Kronika půlnoci

12. Skleněný klub

Skleněný klub byl od katedrály byl velmi vzdálený. Byla to jedna z mnoha heren, které v této ulici byly. Na nábřeží byla dlouhá ulice plná heren a nevěstinců. Skleněný klub byl velmi oblíbená herna. Stála jsem před tím obrovským domem a dívala se na dveře. Stejně jako všude jinde i tady to i přes den překypovalo životem. Chvíli jsem ještě stále bez hnutí a pak jsem zamířila dovnitř. Oplzlé vtípky a popichování od mužů uvnitř jsem ignorovala.

,,Kampak, maličká?" Jeden z mužů mi sáhl na záda a to neměl dělat. Za tu ruku jsem ho popadla a přehodila přes sebe, takže rozmlátil stůl na který spadl. 

,,Co se tady děje?!" Objevil se majitel. Ruce měl založené na prsou a tvářil se dost nesmlouvavě. Muž, který rozbil stůl když jsem ho na něj hodila se posbíral ze země a podíval se na mě. ,,Vyvést!" Přikázal a ukázal na muže, kterého se hned chopili dva maskovaní. Na obličeji měli tmavé masky a kolem hlavy šál. ,,A pokud jde o tebe," usmál se na mě ležérním úsměvem a hlavou ukázal ke dveřím za sebou. Následovala jsem ho. ,,Říkal jsem si kdy se objevíš," posadil se do svého křesla a spojil ruce. 

,,Čekal jsi mě?" Opřela jsem se o stůl a prohlížela si ho. Jeho vzezření bylo hezké, ale uvnitř měl hlubokou ránu.

,,O něco dřív, ale ano," usmál se. ,,Co potřebuješ?" 

,,Chodí k tobě jedno z Dvojčat, co je zač?" 

,,Ach ano, je špatný hráč," vstal a přešel k malé skříňce zajištěné zámkem. Odemkl jí klíčem, který nosil na krku a začal hledat něco v papírech. Sledovala jsem každý jeho pohyb a když pak vytáhl několik papírů v kůži trochu jsem přivřela oči a zbystřila smysly. ,,Prohrál tu zhruba 60 000 oker ve prospěch Zlatých nožů," odvětil a položil desky na stůl. 

,,Nevyrovná se sice částce za Halkora Albattora, ale..." 

,,To máš pravdu, ale za dva měsíce to je dost." 

Trochu jsem se nahrbila a naklonila hlavu na stranu. ,,Co dalšího o něm víš?" 

,,Má slabost pro mágy a alkohol." 

,,Jméno?" 

,,Bastian. Poznáš ho snadno, má velmi světlé vlasy a levé oko úplně černé." 

Stejná nemoc jako mám já. ,,Schopnosti?" 

Oči mu chvíli běhaly po řádcích než odpověděl: ,,Nic tady o schopnostech nemám napsané, zřejmě žádné." To se mi nějak nezdálo. Že by Dvojčata neměla schopnosti? To se mi zdá jako holí nesmysl. Očividně je nepoužívá na veřejnosti když to neví ani on. 

,,Díky, až zase přijde sleduj ho." 

,,Nespustím ho z očí," slíbil ,,ale zadrž ještě." Zastavil mě na cestě ke dveřím. Podívala jsem se na něj přes rameno. ,,Tvůj přítel, ten doktor bude ve svém domě?" 

,,Jsi nemocný?" Znala jsem na to odpověď dříve než si vyhrnul rukáv, aby mi ukázal jak se mu po těle rozlézá ta nemoc. Vypadalo to jakoby mu žíly zmodraly a vystouply na kůži, ale bylo to jinde než vedl cévní systém či jak to Julian nazýval. Znala jsem tu nemoc, viděla jsem jí mnohokrát a věděla jsem, že se dá vyléčit... Ledová chřipka.

,,Řekni mu kdo tě poslal a pomůže ti," kývla jsem a pak vzala za kliku. Odešla jsem z herny a zatímco jsem přemítala nad Bastianem nebo jak se vlastně jmenuje zahlédla jsem něco velmi zajímavého. Jeden ze seveřanů jehož vzhled se nedá zaměnit stál kousek ode mě. Nevypadal zmateně, ale ani úplně sebejistě. 

I když jsem věděla, že bych neměla přistoupila jsem k němu. ,,Hledáš něco, Fridgeire?" Poznala jsem ho hned jak jsem ho viděla. Ten postoj, oči, zbraně i oblečení jsou naprosto nezaměnitelné. Vídala jsem ho až příliš často než abych si ho mohla splést. 

,,Naro, rád tě vidím," řekl mi a sundal si z úst šátek. 

,,Co tady děláš? Copak vám princ neposkytuje veškeré pohodlí?" Očima jsem ukázala na nevěstinec za ním, aby lépe pochopil co myslím. ,,Kdo tě poslal? Princ Hearn nebo Miran?" 

,,Princ mě poslal něco zařídit," odtušil bezbarvě.

Věděla jsem svoje, takže jsem mu na to odpověděla: ,,To jsi tady špatně," opravila jsem ho a založila si ruce na prsou ,,Hearn dává přednost především dívkám ze Zlatého domu nedaleko zámku." 

,,Dostalas mě," rozhodil rukama ,,poslal mě Miran, má o tebe starost."

,,Řekni, aby si starosti nedělal. Nejsem jeho starost a umím se o sebe postarat sama," řekla jsem mu co má Miranovi vzkázat a odešla jsem opět domů. Neměla jsem co jiného na práci než se jít projít delší cestou domů než vyrazím do své zašívárny.

Omlouvám se, dneska trochu pozdě. Vrátila jsem se domů až teď a před tím jsem vůbec neměla čas.