Kronika půlnoci

28. Spí v knihovně

Už jsem pomalu usínala jak jsem celý den hleděla do knih, písmenka mi splývala a mlžila. Na chvíli jsem zavřela oči a až později mě probudil Miran. 

,,Nějak tě to vyčerpalo, lásko," políbil mě na tvář. Jeho vůni bych poznala kdekoliv a bylo to dost příjemné probuzení. 

,,Co se děje?" Zamumlala jsem rozespale a otočila hlavu na druhou stranu. ,,Už je noc?" 

,,Ne, je odpoledne, ale Fenris chce, aby si byla u sebe v pokoji," Fenris? Cože? ,,Tak pojď, odnesu tě." Cítila jsem jak mě vzal do náruče. Opřela jsem si hlavu o jeho rameno. Byla jsem v polospánku, takže jsem zaslechla že s někým v knihovně mluví, ale nevím co říkali ani s kým mluvil. ,,Nar? Světluško?" Mluvil na mě, ale já byla úplně mimo. Uložil mě do postele, to bylo jediné co si pamatuji a pak jsem spala dál. Probudila jsem se zřejmě za několik hodin a prudce se posadila. Syčela jsem bolestí, ale zároveň jsem netušila kde jsem a jak jsem se sem dostala. ,,Klid, Naro, jsi v pokoji a v bezpečí," Miran vzal mou hlavu do dlaní a hladil mě po tváři a vlasech. 

,,Jak jsem se sem dostala?" 

,,Nepamatuješ se? Přinesl jsem tě a Fenris tě asi půl hodiny léčil, byla jsi celou dobu mimo." 

,,Co tady děláš ty?!" Vyděsila jsem se, protože byla noc. Nikdy tady nezůstával přes noc.

Posadil se a deka mu sklouzla po nahém těle až k pasu. Nikdy jsem se na něj nemohla vynadívat když se mi tenhle pohled naskytl a teď to nebylo jiné. Bohužel moje potěšení muselo počkat než se uzdravím... i kdybych ho prosila odmítl by, aby mi neublížil. ,,V tom stavu jsem tě nechtěl nechat samotnou a tvoji bratři s tím bezmezně souhlasili." Tohle ujištění mi stačilo, abych si opět lehla a schoulila se k němu jako štěně.

,,Hezky hřeješ," broukla jsem a pevně jsem ho chytila kolem pasu. 

,,Ty taky," opřel si tvář o mojí hlavu. Zvedla jsem ruku a hrála si s jeho náhrdelníkem, Miran na oplátku udělal to samé. ,,Stále ho máš, čekal jsem, že ho v první chvíli zahodíš." 

,,Myslel sis, že zahodím něco co pro mě má stejnou citovou hodnotu jako pro tebe? Nevím za koho mě máš." Věnovala jsem mu polibek na rameno. Jeho horká kůže mě hřála na mé kde jí nezakrývaly obvazy, byla jsem ráda že je tady. 

,,Za svůj největší poklad, Fjalro," palcem mi přejel po rtech a bradě ,,miluji tě, to přeci víš." 

,,Nemusíš mi to stále připomínat, min kåra krigarre." 

Viděla jsem jak se usmívá, měl rád když jsem mluvila northertštinou. ,,Tvůj jazyk se zdokonalil, málem by mne zmítly ty špičaté uši," políbil mě na ucho a já vypískla. 

,,Na ucho ne," prosila jsem ho a začala se chrout, ale on mě přidržel a znovu mě na ucho políbil. ,,Mirane," prosila jsem ho a on se jen smál jak se svíjím jako had. 

,,Jsi roztomilá," tentokrát už mě nedráždil a polibek směřoval na tvář. ,,Omlouvám se, ale moc rád tě dráždím." 

Praštila jsem ho do žeber a on zamrkal do tmy. Nedíval se na mě, ale za mě... Dostala jsem strach že to viděl. ,,Co je?" Posadila jsem se a ohlédla se. Modlila jsem se, aby to neviděl a on se nechoval tak nápadně. Pitomec!

,,To nic, jsem z dneška vyčerpaný. To teplo mě ubíjí."

Zavrtěla jsem hlavou a složila jí do dlaní: ,,Zase jste byli v poušti celý den?" 

,,Nesvědčí mi to tam." 

,,To vidím," odpověděla jsem a dotkla se jeho jizev na paži ,,máš opálenou kůži." 

Mimoděk se usmál. Chvíli mlčel a zkoumal mé jizvy. Cítila jsem jak mi zajel pod košili a znovu prsty přejížděl po mých jizvách na zádech. ,,Zítra by ses už měla normálně hýbat a lépe chodit, za tři dny budeš v naprostém pořádku. Mimochodem, našli jste něco ohledně toho útoku?" 

,,Magie převzetí podoby... Nepřítel si vybral Ravena zřejmě kvůli jeho tělesné stavbě a taky proto, že ho před tím musel vidět."

,,Když převezme podobo, může použít i magii?" 

To mě nenapadlo. ,,To mě ani nenapadlo," přiznala jsem nahlas a zamyslela jsem se. Musím si o tom zítra přečíst víc, máme ještě zůstat v knihovně a pozítří vyrazit do terénu a hledat. Nejlépe se člověk učí praxí.

,,Za to bych měl dostat odměnu, ne?" 

,,Troufneš si když jsem zraněná?" Zaváhal a bylo to na něm vidět. ,,Neříkám, že s tím nesouhlasím..." 

,,Vyberu si to zítra, Mi'kail mi osobně dovolil tady být dokud se Veron nevrátí." Můj bratr byl mimo město někde u ústí řeky kde se princ rád zdržoval. Miloval souboje a rytířská klání i když tady na to lidé příliš nedali, takže tam stála obrovská aréna i kolbiště. ,,Měl by se vrátit prý až za dva nebo tři týdny." 

,,Jeho práce je stejná jako moje, ale on je důkladnější." 

Posadil se, aby mě mohl kárat z výšky. ,,Zase se nepodceňuj, podle toho co jsem viděl a slyšel jsi jedna z  nejlepších a nejvytrvalejších." 

,,Nerozmazluj mě," přesto neodstrčil mou ruku když jsem zavadila o kraj deky nad jeho pasem. 

,,Nedělej, že se ti to nelíbí," věnovala jsem mu polibek na krk a on napnul svaly. Očividně se musel hodně přemáhat, ale nakonec to přeci jen vydržel a zhluboka vydechl. Položila jsem mu dlaň na hrudník a přiměla ho si lehnout. Má ruka byla proti vytetované tlapě menší a já se zatvářila uraženě. 

,,Ale prosím tě," objal mě a stáhl k sobě. Mohla jsem mu nadávat jak jsem chtěla, ale na něj to nezabralo. Když mě takhle odmítl pustit tak ho nepřesvědčilo nic. Nakonec se v jeho objetí usínalo i celkem dobře.