Kronika půlnoci

63. Hadí bratři

Celý den jsem proležela v posteli a navečer kdy mi bylo lépe jsem musela jít domů. Miran trval na doprovodu a tak jsme šli společně. Jako obvykle jsem si hrála s jeho rukou a poslouchala jednu z legend ze severu. Miran to uměl vyprávět skutečně dokonale. Občas jsem přemýšlela jak to může tak vykreslovat, jakoby tam u toho byl.

,,Takže Lokimu sešili pusu?" Zeptala jsem se když skončil.

,,Přesně tak," přisvědčil a dal mi ruku kolem ramen. ,,Loki vždy rád dělal problémy ostatním pro svou vlastní zábavu a nejednou se mu to vymstilo," dodal a rozhlédl se po nebi. Hvězdy zářily mnohem jasněji než kdy dřív a navíc bylo nebe doplněno i září měsíce. ,,Neslyšelas syčení?"

Zavrtěla jsem hlavou. ,,Syčení? Hadi se ve městě nezdržují."

,,Asi se mi to jen zdálo," připustil. Nezdálo se mi, že by tomu nějak zvlášť věřil, ale i přesto jsem pokračovala dál v chůzi. Udělala jsem několik kroků a slyšela to taky. Bylo to docela blízko a porot jsem se zastavila na místě a pozorněji se po šeru rozhlédla. Miran si něco zaujatě prohlížel několik kroků za mnou a proto neviděl věc, která se ke mě přiblížila a chytila mě. Kolem těla se mi pevně stáhlo něco mohutného a šupinatého. Nemohla jsem se pohnout, protože mi ruce pevně drželo obrovské hadí tělo. Odtrhla jsem oči od ocasu s tmavě modrými šupinami a pohlédla do očí stvoření, kterému ten ocas patřil.

,,Tezgoran,"vydechla jsem. Nedokázala jsem zakrýt překvapení a strach z toho co vidím před sebou. Měl delší modročerné vlasy, hadí oči barvy toho nejprudšího jedu si mě měřily a ústa měl zkroucená do potměšilého úsměvu. Všimla jsem si, že pravé obočí má rozseknuté od boje před mnoha lety.

,,Naro!"Slyšela jsem za svými zády Mirana. Věděla jsem, že se rozeběhl,ale byl zastaven prudkým přiskočením.

,,Nepřibližuj se k němu," zavolal odněkud Xanth. Podívala jsem se přes rameno a viděla jak zachytil Mirana za paži hledíce na mě a hadího démona, který se svíjel kolem mého těla. ,,Jí neublíží,ale tobě by s radostí vyrval vnitřnosti nebo tě zabil jediným kousnutím." Vzpomněla jsem si na jeho slova v Mrtvém městě: Nenávidím muže jakéhokoliv druhu.

,,Jak víš, že jí neublíží?" Zeptal se Miran a v jeho hlase byl slyšet strach o můj život. Koutkem oka jsem zahlédla jak se Tezgoran široce usmál a v jeho úsměvu jsem zahlédla ty smrtící jedové zuby hada. Xanth neodpověděl a já pohlédla opět na hadího démona, který se mi teď díval přímo do očí. Připadala jsem si jakoby mi hleděl přímo do duše, ale od pravdy jsem nebyla daleko. Dostal se do mé hlavy a použil na mě nátlak.

Polib mě, přikázal mi. Nespustila jsem z něj oči, ale nepřistoupila na jeho rozkaz. Nevěděla jsem co by se se mnou stalo a i z principu jsem odmítala políbit ho. Pevná vůle,pousmál se a dlouhým hadím jazykem mi olízl tvář.

,,Pusť Naru na zem," řekl Xanth rozvážným klidným tónem jakoby konejšil rozčílenou kobru v proutěném koši.

,,Jensi hraji, bratře, dopřej mi trochu toho potěšení."

,,Játi ho ale nedopřeji, Tezgorane," odpověděla jsem stejně klidně a konejšivě jako Xanth.

Usmál se, ale svou mohutnou polovinu hadího těla sňal z mého těla a já se opět dotkla země. Udělal jediný prudký pohyb a najednou před námi stál elegantně oděný muž. Jeho oděv, postoj i samolibý úsměv jasně vypovídal o jeho postavení. ,,Zapomněl jsem na své vychování," hluboce se mi uklonil s rukou na srdci ,,omlouvám se ti za to přepadení, ale nemohl jsem odolat."

,,Nic se nestalo," ujistila jsem ho ,,příště ovšem varuj než to uděláš."

Tezgoran přikývl a jedovaté oči se upřeli na Xantha a Mirana. Sledoval jak Miran opatrným krokem přešel ke mně a pevně objal. ,,Už chápu proč jsi mi nechtěla ten polibek dát," pronesl když viděl jak mě Miran objímá a hlavu má zabořenou v mém rameni.

,,Ten polibek už patří jinému," ten moment co jsem to řekla a jak jsem se přitom cítila zatímco mne Miran objímal jsem už nikdy nezapomněla.

,,Má štěstí," uznal princ a pohled obrátil na svého bratra.,,Bratříčku, dlouho jsem se neviděli," řekl a zatvářil se uraženě když k němu Xanth natáhl ruku. Čekala jsem co nastane když starší had ruku svého bratra nepřijal. Mile mne překvapil.Odstrčil jeho ruku a pevně ho objal. Nedalo se přehlédnout, že Tezgoran je vyšší než Xanth a vůbec se mi zdálo, že by možná mohl být vyšší než Mi'kail nebo Veron. ,,Stýskalo se mi po tobě," pohladil ho po rozcuchaných vlasech a nechal ruce spočinout na jeho ramenou.

,,Také jsi mi chyběl," odpověděl Xanth upřímně a trochu rozpačitě.Byla jsem přesvědčená, že vím jak se tváří. Nikdy dobrovolně nevyprávěl o svých bratrech, ale když už tak jsem měla pocit,že Tezgorana má skutečně rád. ,,Co tady děláš?"

,,Slyšel jsem od Drazerraga, že tu je někdo kdo vystupuje pod mým jménem. Bohužel mi jeho přítel zapomněl říct kde ho najdu když umíral," mluvil klidně a se škodolibou radostí. Miran při jeho slovech zavrčel a Tezgoran ho počastoval zlým úsměvem. ,,Co jeto s tím berserkem?"

Xanth se otočil na Mirana, který jeho bratra propaloval pohledem. ,,Myslí si, že ublížíš Naře," odpověděl Xanth a naznačil Miranovi, že může být klidný. Ovšem Miran se v jeho přítomnosti necítil příliš dobře. Tezgoran se po chvíli rozesmál a se mnou to trochu škublo. Jeho smích byl chladný a jedovatý stejně jako zuby, které při něm odhaloval.

,,Takovému vzácnému květu bych nikdy neublížil, na to je až příliš krásná," složil mi kompliment hodný prince. Mirana jsem políbila na tvář, abych opět přitáhla jeho pozornost. Pohlédl na mě.

,,Pojďme domů," vyzvala jsem ho. Miran neprotestoval a zatvářil se nejistě když jsem chytila jeho ruku. Udělala jsem několik kroků vpřed a kývla hlavou k ulici odkud jsme přišli. Vlk se naposledy obrátil na bratry a s nesouhlasným vrčením mne následoval. Vezmeme to jinudy, usoudila jsem sem a trochu setřásla Miranovu ruku, která mi drtila prsty.