Kronika půlnoci

51. Zmínka o starém známém

Šla jsem za Airianem hned jak mi kluci pomohli s Miranem do pokoj. Musel zůstat tady, ve svém současném stavu nemohl být sám v zámku. 

 Airian na mě čekal v knihovně. Byli jsem tam sami, protože bylo pozdě. Mystik šel informovat Mi'kaila a Briara o tom co se stalo. Veron s Flaymem se ještě nevrátili a dlouho jsem se s Mystikem hádali o tom zda jim to říct, nakonec jsem uznala že by to měli vědět.

,,Víš co se s Hadem stalo?" Zeptala jsem se a zahleděla se na něj. Stál u police s knihami a bubnoval na jejich hřbety. Halil se do stínů, dělal to pokaždé když byl v depresích. 

,,Vím, byl posedlý." Přikývl a odhalil mi svou sklíčenou tvář. Kdo by něco takového udělal? ,,Vzpomínáš si na Sombru?" 

Čas kolem mě se zastavil. To jméno jsem neslyšela pěknou řadu let, ale nikdy jsem nečekala, že ho uslyším znovu za takových okolností. ,,Sombra? On ne, prosím," žádala jsem, ale Airian zavrtěl hlavou. Sombra, já a Airian jsem měli společnou minulost. Sombra byl vždy skvělí kluk, ale zapletl se se špatnou magií. 

,,Vzpomínáš si co se s ním stalo, ne?" 

,,Nikdy by mě nenapadlo, že se změní tak moc." Airian si povzdechl. ,,Chybí mi," přiznala jsem. 
 To co se Sombrovi stalo byla tragédie. Vždy se zajímal o magii temnější než byla ta naše. Bohužel vyzkoušel kouzlo, které zkoušet neměl. Jeho priority a chování se změnilo. Stal se z něj ctižádostivý a krutý chlapec toužící po moci. Nestálo mu v cestě nic, prolít krev se nebál, ale doplatil na svou aroganci. Otec Airina byť byl o mnoho let starší než Sombra ovšem na vlastní kůži pocítil jeho moc. Uvěznil ho, ale za vysokou cenu. Vydal takovou dávku své moci, že zemřel o pár dní později. Airian truchlil pro svého otce stejně tak jako jeho sourozenci, ale snažil se Sombru přesvědčit, aby se té magie pustil, ale ta ho zcela ovládla a kromě jeho zevnějšku v něm nic z jeho minulého JÁ nezůstalo. Byl prostě pryč. Byl uvězněný velmi dlouhou dobu, ale teď unikl a ovládl mého přítele. 

,,Nevím jak se Sombra dostal ven, ale viděli jsem co dokáže a bude to horší. Pokusím se ho chytit a znovu zavřít, ale dej si pozor, možná cítí křivdu. Přeci jen jsme mu to rozmlouvali." 

,,Dej pozor." Airian slíbil, že to udělá a zmizel. Musela jsem se vrátit za Miranem. Spal dost neklidně měla jsem pocit, že se stále trochu třese. Doufala jsem, že Sombra v té poslední sekundě nepřeskočil na něj a teď ho neovládá. Nevěděla jsem jak by se ho mohl zbavit a měla jsem o Vlka strach. Nemohla jsem spát a byla jsem z toho nešťastná, když se probudil nedokážu ani popsat jak jsem byla šťastná, že je v pořádku. 

,,Jsem v pořádku," ujišťoval mě. Polibek, který jsem cítila ve vlasech byl opatrný a něžný.

,,Je to moje chyba, kdybych nešla pryč..."

Palcem a ukazováčkem mi zvedl bradu. ,,Není to tvoje chyba, Fjalro, byla to nehoda." 

,,Co se stalo? Byl jsi normální a pak najednou..." 

Miran se pomalu posadil a pomalu vydechl, zřejmě ho bolela žebra. ,,Vlastně jsem původně cítil jen podvědomí hlas, který se dal lehce potlačit. Začalo se to stupňovat a najednou se to změnilo v mučení," vysvětloval ,,nemohl jsem udělat nic kromě toho bránit se když mě hlas, který už nepatřil Xanthovi nabádal vzít nůž a zabít tě. Když jsem to neudělal měl jsem pocit jakoby mi něco lámalo žebra a drápy zarývalo do ruky." 

,,Mirane, moc se omlouvám." 

,,Alespoň vím, že se tak lehko zmanipulovat nedám." Trpěl kvůli mě. Nechal si ubližovat jen aby ten nůž nemusel vzít. Sombra byl skutečně neskutečně nebezpečný a očividně chtěl ubližovat mým blízkým. Tenkrát jsem nevěděla, že jsem se možná v tu chvíli trochu unáhlila, ale mučil Mirana... měla jsem k tomu důvody. 

,,Prohlédnu ti žebra," nabídla jsem mu ,,nečum tak blbě a lehni si." Nesnáším ty jeho dvojsmyslné pohledy. Uposlechl můj rozkaz a lehl si. Deku jsem mu shrnula pod žebra a opatrně mu je kontrolovala. Prsty jsem nahmatala jizvu po tom, jak mu mezi žebra Ruvior vrazil kus parohu. Tu vzpomínku jsem zaplašila a soustředila se na důkladnou kontrolu jeho žeber. Kdybych nebyla důkladná mohlo by mu to vážně uškodit na zdraví nebo možná i zabít. 

,,Au!" Zasyčel a škubl sebou když jsem se dotkla žeber na levé straně. 

,,Máš tam pořádnou modřinu," oznámila jsem mu bezbarvě a chladně. 

,,Co jsem provedl?" ,,Co by jsi měl provést?" 

Miran přivřel oči a zornice se mu roztáhly. Dělal to pokaždé když se mu něco nelíbilo nebo měl postranní úmysly a tohle byl ten druhý důvod. Rvát se s ním nemělo cenu a hádat jsem se s ním nechtěla. 

,,Dej pozor," napomenula jsem ho ,,to bolí," stiskl mi ruku na nesprávném místě. 

,,Promiň," omluvil se a hned to napravil. Po chvíli jsem ležela vedle něj a prohlížela si vybarvující se modřiny na předloktí. Miran ležel na boku, ruku měl pod hlavou a já na sobě cítila jeho pohled. 

Zavrtěla jsem nedůvěřivě hlavou se slovy: ,,Co tě to popadlo, Vlku?" 

,,Já to neudělal schválně, odpusť mi to." 

Povzdechla jsem si a rukávy košile si přes rány přetáhla. ,,To nic, je to jen modřina. Je ti dobře?" 

,,Jsem jen trochu unavený." 

,,Ten pocit, že tě někdo mučí byl skutečně jen pocit. Nemáš žádná viditelná zranění a ani tě nic nebolí, máš vážně pevnou vůli." 

Usmál se a zuby se mu jen blýskly když řekl: ,,To mám, musel jsem jí mít kvůli tobě." Moc dobře vím že tím narážel na naše první setkání. Cítila jsem jak mi zahořely tváře. Vlk vzal do ruky náhrdelník, který jsem stále ještě nosila na krku a pohladil mě přitom prsty po klíční kosti. Dráždit mě mu dělalo radost. ,,Sluší ti víc než když jsem ho nosil já," zvedl oči k mému obličeji ,,bez toho znamení na obličeji jsi mnohem hezčí." 

,,Nelichoť mi!" Odstrčila jsem ho z legrace. Ve skutečnosti se mi to líbilo. ,,Raději mi řekni kde budeš zítra?" 

,,Hearn mě požádal o hlídku v paláci kvůli té návštěvě jeho... bratrů? Jsou bratři, ne?" 

,,Ano," přikývla jsem. Takže tam budeme spolu. Ani jsem si neuvědomila, že už je to zítra! Takže budu muset brzy ráno jít do zámku. Oba jsme museli jít brzy spát a po té zkušenosti s manipulací dnes nám to ani jednomu nijak nevadilo.