Kronika půlnoci

46. Nákresy

S Flaymem jsem strávila celý den. Potom co jsem mu řekla jaké zbraně by jsem potřebovali dal se do práce. Celé dopoledne kreslil variace a různé tvary zbraní. Už mě sice k ničemu nepotřeboval, ale požádal mě, abych tam zůstala a dělala mu společnost. Sledovala jsem jeho ruku s uhlem jak rychle načrtává vzhled i tvar.

,,Jsi vážně dobrý," porušila jsem dlouhé ticho mezi námi.

Flaym se usmál a odhrnul si ofinu z očí. ,,Díky, snažím se aby to bylo novější a lepší." 

,,Z čeho ty zbraně budou?" 

,,Demoran mi dal před mnoha lety k dispozici dokonalou ocel kalenou v dračím ohni... je lehká a přesto tvrdá jako obyčejná ocel. Její ložiska jsou teoreticky nevyčerpatelná a používám jí pouze na zbraně pro královskou rodinu."

,,Takže jí budeš plýtvat na nás?" Zažertovala jsem. 

,,Není to plýtvání když mi k tomu dali svolení oba králové." Objasnil a vyměnil papír, který měl už pomalovaný za čistý. Od uhle měl úplně černé ruce a dokonce i čelo a tvář, protože si z ní utíral pot. ,,Máte tu horko." 

,,Neskutečné. Miran..." Odmlčela jsem se. Flaym položil uhel na rozmalovaný nákres a vážně se na mě podíval. 

,,Miran? Kdopak to je?" Měla jsem pocit, že Flaymovi to říct můžu a tak jsem mu to řekla, celé. Tak nějak jsem čekala reakci podobnou bratrově, ale on byl úplně v klidu a usmál se. Byla jsem překvapená jak moc se Flaym liší od Verona. ,,Zajímavé, seveřana jsem nikdy před tím nepotkal. Mám dojem, že se o jednom zmiňoval Veron v dopise. Odlákal ho od tebe, ale on tě pak stejně chytil a zatkl," vzpomínal.

,,To je Miran," odpověděla jsem a Flaym se rozesmál na celé kolo. 

,,Takhle jsem se už dlouho nepobavil," otřel si hřbetem ruky tváře ,,omluvám se jestli jsem tě urazil, ale z mého pohledu je to hrozně legrační. Řekni mi ale jak spolu vy dva vycházíte?" 

,,Ze začátku jsem se nemohli ani cítit a několikrát jsem se dost krutě porvali. Párkrát jsme se nepohodli a když mi pak řekl že mě už nějakou dobu miluje tak jsem byla dost překvapená. Najednou se všechno obrátilo a my si začali rozumět." 

,,Jak moc se od svého předešlého já liší?" 

,,Hodně," odtušila jsem ,,u jeho rodu je nezvyklé, aby se ke mě choval tak jak se chová." Nebylo tak těžké o tom mluvit s Flaymem. Měla jsem pocit, že mi rozumí a možná to bylo tím, že teoreticky stál na stejném místě jako já pokud šlo o jeho vztah s Veronem. Bylo to zvláštní, ale příjemné. ,,Občas mám pocit, že by si měl vybrat někoho jiného, už tak je to nebezpečné a když se teď předvedl Služebníkům věčnosti je to ještě hroší." 

,,Služebníci ho viděli?" Nezněl nadšeně když ta dvě slova slyšel. Nebylo divu. Služebníci věčnosti měli příšernou pověst psanou krví, ale stále byli uznáváni jako oficiální cech nikoliv jako temný. Všichni jsem k tomu měli své výhrady, ale dokud o tom nerozhodnou vysoce vážení mistři nedalo se nic dělat. ,,To není nejlepší, ale pochybuji, že mu budou věnovat nějakou významnou pozornost." 

,,Každopádně je do téhle hry zapletený a nepomáhá mi když ho chci držet stranou." 

,,Takhle bohužel muži fungují, má milá. Má pocit, že tě musí chránit," vysvětloval mi. Uznávám, má asi pravdu. Znovu začal kreslit a doplňoval tam nějaké detaily jako byly rytiny na čepeli či drobné zářezy.

,,Dřevěné rukojeť?" Podivila jsem se když jsem viděla rozpis na nákresu. 

,,Vojáci v Alikate si rádi dělají zářezy na rukojeť kdykoliv někoho zabijí, ale můžu jí udělat normální." 

,,Jak moc to vydrží?" 

,,Hodně, dřevo je namáčené v nehořlavé směsi stejně jako kůže a navíc je tvrdé jako ocel, ale lehké. Jestli chcete do toho jejich úkrytu pod vodou měli by jste mít lehké vše co budete mít na sobě. Pokud možno, žádnou pevnou zbroj z oceli a železa." 

,,Jak víš, že se tam budeme potápět?" 

,,Veron mi všechno řekl, moc jsem spolu nemluvili, ale tohle mi řekl." 

Viděla jsem jeho rozmrzelý výraz a protože jsem dnes měla sraz s Miranem o něco dřív tak jsem řekla: ,,Víš co, běž za Veronem a zbytek doděláš zítra."

,,Měl bych..." 

,,Jen běž, viděla jsem jak jste se na sebe koukali." Víc se se mnou nehádal a prostě šel. Bylo vidět, že celou dobu myslel jen na to, aby mohl odejít. Rozloučili jsem se před kovárnou a oba jsme se vydali opačným směrem. Já šla najít Mirana a on zase Verona.