Kronika půlnoci

39. Princ z Kornveru

Mířili jsem zpět domů kde by jsem si konečně oba mohli odpočnout. Musím přiznat, že se nemůžu dočkat horké vany a měkké postele, při pomyšlení na to mi jsem zavrněla. Procházeli jsem kolem lampy. Miran již dávno pochodeň uhasil a zahodil.

,,Co to sakra má být?!" Miran odskočil od stěny po mám boku a zády narazil do druhé. Meč zaskřípal v pochvě jak tasil a nahrbil se v bojovém postoji. 

,,Co?" Podívala jsem se na stěnu ozářenou světlem a neviděla nic jiného než svůj stín.

Byl rozzuřený, poznala jsem to podle očí a výrazu. Pak řekl: ,,Ten stín!" 

,,Co je s mým stínem?" Pokrčila jsem rameny. ,,Je to můj stín." 

,,Ne, není," odstrčil mne od stěny. Poznal to? Samozřejmě, že to poznal. Protože to něco co se zhmotnilo do jeho velikosti a zamrkalo to velkýma bílýma očima.

,,Tak už vylez," pronesla jsem ležérně ,,nebo vyletí z kůže," dodala jsem a zachytila Miranův výraz. Byl zmatený a rozrušený. Musel si o mě myslet, že jsem blázen, ale to už stín vystoupil ze skály a zhmotnil se. Byl to mladý muž stejného věku jako jsem byla já, s havraními rozcuchanými vlasy a černém oděvu. Jeho oči nebyly mléčně bílé jako v podobě stínu, ale azurově modré a zuby když se usmál byly bílé a rovné. ,,Airiane, co jsem si říkali o děšení lidí? Snad jsme měli dohodu," napomenula jsem ho. 

,,Omlouvám se," uklonil se z žertu ,,nemohl jsem si pomoci. Zdar Mirane," pozdravil Vlka, který na něj překvapeně hleděl. Nerozuměl tomu a to se dalo čekat. Viděl mnoho podivností, ale tohle pro něj byla novinka. 

,,Mirane, tohle je Airian Karnary, princ z Kornveru," představila jsem ho a princ se hluboce uklonil ,,on už tě samozřejmě zná." 

Miran dlouho mlčel a přeskakoval pohledem ze mě na Airiana. Potom ovšem pronesl: ,,Tohle nechápu." 

Ovšem že ne. Nadechla jsem se, abych mu to vysvětlila, ale Airian byl rychlejší. ,,Jakožto temný mág může Nara propojit naše dva světy. Můj domov- Kornver je hlavním městem takzvaného Temného světa, jak se tady tomu říká. Už od mládí spolu udržujeme jistou dohodu o příměří a vzájemné pomoci, udržujeme také bránu mezi těmito světy. Já i ona mezi oběma světy udržujeme stabilní průchody," vysvětlil ,,tak udržíme bestie z našeho i vašeho světa v jejich domovech, i když se to občas úplně nepodaří." 

,,Jsme víceméně strážci," dodala jsem a podívala se z prince na Mirana. 

,,Už jsem tě viděl," uvědomil si Miran po chvíli ,,vyrval jsi mi větev z ruky, aby jí praštila do obličeje a nechával si zmizet její stín u nás ve vesnici." 

Airian se zakřenil. ,,To ano, taky jsem použil ten roh proti démonovi v tom labyrintu, je to nebezpečné stvoření uvězněné ve světě kde nemá co dělat," vysvětlil Airian zahloubaně. Miran si moc dobře vzpomínal, tenkrát mě jemu nevydal. ,,Bohužel se budu muset vrátit do svého domova, mám tam ještě mnoho práce. Dej na sebe pozor Nar," políbil mě na tváře ,,brzy na schle, Mirane a dávej na ní pozor, je krapet nebezpečná," ďábelsky na mě mrkl a pak se vypařil. Miranovi jsem to vše po cestě domů vysvětlila ještě jednou. 

* * *

Dnešní noc jsem se rozhodla strávit v zámku s Miranem. Měla jsem co dělat neusnout v horké vaně a tak jsem si raději navlékla Miranovu košili a šla spát. Miran měl o trochu více energie když ještě stále seděl na posteli a kontroloval nabroušení zbraní. 

,,Dnes jdeš spát brzy" podotkl a odložil zbraně stranou. Narovnal se a znovu se mi naskytl pohled na jeho tetování vlčí stopy. Vlk severu- vždy se mi ta přezdívka líbila. ,,Je ti dobře?" 

,,Vyčerpání na mě dolehlo," lehla jsem si na své obvyklé místo a mezi prsty jsem nechala klouzat hebkou srst.

,,Zítra by jsi neměla nikam chodit," Vlk si lehl vedle mě a palcem mi něžně přejel po tváři ,,jsi unavená a měla by jsi odpočívat." 

,,Mám povinnosti," pronesla jsem a v tu chvíli už jsem cítila jak mi tiskne ruce k matraci a koleno mi jemně tlačí na páteř.

,,Co kdybych tě k té posteli přivázal a nikam nepustil," zašeptal mi do ucha a letmě políbil na tvář. 

,,Chceš svázat vraha?" Hlas mi slábl únavou. 

,,Právě se vrah ani nehne," skoro jsem necítila když mi jeho zuby i jazyk přejeli po uchu. ,,Dobrou noc, má milá," řekl mi jako poslední slova než jsem upadla do hlubokého a sladkého spánku.