Kronika půlnoci

71. Slib

Veron si vzal svou masku a přilbu, kterou si vypůjčil ze zbrojnice a šel se za mě vydávat do arény. Byla jsem si jistá, že vyhraje i kdyby neměl štěstí tak tam s ním šel Flaym a Veron měl podle všeho nutkání před ním všechno zvládnout a vyhrát. Nemusela jsem se proto bát o svou pověst a Felix o své peníze, které by tím zaručeně prohrál. Já zůstala se svými přáteli v sídle Zlatých nožů. Momentálně jsem si čas krátila lukostřelbou když za mnou přišel jeden ze strážců. Mluvil pouze southentštinou.

,,Co se děje?"

,,Někdo za tebou přišel, prý je to nutné," vysvětlil.

Přikývla jsem a sklonila luk. ,,Přiveď ho," vybídla jsem strážce a když odešel, aby onoho záhadného cizince přivedl. Opřela jsem luk o zem a sledovala stejného strážce jak dovnitř přivedl člověka, který svou tvář skryl pod kápí. Hodila jsem rukou, abych strážci naznačila, aby odešel a pak jsem se věnovala tomu cizinci. ,,Můžu vám pomoct?" Zeptala jsem se. Osoba zvedla ruce a stáhla si z hlavy kápi. ,,Princ Cassim?" Podivila jsem se a vysekla princi hlubokou poklonu.

,,Není třeba se mi klanět, Naro," oslovil mě jménem. Ani nevím, že mě zná. ,,Hearn mi o tobě hodně vyprávěl."

,,Nečekala jsem vás tady, Výsosti," vysvětlila jsem mu důvod svého údivu ,,jak vám můžu pomoct?"

Cassim se rozhlédl zda nás nikdo nesleduje, ale i přesto se zeptal: ,,Mohli bychom si promluvit někde jinde než tady?"

,,Ovšem," kývla jsem a kulhavým krokem jsem se vydala ke knihovně. Princ na mě ustaraně pohlédl.

,,Není ti nic? Kulháš," podotkl.

,,To nic není," ujistila jsem ho a dál mířila do knihovny kde teď nikdo kromě Setha nebyl. Nejdřív jsem si ho nevšimla, protože seděl na nejvyšší příčce žebříku a u jedné z nejvyšších polic. Když jsem na něj chtěla upozornit i prince Cassima došlo mi, že by se mi jeho schopnost zapamatování si snad čehokoliv mohla hodit a proto jsem dělala jakoby tam vůbec nebyl. Seth byl zabraný do nějaké své knihy jako obvykle, ale dala jsem mu pomocí kouzla signál, že má tiše poslouchat a zapamatovat si princova slova. Obrátila jsem se na prince, který se rozhlížel po všech těch policích a vypadal skutečně překvapeně.

,,To je neuvěřitelná spousta knih," vydechl polohlasně a s neskrývaným údivem.

,,Většina jsou originály a některé jsou v jiném jazyce, takže jde občas dost ztuha je přeložit," odpověděla jsem a posadila se na židli k jednomu stolu ,,ale nejste tady abyste obdivoval knihy. Tak o co jde?"

Princ se posadil na židli proti mně a v rukou stále žmoulal svůj černý plášť. Zdál se nejistý a mě vrtalo hlavou proč? Je nervózní z tohohle místa? Z lidí v něm nebo dokonce ze mě? ,,Víš," začal ale okamžitě se odmlčel jakoby hledal správná slova ,,nebyla jsi u toho když se Hearn a Razim chytli v tom altánu. Než Razim odešel řekl Hearnovi, že zabije každého zloděje, špióna i vraha který mu přijde pod ruku."

,,Slyšela jsem o té výhružce," přikývla jsem a uvolnila nohu ve které mi opět začalo tepat a škubat ,,ale z čeho jste tak rozrušen, Milosti?"

Cassim si vydechl a trochu se uvolnil. Připadalo mi, že to už dlouho potřeboval někomu říct a konečně se mu to vydařilo. ,,Můj velmi dobrý přítel a rádce byl špión a nějakou dobu jsem ho neviděl."

,,Kam se vydal?"

,,Vyzvídat k Razimovi," vysvětlil ,,nechtěl jsem ho tam pustit, ale on má vlastní hlavu. Je to už přes týden a já se bojím nejhoršího."

Naklonila jsem se dopředu a opřela si lokty o kolena. ,,A co chcete po nás?" Prosím ať řekne sejmout Razima. Prosím ať to řekne, modlila jsem se v duchu. Princi bych přeci pomoct neodmítla i kdyby to znamenalo zabít jeho vlastního bratra. Neříkám, že bych to neudělala i zadarmo, ale...

,,Potřeboval bych abyste se vkradli do Razimova hradu nebo jak tomu vězení říká a popřípadě mi mého špeha přivedli zpět nebo..." odmlčel se a polkl jakoby ho ta slova bolela ,,nebo mi přinesli jeho tělo." Viděla jsem bezmoc v jeho očích a důvěrně jsem ten pocit znala. Jakkoliv moc jsem chtěla odmítnout nemohla jsem. ¨

,,Můžeme to zkusit," slíbila jsem ,,ale až se mi noha zahojí. Týden budete ještě muset vydržet," vysvětlila jsem mu že já se jen tak na nohy nepostavím a jsem pod neustálým dohledem Juliana i ostatních. Za týden bych už mohla konečně jít něco dělat a tak princ souhlasil. Děkoval mi i když zatím nebylo za co. Stála jsem v bráně a hleděla na prince když jsem za svými zády ucítila něčí přítomnost. 

,,Chystáš se udělat nějakou hloupost?" 

Obrátila jsem se na Mi'kaila, který byl pouze v košili. ,,Já hlouposti nedělám," odpověděla jsem a kulhavým krokem jsem se vydala přes nádvoří. Ohnivec mě samozřejmě následoval s rukama založenýma za zády.

,,O tom by se dalo polemizovat, sestřičko," posadil se naproti mě ke stolu. Seděl ve stínu, aby ho neoslnilo slunce a prohrábl si ohnivé vlasy, které měl od nedávna lehce zkrácené.

Pohlédla jsem něj zpod přivřených víček a pak odpověděla: ,,Kdo ti tak zvedl náladu? Julián či nějaká žena?" 

,,Pochybuješ o mé sexuální orientaci?" 

,,Jde o to," odpověděla jsem bezbarvě ,,jakou orientaci vlastně máš. Nedívej se na mě tak, nikdy jsem tě sice neviděla s mužem ale ani se ženou." Byla to pravda. Vždy jsem měla za to, že kdyby se před ním žena svlékla hleděl by na ní se stejným výrazem jako kdyby byla oblečená. Tak nějak to bylo s lovem sukuby před lety...

Mi'kail se usmál a pak odpověděl: ,,Upřednostňuji ženy, Naro, nejsem jako Veron." 

,,Máš něco proti tomu?" Klepl mu najednou Veron na rameno a MI'kail se vyděsil tak moc, že vyskočil ze židle a s rukama obalenýma plameny se otočil. Naklonila jsem se do strany a viděla střet dvou magií. Mi'kail podle všeho chtěl Veronovi jednu vrazit, ale ten to vykryl zdvižením ruky kterou měl pokrytou ledem. ,,Nevěděl jsem, že jsi tak staromódní Mi'kaile," sdělil mu nevzrušeně. 

Mi'kail v obličeji trochu zrudl ale když viděl, že Veron se usmívá usmál se taky. ,,Nebyla to narážka na tebe," pokoušel se mu ospravedlnit dokud se neukázal také Flaym vysmátý od ucha k uchu. Naznačila jsem mu, že se Ohnivec a Přízračný chodec trochu chytli a on samozřejmě zakročil.

,,Nevšímej si ho Mi'kaile," zasmál se a rozcuchal Veronovi vlasy což můj bratr doslova nenáviděl ,,Veron nemá smysl pro humor a na takové žerty je prý moc starý," usmál se na mého bratra sladce a na mě mrkl. Taky jsem se musela zasmát když ho Veron otočil k sobě zatáhl ho za opasek takže ho přitáhl do těsné blízkosti. Bratrův úsměv patřící jeho příteli byl skutečně okatý, ale Mi'kail si ničeho nevšiml.

,,Já nemám smysl pro humor?" Zeptal se přehnaně uraženě a shlížel na Flaym. Výškově měl nad ním převahu 2 nebo 3 stopy, stejně jako u mě. Občas se mi zdálo, že je až přehnaně vysoký a mnohem častěji mi vrtalo hlavou kdo je jeho otec. Ten bastard totiž není tak vysoký jako Veron ba dokonce ani jako Miran... nebo že by se před ním jen krčil když mu vyhrožoval rozpáráním? 

Pozorovala jsem jiskření mezi Flaymem a Veronem. Flaym mu narovnal límec a pak odpověděl: ,,Občas by se dalo předpokládat, že ho máš," uznal a políbil ho než vůbec stihl něco říct. Mi'kail se rozesmál nad Flaymovou poznámkou. Sympatizoval s kovářem i s jeho smyslem pro humor, možná to bylo kvůli sdílení stejné magie. V jedné knize o magii autor tvrdil, že: ,,Ti kdož sdílí stejnou magii sdílí svým způsobem i duši a mysl toho druhého." Je to vlastně pravda, zahleděla jsem se na Verona a Flayma, ale občas nemusí sdílet jednu magii aby sdíleli zároveň i duši.