Kronika půlnoci

74. Domluva s hadem

Kde jinde by taková bestie taky mohla být než na hřbitově, že? Poslední dobou se odtamtud údajně vracelo dost obšťastněných žen a pár mužů co se tam odvážili vkročit se už nevrátili. Našla se jejich zmrzačená těla s vyrvaným jazykem a ohořelým srdcem, které jsme viděla jednou s Miranem na hřbitově. Nakonec to byla pravda, že to neudělal člověk a také to konečně dávalo smysl. Tezgoran tu musel být dlouho před tím než jsem ho potkali na ulici. 

,,Není to dobrý nápad," kousl se do rtu Xanth a nejistě nakrabatil čelo. Nechtělo se mu úplně tou hřbitovní bránou projít, ale museli jsme tam pokud jsme chtěli pomoct. Uznávám, nebyl to jeden z nejlepších, uznala jsem a vykročila. Cítila jsem na svých zádech pohled svého přítele, který mě neochotně následoval. Kráčet mezi těmi náhrobky a dýchat ten pach co se nad hřbitovem snášel mi nedělal dobře, ale uklidňovala jsem se tím, že když to zvládnu dobře tak to budu mít rychle za sebou. Zastavila jsem se, protože jsem slyšela tichý smích a viděla tmavou siluetu postavy sedící na obrovské mohyle uprostřed kde se všechny cesty rozcházely. ,,Nedávej mu důvod, aby tě kousl... za pár sekund by tě to mohlo zabít." 

Povytáhla jsem obočí a zopakovala jsem: ,,Mohlo?" 

,,Podle toho co za jed na tebe použije," vysvětlil a narovnal si límec bílého kabátu. Jeho mazlíček, jindy sídlící v jeho levém rukávu mu se mu teď obtočil kolem krku jako šála. ,,Taky by si z tebe mohl udělat otroka abys mu porodila syna, a myslím, že Miran by radost neměl," dodal. Odkašlala jsem si a vydal se směrem k mohyle. Skutečně tam Tezgoran byl. Seděl na podstavci sochy a smál se dívce, která pofňukávala. Kolem těla se jí pevně svíjela jeho hadí polovina těla, takže že sedí se mi jen zdálo.

,,Tezgorane," vyslovila jsem jeho jméno rozhodně a nahlas, aby mě dobře slyšel. Princ na mne upřel oči a usmál se načež olízl dívce tvář dlouhým hadím jazykem. 

,,Jdi," zakoulel na ní zelenýma očima a pustil jí. Dívka okamžitě s pláčem utekla, ale pro mě to taková výhra nebyla. Tentokrát se šupinaté tělo stáhlo kolem mě a princ na mě opět cenil jedové špičáky v okouzlujícím úsměvu. ,,Copak to tady máme," broukl mi do ucha a věnoval mi nepatrný polibek na tvář ,,znovu jste mě přišli otravovat s pomocí? Tentokrát to zadarmo nebude." 

,,Tezgorane, prosím," pronesl skoro šeptem Had ,,Nara přeci jen patří někomu jinému." 

,,A co na tom?" Zeptal se s úsměvem jeho bratr. ,,I Miran si za jejími zády užívá s jinými tak proč by nemohla ona." 

,,Cože?" Vydechla jsem a znovu zalapala po dechu když se mi pilný hadí ocas stáhl pevněji kolem hrudníku a plic.

,,Myslela sis, že je až tak moc nevinný?" Zeptal se smíchem a mě přeběhl mráz po zádech. Nevěděla jsem o čem to mluví. ,,Nejsi snad tolik naivní aby sis myslela, že Miran za ten rok s nikým nespal, že ne?" 

Do toho se vložil Xanth: ,,Bratře, tohle není v tuto chvíli relevantní." 

,,Xanthe," podíval se na něj Tezgoran ,,víš stejně dobře jako já jak to s muži chodí. Seveřani jsou v tom horší než většina mužů, ale možná by se o měla zeptat sama..." 

,,Bratře!" Napomenul ho ostřejším tónem Xanth. ,,Měl bys jí možná trochu povolit stisk nebo jí udusíš," poznamenal trefně. Začalo se mi už trochu zatmívat před očima a pomalu jsem ztrácela vědomí. Stisk povolil a já se prudce nadechla přičemž se temnota kolem mě trochu rozptýlila. ,,Vraťme se k té domluvě, prosím..." 

Tezgoran se nepřestal usmívat. ,,Chci jí," pronesl směrem ke mně. 

,,A co takhle zabít někoho kdo se ti ubránil v tom úkrytu," nabídla jsem mu. Princi se z tváře vytratil úsměv já pochopila, že tohle se mu zamlouvá. ,,Můžeš si s ním a jeho sestrou dělat co uznáš za vhodné." 

Pustil mě na zem a proměnil se v člověka. Neunikl mi nový detail v jeho vzhledu. Kolem kulatého ucha mu teď visel malý copánek se třemi stříbrnými korálky-stejně jako měl Xanth. ,,Nuže dobrá, dohodnuto," políbil hřbet mé ruky s elegantní úklonou šlechtice. Podle blýskání v jeho očích jsem pochopila, že si nejvíce užije jejich smrt.