Kronika půlnoci

22. Stíny elementů

Uběhlo několik týdnů bez toho, abych bojovala nebo kradla. Místo toho jsem studovala různé druhy magie a učila se jak se proti nim bránit. Julian mě seznámil s jedním svým přítelem, který ovládal magii velmi dobře. Byl to půl-elf a velmi schopný mág. Jmenoval se Lore. 

 Vrátila jsem se po těžkém tréninku celá pomlácená a špinavá. Lore byl dobrý učitel, ale i skvělí bojovník. Bojový mágové byla většina z nás, ale on na to samozřejmě nevypadal. Vyčerpaná jsem se potácela po prázdném nádvoří když v tom...

,,Sex se Seveřanem skřípe?" Zeptal se Ravenův otravný hlas. Prudce jsem se otočila a uviděla jeho samolibý postoj. Nezměnil se jen co je pravda. Kromě jeho oděvu byl úplně stejný. Stejný škodolibý úsměv a přivřené planoucí oči. 

,,Raven Crow, jako obvykle si myslí, že je vtipný," odpověděla jsem mu stejným tónem jaký na mě použil.

,,Nic jiného se od něj ani čekat nedá," sdělil mi neutrálním tónem maskovaný muž, který seskočil z ochozu na zem. Když dopadl na zem pohladil mě po tváři teplý vánek vonící po jabloňových květech. Podívala jsem se na oči, což bylo jediné co zpod šátku co měl kolem hlavy vidět. Měl je jasně modré jako obloha nad našimi hlavami k níž se tyčili věže ve městě. 

,,Mystiku?" Podivila jsem se. 

,,Zase na sebe poutáte pozornost?" Zabručel Nadal. Podívala jsem se za Mystika a všimla si ho. Svalnaté paže měl založené na prsou, tvářil se otráveně a ve vlasech barvy žlutého blesku mu probleskla elektřina. ,,To je otrava," odfrkl si a podíval se stranou. 

,,Nadal, jako vždy sršíš optimizmem," nařkla jsem ho a vysloužila si tak jeho popudivý pohled, ale i nepatrný úsměv. Bylo těžké u něj vykouzlit úsměv a lehce jsem se začervenala když se mi to povedlo. ,,Ráda vás vidím, ale kde jsou..." 

,,Já jsem zde," zamával na mě Drogan. V rudých vlasech mu zazářily černé dračí rohy a v úsměvu prodloužené špičáky, které jsme měli všichni. Z nějakého neznámého důvodu měli všichni s těmito výjimečnými schopnostmi dlouhé špičáky. ,,Rád tě vidím, Stíne," nepřestával se zubit když na mě hleděl. 

,,Je to tu celkem hezký," uznal s rukama v kapsách Xanth. Nemohla jsem uvěřit, že je tu i on. Jeho rozježené hnědé vlasy s copánkem, hadí oči, fialové šupiny kolem očí, které se ztrácely na kůži, rozeklaný jazyk když promluvil a podivně tvarované elfí uši s náušnicemi. ,,Ahoj, Nar," pozdravil a usmál se zatímco krčil rameny. 

Jako poslední se ozval Proxim. Jeho světlé oči, zářivé vlasy a úsměv bylo jako pohlazení na duši. ,,Taky bych řekl, Hade. Rád vás všechny vidím," pozdravili jsem se klasickým způsobem. Tma a světlo, hned na první pohled jsem si s Proximem Lightem padli do oka. 

,,Jste tu všichni," nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Raven Crow a jeho škodolibý úsměv, Mystik Helion se svou tajemností, Nadal la Croix s otráveným výrazem, Drogan Fromirstorm a jeho dračí JÁ, Xanth Cane a jeho hadí nepředvídatelnost a Proxim Light jež všude šíří světlo stejně jako já temnotu.

,,Nemohli jsem tě odmítnout," odpověděl Proxim s úsměvem ,,dokážeme bojovat jen když jsme kompletní." Ukázal kolem sebe. Měl pravdu, Stíny elementů nejsou úplní když někdo chybí.

,,Já snad sním," pronesl Karzal a zarazil se na půl cesty ze dveří. Ozvala se rána jak do něj narazil Mi'kail. 

,,Ty pitomče!" Rozkřikl se a pak se podíval na nás. ,,Stíny elementů pohromadě, to je zázrak," rozhodil s úsměvem rukama. ,,Mystiku," hned vyrazil ke svému příteli a stiskl mu ruku ,,jak se vede?"

,,Dobře, rád vidím že jsi v dobré náladě." 

,,Raven Crow!" Hvízdl Karzal a vrhl na Ravena ledový vodní gejzír. Raven zkřížil ruce na prsou a než ho stihla voda zasáhnout uhodila do železných sloupů, které vytvořil. ,,Chyběli mi ty tvoje špinavé triky," poplácal ho po rameni. 

,,Proč se na sebe s Ravenem tak dlouho díváte?" Zeptal se Fenris když viděl, že se na sebe s Ravenem díváme. Zpanikařila jsem a zřejmě zrudla, protože se Fenris rozesmál. Nebylo to tak, že bych Ravena milovala... měla jsem ho ráda stejně jako ostatní ze Stínů elementů, ale on a já jsem měli společného víc. ,,Takže jsi je nakonec povolala." 

,,Musela jsem," odpověděla jsem trochu zahanbeně ,,sama to bohužel nezvládnu." 

,,To že si necháš pomoct od nich není ostuda," ujistil mě a poplácal po zádech. Dívala jsem se jak se moji bratři vítají se Stíny elementů a přemítala jsem jak to asi bude probíhat.