Kronika půlnoci

45. Nejlepší kovář na světě

Ráno probíhalo jako obvykle, schůzka s A'barim a snídaně s Julianem, který byl poslední dobou docela veselí. Když jsem se vrátila zpět na základnu nechal si mě zavolat mistr Zlatých nožů. Nějakou dobu už jsem ho neviděla, takže jsem byla značně překvapena když si mě k sobě zavolal. Po většinu času nevylézal ze své kanceláře a vidět venku byl jen málokdy.

 Jeho kancelář byla ve druhém patře hned nad hlavním nádvořím kde se po většinu času trénovalo nebo vyspávalo. Uctivě jsem zaklepala a vešla až když jsem k tomu byla vyzvána. Briar Droart seděl za svým pracovním stolem a díval se na mě. Za zády měl jedno z velkých oken, které bylo otevřené.

,,Briare," pozdravila jsem a přelétla očima po pracovně. Okna sice byla otevřené, ale zakrytá závěsy, aby sem neproudilo moc slunečního světla a převážně tam zářila magická světla. Briar neměl příliš v lásce světlo a ven chodíval převážně ve tmě nebo když bylo zataženo. Dokonce i teď seděl v nejtemnějším koutě své pracovny a díval se na mě. Rozcuchané tmavé vlasy, které jakoby pohlcovali veškeré světlo kolem jeho hlavy, tmavé oči a kamenný výraz- dal by se podle těchto bodů poznat kdekoliv.

,,Naro," jeho nakřápaný hluboký hlas byl pro mě docela cizí. Nikdy toho moc nenamluvil a slyšet jeho hlas bylo občas docela děsivé. Očima ukázal na křeslo na druhé straně pokoje a já si až teď všimla svého bratra. Rozvaloval se v něm ve stejném oblečení jako jsem ho potkala večer a oči mu jen svítily.

,,Nevšimla jsem si tě Verone, dobré ráno i tobě." 

,,Taky tě zdravím, sestřičko," odpověděl mi s úsměvem. ,,Já a Briare jsme vedli rozmluvu o informacích, které má k dispozici." 

,,Nebuď tak skromný," odpověděl mistr ,,jen díky tobě máme ty informace, Verone." Veron se dotkl svého srdce a uklonil se. ,,Možná by jsme je měli ukázat i Naře, ujmeš se toho?" 

Veron vstal a vyhrnul si rukávy. ,,Rád," přikývl a začal mi vše vysvětlovat. Měla jsem co dělat, aby můj mozek pobral všechny informace a detaily, které mi říkal. Nechápala jsem jak si může všechno pamatovat, ale to mi říkalo taky dost lidí. Oba jsme měli docela dobrou paměť ( i když jsem na něj z nějakého důvodu zapomněla). Když skončil měla jsem pocit jakoby uběhli hodiny. Bylo to zvláštní jak to dokázal všechno popsat a snad na nic nezapomněl.

,,Aby jsme si to shrnuli, víš kde je jejich úkryt?" 

,,Viděl jsem ho zevnitř," přikývl. 

,,Jak?" 

Udělal několik kroků po pokoji a pak se na mě opět podíval. ,,Je to skála, ze shora má trhlinu a na většině míst je zadělaná pevnými mřížemi. Dá se tam dostat třemi vchody. Hlavním, ale ten je extrémně dobře hlídaný, ze shora kde by jste museli u konce trhliny oddělat povolené mříže a nebo přes vodopád hned za skálou. Není hlídaný, protože budete muset kousek pod vodou." 

,,Zbraně nás potáhnou ke dnu." 

,,Mám někoho kdo to zařídí," podivně se usmál ,,pojď dovnitř!" Zavolala a všichni jsem se podívali na dveře, které se otevřely. Stál v nich dospělí elf s ohnivými středně dlouhými vlasy, jeho oči byly úplně jako plameny ve výhni a tvářil se dost mírumilovně.

Dívala jsem se na něj a vybavovalo se mi něco z dětství. Ten obličej, vlasy, oči i nevinný výraz. ,,Flayme?" Zeptala jsem se opatrně a nedůvěřivě. Flaym zamrkal a usmál se. Úsměv měl skutečně překrásný.

Veron mi položil ruce na ramena. ,,Správně, takže si ho pamatuješ." Zlehka mě políbil na tvář a šel k Flaymovi. ,,Briare, tohle je můj drahý přítel Flaym Caryarus." 

,,Slyšel jsem o tobě," Briare vstal, aby mu mohl stisknout ruku ,,je mi ctí poznat kovářského mistra a přítele Verona." 

,,Potěšení na mé straně," usmál se Flaym trochu rozpačitě.

,,A Naru už znáš," ukázal na mě. Flaym ke mě přišel blíž a prohlížel si mne. Zvedl ruku a zlehka se dotkl mé tváře a odhrnul mi vlasy z oka. Cítila jsem jak mě chytil za rameno a pevně objal. Bylo to známé a příjemné. 

,,Chyběla jsi mi," slyšela jsem ho tiše říkat. ,,Vyrostla jsi za tu dobu co jsem tě neviděl. Jak dlouho to je?" Opět se narovnal. Nebyl o moc větší než já. 

,,Je to 17 let," odpověděl mu místo mě Veron a položil mu ruku mezi lopatky. ,,Uděláš jim ty zbraně?" 

,,Pro každého udělám speciální zbraně. Budou lehké, ale pevné jako dračí šupiny," slíbil a podíval se na mého bratra. Oběma jim v očích proběhlo několik jisker a já přesně věděla co znamenají. Nějakou dobu už se neviděli a jasně na nich bylo vidět jak jeden druhému chyběli. ,,Budu rád když mi budeš asistovat a řekneš mi co a jak," dodal směrem ke mě. 

,,Ráda," znala jsem oblíbené zbraně i bojové styly každého ze Stínů. Dokonce jsem i věděla jaké zbraně se pro ně hodí. 

,,Můžeš použít naší kovárnu, pokud budeš chtít pomocníky..."

,,Ne," odmítl ihned Flaym ,,poradím si sám, ale jsem vám vděčný." Poděkoval pokorně a podíval se na mě. ,,Půjdeme hned?" S úsměvem jsem přikývla. Flaym se rozloučil s Briarem a spolu se mnou a Veronem si šel pro věci a pak jsem s ním šla do kovárny.