Kronika půlnoci

4. Démon pouště

Měl jsem to štěstí a princ Hearn se o takové věci zajímal, takže za mnou do útrob arény poslala mé přátele. Blahopřáli mi a obdivovali mě za můj výkon, ale mě zajímalo pouze jedno. Najít toho maskovaného bojovníka a promluvit si s ním. Dozvědět se kdo to je. 

,,Mirane, kam jdeš?" Zeptal se Sebbi a pil červené víno z poháru. Víno bylo pro mě a mé druhy něco nového, některé bylo sladké jako medovina a jiné hořké, ale já si na něj zvykl velmi rychle a docela mi i zachutnalo i když obyčejné hrozny byly lepší. 

,,Jen se někam podívat, hned přijdu," své zbraně jsem měl zase u sebe, takže jsem je zkontroloval a vydal se chodbami nalézt toho bojovníka. Netrvalo mi dlouho, abych uslyšel hlas toho muže a zjistil, že mluví s tím koho hledám.

,,Dnešní zápas byl povedený, ten Seveřan se mi libí, měl jsi s ním pravdu," žádná odpověď.Bylo mi jasné s kým mluví a že nemluví jen tak do zdi. Začichal jsem a znovu ten pach ucítil! Možná proto jsem vylezl z úkrytu. ,,Tady ho máme, přišel sis s Démonem pouště potřást rukou?"Démon pouště, takže takhle mu říkají.

,,Vlastně jsem chtěl vidět jeho tvář," odsekl jsem příkře a viděl jsem jak Démon o krok couvl, jakoby se mě bál.

Pořadatel se zamračil. ,,To asi nepůjde..." Maskovaný zvedl ruku a zavrtěl hlavou. ,,Musí si odpočinout a ošetřit si rány," poukázal nařeznou ránu těsně pod okrajem nátepníku. ,,Nebo s ním chceš mluvit, Démone?" zeptal se. Maskovaný na mě obrátil hlavu,viděl jsem jak se mu dech zrychloval. Další zavrtění hlavou, ale poklepal si hřbetem ruky na zápěstí. ,,Dobře." Nepochopil jsem o čem mluvili, ale pořadatel ho poplácal po rameni a odešel. Trhl hlavou nahoru, abych mluvil.

Začal jsem klasickou otázkou a i když jsem věděl, že mi to neřekne zeptal jsem se: ,,Kdo jsi?"

Poklepání na nárameník. Bylo na něm znamení démona pouště, ani nevím jak jsem to poznal... Prostě poznal.

Nestačilo mi to. ,,Chci znát tvoje pravé jméno!"

Zavrtění hlavou.

,,Tak tedy, Démone... Nemůžeš mluvit?"

Zavrtění hlavou.

,,Takže nechceš?"

Kývnutí- souhlas.

,,S nikým?"

Další kývnutí. Začínáme si rozumět!

,,Máš mnoho jizev, jsi válečník?"

Pokrčení ramen, ale přikývnutí... Dá se to přeložit jako: Vlastně ano?

,,Jak dlouho?"

Na prstech mi ukázal jeden a pak čtyři prsty. Čtrnáct let válečníkem, docela dobrý počet. Uznale jsem na něj kývl a pak jsem se otázal znovu: ,,Kolik ti je?"

Dva a dva... Dvacet dva, jsem tedy o čtyři roky starší a i přesto se mi dokázal vyrovnat.

,,Nechceš se se mnou napít?" Nabídl jsem mu, ale odpověď, kterou mi dal jsem očekával. Zavrtěl hlavou a ukázal mi jakési gesto, které jsem nepochopil... Dal k sobě pěsti a pak natažené prsty pravé ruky položil do dlaně. ,,Cože?"

Zavrtěl hlavou, popadl nejbližší papír a napsal mi odpověď. ,,Nemám čas," psalo se tam ,,musím si ošetřit ránu..." Dočetl jsem zbytek,který dopsal záhy. ,,Aha, chceš pomoct?"

Zavrtěl hlavou. Spojil ruce k sobě a praštil se do levého ramene.

,,Poradíš si sám?" Střelil jsem od oka a trefil se. Další větu už mi musel napsat.

Ještě o něčem se mnou chceš mluvit?

,,Nechtěl by sis večer zatrénovat?"

Po chvíli váhání přikývl.

Zaslechl jsem kroky. ,,Démone, máme ještě nějakou práci a už by jsem měli jít, lidé s tebou chtějí mluvit," ozval se opět pořadatel. ,,Mimochodem jsem Felix a ty jsi?" Zeptal se mě.

,,Miran."

,,Seveřan je lepší nuže užij si své vítězství," kývl na Démona, ale ten mu opět gestikuloval. Nestačil jsem vůbec postřehnout těch několik pohybů rukama co dělal. Felix ale pochopil. ,,Skutečně?Máš velké štěstí Seveřane," pronesl směrem ke mně. ,,Démon se vrátí zpět za pár hodin, má ještě práci," další gestikulování. ,,Líbíš se mu, skutečné štěstí! Jdeme,"Démon na mě mávl a protáhl se kolem mě v dostatečné vzdálenosti. Poslední co jsem viděl bylo nepatrné ohlédnutí přes rameno a zavlátí bílého chocholu v horkém vzduchu.