Kronika půlnoci

60. Starostlivý bratr

Celou cestu mi vrtalo hlavou kdo by to mohl udělat. Nevím jak rychle ho to otrávilo, ale spíše mě zajímalo to srdce v jeho ruce. Ohořelé a navíc neměl jazyk. Kdo by něco takového udělal? Černý býk, ale ten je pryč a navíc to srdce bylo vyrvané z těla, ne vyříznuté. Stále mi to nešlo do hlavy, ale když jsem uviděla kdo stojí na ulici a za zády má bránu do sídla úplně jsem na nějakou mrtvolu zapomněla.

,,Kruci," hlesla jsem a Miran se na mě podíval. Samozřejmě si nevšiml Verona, který měl sice na obličeji masku, ale jeho postoj naznačoval přesně jeho výraz. Setřásla jsem Miranovu ruku, která mě držela a zahleděla se do černých tunelů, které měla bratrova maska místo očí. 

,,Nar," Miran se chtěl postavit přede mě, ale já mu to nedovolila a místo toho ho zastrčila za sebe.

,,Běž," usmála jsem se na něj ,,zvládnu to," dodala jsem potom co jsem o svého bratra ještě zavadila pohledem a na rozloučenou jsem Vlka políbila na rty. Nechtělo se mu odcházet, ale já ho odstrčila a šeptem mu ještě něco slíbila. Nenápadně přikývl a odcházel, ale nespouštěl oči z mého bratra. Počkala jsem dokud nezmizel někde v ulici a pak jsem teprve vykročila za Veronem. Bez varování mě popadl za paži a táhl dovnitř. Nikdo si nás nijak zvlášť nevšímal, ale zřejmě jen nechtěli vyprovokovat Přízračného chodce k reakci. Veron mě zatáhl do svého pokoje kde seděl Flaym a podle všeho byl překvapený tím co vidí. Bratr mě odstrčil a pak si z obličeje strhl masku, která skončila na stole. 

,,Co to má znamenat, Naro?" 

,,Co?" 

,,Ty moc dobře víš," ukázal na mě a já pohledem zabloudila k Flaymovi, který se děl na posteli svlečený do půl těla a hleděl na mého bratra. Očividně se pokoušel zjistit o co tu jde. ,,Je ze severu Naro, takový jako on jsou lovci a jediné co chce je dostat za tebe peníze." 

,,Uklidni se, lásko," konejšil ho Flaym ,,on jí neublíží proč by jí jinak chránil?" 

,,Flayme přemýšlej..." 

,,Já přemýšlím," odsekl a postavil se ,,vyprávěla mi o něm a on jí nechce využít pro to, aby za ní dostal zaplaceno. Proč by si jinak její jméno nechal vytetovat na ruku?" Jak to víš? Vykulila jsem na něj oči a on se usmál. ,,Ano, umím číst runy," odpověděl na nevyřčenou otázku, kterou jsem měla pouze v hlavě. Veron se podíval na mě a pak na Flayma. 

,,Miran mi neublíží, ani žádnému jinému zloději a vrahovi... Rebelové ho přijali a Zlatým nožům nevadí." Vysvětlila jsem mu mírně. ,,Pokud mi nevěříš zeptej se ostatních, hodně nám pomohl." 

,,Verone," vyslovil jeho jméno Flaym a Veron svůj pohled obrátil na něj ,,i my máme vztah který mnoho lidí nechápe," připomněl mu jasný fakt. Veron váhal a měl to jasně vepsané v tváři. Bála jsem se co odpoví.

,,Tak dobře," řekl nakonec a já se zaradovala ,,převezli jste mě, ale jestli udělá nějakou pitomost kterou tě ohrozí tak ať se rozloučí se životem." 

,,Vzkážu mu to," políbila jsem Verona na tvář a objala. ,,Díky, velký brácho." Následně jsem objala i Flayma a jemu vtiskla polibek na ústa. Ten mě pohladil po vlasech a usmál se když jsem ho pustila a kráčela si to ke dveřím. 

,,Buď opatrná," zavolal za mnou Veron a já za sebou zavřela dveře. Takže teď mi ten vztah s Miranem schválili všichni bratři. Skvěle!

* * * 

Chtěla jsem jít za Miranem, ale uslyšela jsem z Xanthova pokoje nespokojený hlas. Byl jaksepatří rozčílený a hlas zvyšoval. Bylo to zvláštní, slyšet Xantha naštvaného. Nejvíc mě ale zajímalo s kým mluví. Hlas, který mu odpovídal byl hlubší než ten jeho a docela smyslný. Nebylo sice hezké odposlouchávat, ale nemohla jsem si pomoct. Pak jsem se ovšem odhodlala a zaklepala na dveře. Zevnitř se ozvala rána a oba hlasy utichly.

,,Xanthe?" Zavolala jsem a vzala za kliku. Chtěla jsem jí stisknout, ale někdo jí zevnitř držel. ,,Jsi v pořádku?" 

,,Ano, ano, samozřejmě," nezněl moc přesvědčivě. ,,Mohla by jsi přijít později, nemám teď čas." 

,,Co děláš?" 

,,Pracuji na emh... novém jedu," vymlouval se. Nikdy nebyl moc dobrý lhář pokud měl lhát někomu koho měl rád. Usmála jsem se a pustila kliku. 

,,Přijdu později, potřebuju se tě pak na něco zeptat." Když si oddechl, že jsem odešla vydala jsem se skutečně už za Miranem. Na ulici jsem si všimla nějakého rozruchu a podívala jsem co se děje. Vojáci chytili nějakého kapsáře a ten jim musel odevzdat vše co ukradl. Nebylo to nic zvláštního ani záživného, takže jsem šla dál a ignorovala ten povyk a děti. Dokonce jsem jim i uhnula z cesty když jednomu obchodníkovi ukradli z velkého proutěného koše jablko a pak jsem mu zastoupila cestu, aby na ně neviděl. Usmála jsem se pro sebe když s nadávkymi odešel zpět ke svému stánku. I když jsem viděla Mirana víceméně před chvílí hrozně jsem se na něj tešila. Poslední dobou jsem bez něj nedala ani ránu.  Věděla jsem, že si se mnou Veron bude chtít ještě večer promluvit a tak trochu jsem se na to pokoušela připravit zatímco jsem šla za Miranem, který zůstal sedět venku a pozoroval trénink svých přátel. Obešla jsem je obloukem, protože bych nerada dostala drápy, rohem či parožím kdyby se náhodou proměnily do své divočejší podoby.

,,To bylo docela rychlé," pronesl když jsem se postavila vedle něj na schod. Konečně jsem byla vyšší než on alespoň pro jednou. ,,Čekal jsem, že tě bude držet déle."

,,Nelíbíš se mu, ale Flaym tě zachránil."

,,To bych mu měl poděkovat," usmál se a zastínil si rukou oči, aby mu do nich nesvítilo slunce. ,,Co ti zase je?" Zeptal se když jsem nereagovala a sledovala jeho společníky. Beiren bojoval s Fridgeirem a oba byli dost zkušení. Vždy mě bavilo sledovat besresky při agresivním boji, ale nebylo to takové jako při skutečném boji.

,,Nic," zavrtěla jsem hlavou zaujatě. Miran vstal a i když stál o schod pode mnou byl stejně vysoký ne-li o pár centimetrů vyšší.

Chytil mě za ruku. Sám to obvykle nedělal takže jsem se na něj okamžitě podívala. ,,Stále se zajímáš o náš styl boje?"

,,Občas," pokrčila jsem rameny a vysloužila si polibek na čelo. ,,Dnes musím být doma," dodala jsem. Znala jsem ho a i když nic neřekl a tvář měl jako vytesanou ze žuly poznala jsem co se mu honí hlavou.

,,Já zítra pracuju, dostal jsem instrukce od královny," ukázal mi nažloutlý papír na kterém byla rudá pečeť. Kývla jsem na to a pak se rozhlédla po okolí. Na střeše jsem zahlédla pohyb a moc dobře jsem věděla kdo to je. Už nějakou dobu mě sleduje a já si o tom s ním budu muset vážně promluvit. Pokud ho ovšem najdu.