Kronika půlnoci

40. Mág sněhu

Spala jsem jako zabitá než někdo začal tropit povyk na chodbách. Já i Miran jsem se na sebe podívali a prudce zvedli. Byla jsem překvapena jak rychle na sebe dokáži svůj oděv dostat. Oba jsme vpadli na chodbu. Slyšela jsem běh vojáků i někoho mnohem rychlejšího. Před našimi dveřmi ležel mrtvý strážce prince. Bylo mu probodnuto srdce z boku, zemřel rychle.

,,Kde je princ?" Zavolala jsem na jednoho vojáka když jsem vběhla na ochoz. 

,,V pokoji alseytan." Ďábel, takže Wendigo. Podívala jsem se na Mirana, který se změnil ve vlka a zatřásl hlavou. 

,,Běž," řekla jsem mu a on přikývl. Rozeběhl se chodbou a já doufala, že chytí toho co zabil toho vojáka. Moc dobře jsem věděla co se stalo a když jsem běžela do pokoje k Wendigovi všimla jsem si něčeho co sem nepatřilo. Zábradlí bylo pokryto sněhovou pokrývkou. Mág sněhu! Sakra! Rozeběhla jsem se dál a rozrazila dveře do pokoje Wendiga. Skutečně tam princ byl a já si vydechla. ,,Jste v pořádku, oba," kývla jsem na Wendiga.

,,Co se stalo?" 

,,Drobný problém s našimi společnými nepřáteli, co napadli Wendiga," vysvětlila jsem a podívala se přitom na oba muže. ,,Vrah vás nenašel v posteli, princi." 

Princ zrudl a Wendigo se usmál. ,,Hearn dnes zůstal spát v křesle." 

,,Ale zachránilo mu to život." Ujistila jsem je, že to v naprostém pořádku. Hlavě že byl princ naživu, kdyby nebyl musel by jeho trůn převzít druhý nejstarší bratr poněvadž nemá syny. Kdyby Razim dostal korunu sultána dopadlo by to pro nás dost zle. ,,Dostanete osobní stráž z nejlepších vrahů," řekla jsem princi. Pochopil proč a neprotestoval. ,,Až se Wendigo uzdraví bude jim velet." 

,,S radostí, seženeš mé vrahy?" 

,,Ty čtyři? Že váháš," uklonila jsem se princi. ,,Pro dnešní noc by jste měl zůstat zde. Heris!" Zavolala jsem do chodby a objevili se dva strážní. Řekla jsem jim, aby nikoho do toho pokoje nepustili a pak jsem šla najít Mirana. Bála jsem se, že se mu něco stane.  Rychle jsem se vydala ven a na nádvoří se mi naskytl překvapivý pohled. Miran stále v podobě vlka v tlamě držel kabátec jakéhosi muže, který se vzpíral a marně se pokoušel z vlkova sevření uniknout. Stráže překvapeně hleděli na obrovské zvíře jež sebou do brány přitáhlo možného vraha. Zastavil se stopu ode mě a hleděl na mě svýma planoucíma očima. ,,Copak jsi mi přinesl, můj drahý?" Pohladila jsem ho po lících a on se napřímil. Když to udělal byl o docela dost vyšší než já. Z tlamy pustil kabátec a tlapou přidržel muže na zemi. Klekla jsem si na jedno koleno a prohlížela jsem si ho. Vlasy bílé jako ten nejčistší sníh, člověk a chladné modré oči. Vytasila jsem dýku a zvedla mu hlavu, pramínek krve mu přitom stekl po krku a zmizel pod límcem. ,,Co jsi zač?" 

,,Táhni k čertu!" Zavrčel muž a znovu se začal zmítat. Miran roztáhl tlapu a drápy mu zaryl do hrudníku až bolestí vykřikl. 

,,Stále nic?" Má otázka zůstala bez odpovědi, povzdechla jsem si se slovy: ,,Škoda, přiveďte mi koně!" Zavolala jsem na štolbu, který mi vzápětí vzpírajícího se Havrana. Uklidnila jsem svého hřebce pohlazením po nozdrách a pak jsem pomocí magie toho muže spoutala. Překvapeně hleděl na své ruce i nohy. ,,Tohle jsi nečekal, že?" Usmála jsem se a pohladila vlka po čele. Viděla jsem jak zastříhal ušima nedůvěřivě se podíval na koně. Zvedla jsem toho mága se sněhově bílými vlasy a přehodila ho přes koňský hřbet. Havran zatřásl nesouhlasně hlavou, ale nic jiného mu nezbylo. ,,To bude dlouhá noc," povzdechla jsem si a vyjela směrem k sídlu. U brány jsem setkala se Čtyřmi štíry a mezi nimi byl i Dran.

,,Co jsi přivezla?" Zeptal se Cron a prohlížel si mága s roubíkem v puse. Po cestě mě omrzely jeho nadávky a tak jsem mu pusu zacpala. 

,,Chtěl zabít prince, Miran ho přitáhl do brány," pronesla jsem a pobídla koně do kroku. U stájí jsem seskočila a stáhl svého vězně sebou. S rozzlobeným huhláním kvůli roubíku v ústech dopadl na prašnou zem.

,,Chceš pomoct?" Nabídl se Dran. Podívala jsem se na něj. Usmíval se jako to dělal vždy, ale neodráželo se mu to v očích. Jeho otázka zůstala bez odpovědi.

Gado si do vězně kopl. ,,Miran je pěkná bestie, seznámíš nás?" 

,,Klidně, ale sežeň mi Wendigovu čtveřici." 

,,Hned jdu na to," kývl a šel si pro koně.

,,Myslíš, že by jsi ho mohl vzít dolů do cely, Nahami?" Zeptala jsem se toho co vždy všechny krotil. Nahami ochotně přikývl a já se zatím mohla vydat za Xanthem, který uměl nejen manipulovat s myslí, ale také číst myšlenky.

 Tiše jsem vyběhla schody do patra kde jsme my všichni měli přidělené pokoje. Potichu jsem se proplížila kolem pokoje Mystika, protože se mu čas od času špatně spí a skutečně nerada bych ho budila. Zaklepala jsem na Xanthovi dveře a vešla. 

,,Xanthe," promluvila jsem na něj. On se prudce posadil a rozkoukal se.

,,Co se děje?" Vyděsil se a v tu ránu byl na nohou. Sklouzla jsem pohledem po jeho těle. Kolem levé ruky měl vytetovaného hada a na rameni měl vytetované znamení cechu Kárové devítky.

,,Potřebovala bych vyslechnout jednoho vězně," pronesla jsem a prsty přejela po zdobeném sloupku postele. ,,Pomůžeš mi?''

Had si promnul oči. ,,Že se ptáš, ale trochu si mě vyděsila." Pronesl a začal si oblékat. Viděla jsem jeho jizvy a když se otočil tak i záda pokryté hadími šupinami. Vypadali jako vytetované když mu splývali s kůží, ale on se s nimi již narodil. ,,Takhle pozdě jsi někoho chytila?" Přetáhl si přes hlavu košili. 

,,Kabát si nevezmeš?" 

,,Nechci si ho zašpinit, občas ani má schopnost čtení myšlenek nestačí," vysvětlil a nabídl mi, abych šla z pokoje jako první. Měl pravdu, nerad trestal ale občas to bylo nezbytné. Xanth byl v tuto chvíli jediný kdo připadal na to vyslýchání v úvahu. Mystik byl příliš unavený a zbytku se nedalo věřit, že ho nezabijí když je urazí více než by bylo třeba.