Kronika půlnoci

57. Cizinec

Byla jsem hrozně vyděšená a bála jsem se, že se Miranovi něco hrozného stane. Chtěla jsem tam jít sama, ale to rozhodně nepřipadalo v úvahu. Nadal si byl jistý, že bych udělala nějakou hloupost a ostatní vlastně taky. Takže jsem prakticky měla doprovod, který mě bude hlídat. Nechtěla jsem dělat, žádné blbosti... prostě jsem jen chtěla vidět Mirana a ujistit se, že je v pořádku. 

 To opuštěné město ve kterém jsme byli po návštěvě a následné vraždě těch lupičských parchantů. Chvíli jsem si myslela, že je to jen nějaký vtip kdybych neviděla Xantha jak se rozhlíží. Slyšel Miranovi myšlenky a hledal kde by mohl být. Nemuseli jsem je hledat dlouho. Koně jsem nechali přivázané v bezpečné zóně kam není vidět a šli jsme hledat. První jsem ho viděla já. 

Byl přivázaný k té staré studni a nemohl se podle všeho ani pohnout. ,,Mirane!" Zakřičela jsem a chtěla k němu běžet, ale Raven mě chytil za ramena. ,,Pusť mě, Ravene..." 

,,To nemůžu," odmítl a dál mě držel i když jsem se mu pokoušela vyklouznout. Viděla jsem magickou past kolem něj, ale přesto jsem k němu chtěla jít a klidně se nechat chytit. 

,,Měla bys ho poslechnout, děvče," promluvil s trpkým pobavením muž, který vyšel zpoza jednoho domu směrem k Miranovi. Byl vysoký s blonďatými dlouhými dredy, strništěm a několika náušnicemi v elfím uchu. Neuniklo mi, že ho má natržené zřejmě z boje. ,,Není nejlepší nápad chodit kvůli tomuhle ohavnému stvoření do pasti," odstrčil Miranovi hlavu a ten zavrčel.

,,Řekl poloviční ork," zašklebil se kysele Drogan. Měl ovšem pravdu. Vypadal sice jako elf, ale byl mohutnější a jeho spodní špičáky byli prodloužené takže mu vylézaly ze spodního rtu. 

,,Je nějaký drzý," tentokrát zazněl mladší hlas a nad Miranovou hlavou se najednou objevilo jedno z Dvojčat. Torn měl pravdu s tím, že se nedají splést. Velmi světlé vlasy a jeho oko bylo úplně černé zatímco to druhé bylo světle modré.

,,Uklidni se Bastiane!" Obořil se na něj velmi ostře a já pochopila, že on je Cizinec. Bastian seskočil do písku. Byl menší než byl Miran, ale přesto se pokoušel stát vzpřímeně bohužel mu ani tohle nepomohlo. ,,Věděli jsem, že přijdete hned jak vám řeknu, že mám jeho. Alespoň tedy jeden z vás," podíval se na mě a já začala zuřit. Ucítila jsem na svém rameni ruku a pohlédla jsem na Mystika.

,,Víš, Rotvale," pronesl s ledovým klidem jakoby ho nikdy nic nepřekvapilo ,,dalo se očekávat, že chytíš Mirana." 

,,Mystik Helion," pronesl a s roztaženými pažemi se mu uklonil jakoby byl nějaký šlechtic ,,jako obvykle se pokoušíš vypadat klidně a vyrovnaně, aby náhodou neviděli tvou temnou stránku?" V jeho hlase byl slyšet výsměch. Přesto zůstal Mystik v klidu a stále držel ruku na mém rameni, ale jeho stisk lehce zesílil. Konečně jsem ale věděla jak se náš nepřítel jmenuje- Rotval! Znělo to jako jméno nějakého zvířete. 

,,Pusť ho!" Křikla jsem na něj rozzlobeně a vrhla na něj temný vír, který do sebe nabral i nějaký písek. Zasáhlo ho to, ale nezranilo. Co je u všech bohů zač?!