Kronika půlnoci

7. Setkání s Miranem

Po snídani jsme měli ve zvyku se s Julianem projít po nábřeží a i když jsem měla špatnou náladu nehodlala jsem tento náš zvyk porušit. I když jsem pro tentokrát mlčela Julian se mnou stejně chtěl trávit ráno a já mu to nechtěla znepříjemňovat. 

,,Nejsem moc dobrá společnost," pronesla jsem polohlasně když jsem procházeli po přístavu. Julian se na mě podíval z výšky, byl skutečně vysoký a bledý, dost nepřirozeně, ale to měl z dýchání všech těch bylin a jedů.

,,Neblázni, i když jsi smutná jsi ta nejlepší společnost," položil mi ruku na rameno a usmál se. Pokaždé měl krásný úsměv nad kterým roztála každá dívka, ale on o ně nikdy neprojevoval valný zájem. ,,Co si zajít na něco dobrého? Co třeba kandované fíky?" 

,,Chceš porušit denní rutinu?" 

,,Jsem přeci rebel, pojďme," šla jsem s ním. On je přeci doktor.

 Zašli jsme si do obchodu na náměstí kde pracovala Julianova známá, byla to moc milá dívka. Jako jedna z mála dívek na Juliana vůbec nic nezkoušela a vypadalo to, že Julian jí má moc rád. Jindy byl odtažitý a rezervovaný, ale já znala jeho pravou povahu. Chtěl někoho milovat, ale nikoho takového ještě nenašel. Jedli jsme fíky a povídali si na ulici když jsem zahlédla někoho koho jsem nechtěla. 

,,Naro?" Vydechl Miran a vůbec si nevšímal Juliana vedle mě a ten také nic neříkal. Byl si vědom toho, že do tohoto se on motat nemůže.

,,Mirane," kousla jsem se do rtu abych se znovu nerozbrečela ,,ráda tě vidím." 

,,Nápodobně," bylo na něm vidět, že mě chce obejmout a musel se velmi držet, aby zůstal stát a neudělal to ,,chtěl jsem s tebou mluvit, ale nevěděl jsem jestli ty chceš mluvit se mnou." 

,,Naro," vyslovil mé jméno tentokrát Dran. Cítila jsem jak mi dal ruku kolem pasu a políbil mě na rty. Chtěl vytočit Mirana a rvalo mi srdce, že jsem na sobě v tu chvíli cítila jeho pohled. ,,Chyběla jsi mi," zašeptal mi do ucha, zvedl hlavu a podíval se na Juliana, který se na něj hrozivě zamračil: ,,Doktore," pozdravil. 

,,Drane, jaká to náhod že jsi šel kolem," řekl sarkasticky a dost zle, aby dal Dranovi jasně najevo že překáží. 

Dran jakoby Julianovu poznámku přeslechl, protože se zeptal: ,,Co tady chce ten Berserk?!" Julian zatnul ruce v černých rukavicích v pěst a já na jen pohlédla, aby nic nedělal. Pohled jsem obrátila na Mirana hned jak Julian kývl a ustoupil, aby mi dal najevo že nic neudělá pokud to nebude nutné. Byla jsem zničená z jeho chladného výrazu, ale všimla jsem si jak mu svítí oči. Tohle ho vždy prozradilo. 

,,Drane, nech ho být," napomenula jsem ho a zatnula svaly když rukou sjel níž, aby Mirana podráždil a donutil ho k reakci. Dělal to samé jako Karzal, ale on se zaměřil pouze na Mirana a jeho žárlivost. Podívala jsem se na Vlka a pak řekla: ,,Jag år ledsan, Miran." Omluvila jsem se mu. Nechtěla jsem, aby Dran rozuměl o čem mluvíme.

,,Jag år inte gallen, menn jag måste prata maed dig ensám." Omluvu sice přijal, ale chtěl se mnou mluvit někde sám. Váhala jsem a podívala se přitom na Juliana. Vždy jsem hledala oporu buď u něj nebo u svých bratrů. V tomto směru jsem nemohla o radu žádat Drana, protože on by byl zásadně proti. Julian se nenápadně pousmál a přikývl, rozuměl té řeči. 

Po chvíli rozmýšlení jsem odpověděla: ,,Ja, ikvyll i tredgården vid domkyrkan,'' oznámila jsem mu, že se sejdeme v zahradě u katedrály.

S úlevou se usmál. ,,Tacke," poděkoval a bylo vidět jak se mu skutečně ulevilo. 

,,Naro?" Zeptal se Dran a rukou mi přejel po vnitřní straně stehna. Svaly se mi opět napnuly a já spatřila Julianův pohyb jakoby se na něj chtěl vrhnout. Nikdy ho neměl v lásce. ,,O čem se bavíte?" 

,,O ničem, půjdeme," podívala jsem se na Mirana ,,měj se." 

Miran přikývl a posmutněl. Bylo vidět že mě nechce nechat odejít s Dranem a Julian z toho také neměl radost. Byla jsem s Dranem sice už něco málo přes půl roku, ale když se tu teď objevil Miran došlo mi, že on byl jen náhrada. Měla jsem ho ráda a věděla jsem, že on mě miluje, ale já stále miluji Mirana i když se pokouším sobě i svému okolí namluvit přesný opak. Jsem si vědoma toho, že Mi'kail, Fenris, Julian a zřejmě i Karzal si toho jsou vědomi... ale ani jeden nic neřekl. Možná je to tak lepší.