Kronika půlnoci

41. Těžký výslech

Vyslýchání se protáhlo na hodně dlouho. Xanth měl mnoho trpělivosti, ale mne už začala docházet. Seděla jsem na kladině kde se obvykle bičovalo a pospávala jsem. 

,,Tohle je nad moje síly," promluvil Xanth a napil se z poháru vody. Byl unavený a bylo to na něm vidět. ,,Chce to počkat nebo se mu do hlavy dostat jinak." 

,,Máme dost prostředků k tomu, aby nám řekl co chceme vědět," měla jsem na mysli naše přátele. Dalo se ho mučit mnoha způsoby- ohněm, železem, větrem, jedem, tmou či světlem nebo bleskem. Dokonce i vodou a léčícími schopnostmi, které měli občas možnost zabíjet a mnoha dalšími schopnostmi, které jsme měli k dispozici od mágů či čarodějů. ,,Co Tezgoran?" 

,,Tezgoran?" Zopakoval náš zajatec a řetězy zarachotili. Oba jsem se na něj podívali a zjistili jsem, že má vyděšený výraz. 

,,Hadí démon," odpověděla jsem a seskočila na zem. Mé dopadnutí se odrazilo od stěn stejně jako kroky když jsem k němu zamířila. ,,Jedno z nejnebezpečnějších stvoření na zemi." 

,,Tenhle není hadí démon, je obyčejným mágem, ale obzvláště krutým," začal zpívat i bez mučení. Jakoby to chtěl... ne, potřeboval někomu říct. 

,,Jaké podoby na sebe bere nejčastěji?" 

,,Výhradě muže," odpověděl okamžitě ,,dobře stavěné, svalnaté a se schopností používat kord či jinou zbraň." Takže válečník, který si potřebuje vzít podobu někoho kdo používá zbraně. ,,Je extrémně nebezpečný a v poslední době si oblíbil jednu podobu, kterou po většinu času nemění." 

Že vím která to je, podívala jsem se na Xantha, který se ušklíbl a přikývl. Vezmi ho do cely, promluvíme si o tom s ostatními.

,,Informace cenné jako zlato," pronesl mimoděk Xanth a já se vydala zpět za ostatními. Dávala jsem si dohromady všechno co nám řekl a vyhnula se svému bratrovi. Rychle jsem ho pozdravila zatímco on zkoumal léčivé praktiky a pokračovali jsem každý svým směrem. Své přátele jsem našla v jídelně jak jedí a debatují o něčem velmi humorném.

,,Pánové," pozdravila jsem a přisedla si k nim. 

,,Kde se flákáš? Miran se odmítal vzdát své hračky?" Popíchl mne Drogan. Kopla jsem ho pod koleno až nadskočil. 

Usmála jsem se na něj a napila se z Ravenova poháru vody. Drak na mě se šibalským úsměvem hleděl. Otřela jsem si ústa hřbetem ruky a řekla: ,,Našli jsem toho sněhového mága o kterém četl Mystik," ukázala jsem na svého přítele jehož oči teď měli barvu nebe za soumraku ,,já a Xanth jsme ho vyslýchali celou noc a nakonec něco řekl." 

,,Co řekl?" Zajímal se Nadal a dožvýkával sousto. 

Podívala jsem se po nich: ,,Podle všeho si vybírá dobře stavěné muže se schopností boje. Také řekl, že je extrémně krutý a podle všeho z něj mají strach." 

,,Strach?" Zopakoval Raven s přivřenýma očima. Očividně měl o té výpovědi pochybnosti a to oprávněně. ,,Proč? Nejsou snad v jednom cechu a vůbec, už víme jak se ten cech jmenuje?" 

Proxim zavrtěl hlavou. Pohrával si s velkou mincí stejné barvy jako byly jeho vlasy. ,,Nenosí žádné viditelné znamení ani značky pokud si pamatuju. Jak se ti vlastně podařilo ho chytit?" 

,,Pokusil se zabít prince Hearna, který měl štěstí že nebyl ve svém pokoji. Miran ho potom přitáhl zpět. Ukázalo se, že Berserkovi jde špatně utéct když je ve své zvířecí formě," znovu jsem se napila z poháru. ,,Xanthe, dozvěděl ses ještě něco?" 

,,Ne, když se nepočítají nadávky a urážky," zavrtěl hlavou a posadil se na své obvyklé místo po boku Drogana. Proxim mu podal talíř a pití navíc, protože já jsem ho odmítla. ,,Jsem unavený k smrti, ten parchant je odolnější než se zdálo." 

,,Vezmu si sebou dolů Ravena." 

,,Rád půjdu," svolil Drak a podíval se na Mystika. ,,Co je dnes na pořadí dne?" 

Mystik si narovnal záda a pak rozdával rozkazy. Nebýt zabijákem a zlodějem mohl by být generálem armády: ,,Drogan pojede ke Škorpiónům do Gasha Munu a zeptá se na někoho kdo se potuluje po jejich revíru bez povolení, Proxim a Xanth se vydají opačným směrem kde je ta lupičská banda, Nara s Ravenem zůstanou spolu ve městě, Nadal prohledá Lomore a já si vyzvednu informace od svého zdroje." 

Začala jsem slovy: ,,Moji bratři..." Hned jsem ovšem byla umlčena.

,,Mi'kail vyrazil do terénu brzy za úsvitu na nějaké tajné místo, Fenris zkoumá nové formule léčení a Karzal ten vyrazil naproti Přízračnému chodci." Takže se Veron vrací domů. Dojedli jsem svou snídani a všichni si šli po svých. Kluci vyrazili do terénu a já s Ravenem jsem se vypravili dolů do cely. 

,,Je tu zima nezdá se ti?" Řekl Raven a přejel si po holých pažích. Se smíchem jsem mu odpověděla, že by měl nosit dlouhé rukávy a poslala jsem pryč vojáky, kteří rozuměli pouze zdejší řeči. Byli nováčky a to se dalo poznat podle světle šedých šátků kolem hlavy. ,,Měl bych se naučit nějaký nový jazyk." 

,,Až budeme mít chvíli čas tak tě to naučím," slíbila jsem a otevřela dveře od mučírny. Náš vězeň seděl poslušně (svázaný) na židli. ,,Někoho jsem ti přivedla," promluvila jsem na něj a on se zamračil. Když ovšem Raven přišel blíž vyděsil se a začal se cukat. 

,,Tezgorane," vykoktal a vyděšeně na něj vytřeštil oči ,,nic jsem jim neřekl, přísahám," třásl se strachy. Raven se na mě podíval a já pokrčila rameny.

,,Říkáš, že tohle je Tezgoran?" 

,,Ty oči, vlasy i výraz bych poznal kdekoliv." Odsekl a hleděl na mě tázavým výrazem. S Ravenem jsem se na sebe opět podívali. Je skutečně vyděšený z jeho vzhledu. 

,,Tak fajn," chytila jsem Draka do temných pout a připoutala ho k zemi. Byla to lest, kterou jsem si domluvili cestou z jídelny. Necháme ho, aby nám vše řekl a Raven mu pak řekne své skutečné jméno. Raven se začal vzpírat a předstírat, že jsem ho podvedla, proto jsem ho ignorovala a řekla: ,,Vidíš, je teď v řetězech a pak to s ním stejně skoncuji, takže mi o něm řekni něco víc."