mi mohl dát jeden z léků, aby se mi spalo lépe. 

,,To by ti mělo ulevit," položil mi hlavu zpět na polštář. ,,Potřebuješ něco?"

,,Ne, díky, že jsi se mnou celý den ztrácel čas." 

Usmál se. ,,S tebou nikdy neztrácím čas," ujistil mě. ,,Budu spát dole kdyby se cokoliv dělo, Fenris se zítra vrátí a použije na tebe magii, aby se ti rány hojily rychleji. Vážně nic nepotřebuješ?" 

,,Chtěla bych tě poprosit, jestli by jsi mi zavolal Ravena." 

,,Raven Crow je zrovna ten poslední člověk, kterého bych k tobě v tomhle stavu pouštěl, měla bys odpočívat." 

,,Prosím," škemrala jsem. Julian chvíli přemítal nad mým přáním, ale pak mu tvář zněžněla a on svolil. Popřál mi dobrou noc a odešel. Čekala jsem jen chvíli než se ozvalo váhavé zaklepání a pak vstoupil Raven. Hlavu měl skloněnou, tvářil se sklesle a vypadal skutečně provinile. Trochu jsem se otřásla při pohledu na něj, ale v srdci jsem pocítila zvláštní klid. 

,,Prý si mě chtěla vidět," promluvil zkroušeně a podíval se do zdi. 

,,Chtěla," kývla jsem a ukázala na židli vedle postele. Chvíli váhal, ale pak se na ní posadil. ,,Omlouvám se za Miranův výbuch." 

,,Hlídací pes šel spát?" Zeptal se. Samozřejmě myslel Mirana a já přikývla. ,,Jasně, kdyby tu byl už by se na mě vrhl," nezněl uraženě, ale byl skutečně nešťastný. Odráželo se mu to i v očích, takže to nemohl předstírat.

,,Chtěla jsem jen vědět proč si to udělal?" 

Vzal mě za ruku. ,,Naro, nikdy bych ti neublížil... Jsi má nejlepší přítelkyně. Celou noc jsem byl tady a seděl na balkóně, ani jsem nevěděl, že se ti něco stalo dokud mi to ráno neřekli." Věřila jsem mu. Nemohla jsem ani jinak, znala jsem ho roky a viděla jsem mu na očích, že nelže. 

Pohladila jsem ho po tváři a přitom zavadila o jeho rozježené dlouhé vlasy. ,,Věřím ti." 

,,Kdo ti to ale udělal?" 

,,Nevím, viděla jsem tvou podobu," zavrtěla jsem hlavou. Raven mi přiložil čelo na čelo.

,,Zabiju toho kdo ti to udělal, Nar, slibuji," slíbil mi. Usmála jsem se, protože jsem si byla jista že to udělá. Dodržoval své sliby. Raven byl pověstný svou krutostí a nesmlouvavostí, ale jen málokdo věděl jaký je doopravdy. Stíny elementů mu umožňovali ukazovat tu dobrou stránku svým přátelům, alespoň občas. ,,Nepotřebuješ s něčím pomoct?" 

,,Možná vstát, chtěla bych se podívat na hvězdy," ukázala jsem hlavou na otevřený balkón. Raven se na okamžik zamyslel, ale pak se ušklíbl a vzal mě do náruče. Deka mi sklouzla po těle a já konečně viděla kolik obvazů mám. Bylo jich dost a modřin, které neskrývali četné bílé vrstvy ještě víc. Raven mě odnesl na balkón, ale ani tam mě nepustil. Opřel se o zábradlí a zahleděli jsem se na nebe. ,,Díky," podívala jsem se mu do tváře.

Usmíval se: ,,To nestojí za řeč, alespoň ti chci dokázat, že jsem to skutečně nebyl já." 

,,Řekla jsem ti přeci, že ti věřím. Tvůj pach je jiný než jsem cítila tam." 

,,Cítila si něco?" 

,,Ty jsi cítit jako ocel a železo, on byl cítit po něčem co teď neumím popsat. Kdybych to cítila tak si vzpomenu, ale teď..." promnula jsem si čelo. 

,,Naše rozvité schopnosti jsou občas naše pro prokletí," vrátil se se mnou do pokoje. ,,Chceš tu dělat společnost?" 

,,Jestli chceš," ukázala jsem hlavou na druhou polovinu postele. Raven se usmál a obešel postel. Posadil se na postel a zul si boty, úplně stejné, kterými mě nakoplo jeho druhé zlé Já. ,,Zítra musíme prostudovat tu magii," zamyslela jsem se. 

,,To zní rozumně, pomůžu ti tam dojít," nabídl se. Oplatila jsem mu úsměv a pak se podívala do stropu. Jako poslední myšlenka mi blesklo hlavou to, co na to řekne Miran až Ravena uvidí tady a pak už jsem poklidně usnula bez toho, abych pociťovala nějakou bolest.