Kronika půlnoci

73. Loučení

V noci jsem toho moc nenaspala, ale docela brzo ráno jsem se musel jít rozloučit s Falymem, který z nějakého důvodu musel odjet. Stála jsem vedle svého bratra v přístavu a čekala až se s ním rozloučí Mystik a zbytek Stínů. Pak přišla řada na mě. Objala jsem ho stejně pevně jako jsem objímala své bratry. 

,,Budeš mi chybět, Nar," vtiskl mi polibek na spánek ,,doufám, že mě přijdeš navštívit až tady tu práci dokončíte." 

,,Spolehni se," slíbila jsem a opět odstoupila stranou, aby se mohl rozloučit i s Veronem. Poodešla jsem stranou, opřela se o bedny a rozhlížela se kolem. Přístav to byl jako každý jiný a mě to místo připadalo vcelku hezké. Slaný mořský vzduch ani pach ryb vytažených z moře mi nijak zvlášť nevadil, ale nemohlo to přebít pach něčeho nepřirozeného. Možná to bylo jen mým špatným pocitem. Zkoumala jsem okolí a hledala něco co by sem nepatřilo. Našla jsem to nakonec docela snadno. Dosta daleko ode mě, dalo by se říci že na druhé straně přístavu stála postava v černém plášti a s kapucí, aby jí nebylo vidět do obličeje. I na tu dálku jsem zahlédla pramen zlatavých vlasů, které zpod kápě vyplazily jako hadi. ,,Drane?" Otázala jsem se šeptem sama sebe a přivřela oči jakoby mi to mělo nějak pomoct v dohlédnutí na takovou dálku.

,,Drana už jsem nějakou dobu neviděl," naklonil se k mému uchu Xanth a zachytil mou ruku dřív než jsem hu stihla uhodit. Vždy když mě vyděsil ohnala jsem se po něm, byl to reflex a kdo o něm věděl většinou ho dokázal vykrýt. ,,Co se stalo? Myslel jsem, že jste byli pár," pohlédl na mě a přetáhl si tmavý arafat přes ústa, aby mu písek nesoucí se větrem neošlehal tvář. 

,,Jestli se tomu tak dalo říkat," přikývla jsem a nespouštěla z něj oči ,,Dran se nesmířil s tím, že jsem se vrátila k Miranovi a proto zmizel."

,,Podle toho cos psala do dopisů nebyl ideálním partnerem," ohlédl se na zbytek našich přátel kteří si nás absolutně nevšímali a o něčem diskutovali ,,možná je dobře, že jsi se vrátila k Miranovi." 

,,Tím myslíš co?" 

,,Hodíte se k sobě," pokrčil rameny a oči mu těkali v davu, který se semkl u mola ,,slyšel jsem, že jsi měla záchvat." 

,,Od Mirana?" Povytáhla jsem podezřívavě obočí a sledovala bandu vojáků, kteří se sbíhali k davu stejně jako lidé.

Xanth chvíli mlčel a pozoroval než odpověděl: ,,Jo, protože o tom chtěl něco vědět." Stejně mu nic neřekl, protože o tom nikdo moc nic neví. Kromě několika mistrů z Velké knihovny kus od Wenoru o tom nic neví. ,,Řekl jsem mu, že se to dá léčit." 

Prudce jsem se na něj otočil a vytřeštila na něj oči. ,,Co jsi mu řekl?" 

Xanth se na mě otočil a zornice v hadích očích se zúžily. Byl to jeho projev soucitu. ,,Nemohl jsem mu říct, že o tebe přijde," bránil se ,,už takhle je z toho netečný a ještě přihazovat do ohně? Dal jsem mu jednoduše důvod věřit, že budeš v pořádku." 

,,Nic nenajde a ty to víš," zabodla jsem mu prst do hrudníku ,,nesmíří se s tím, že mi nepomůže..." 

,,Třeba mají k dispozici něco co by ti mohlo pomoct," pronesl s neutrálním tónem a pak už jsme spolu nemluvili, protože přišli ostatní. Když jsem se chtěla opět podívat na Drana na druhé straně přístavu zmizel.

,,Co se to děje?" Zeptal se Drogan a ukázal na dav lidí, který se pokoušela rozehnat vojenská jednotka. Byl docela problém, že se jim to nedařilo a Mystik se jim proto rozhodl pomoct. Sledovali jsme jeho svérázný postup a za okamžik mu vojáci děkovali jak se to tam vylidnilo. Přistoupili jsme blíž a podívali se na čerstvou mrtvolu, kterou někdo před chvílí vytáhl z moře. Mystik začal rozmlouvat s důstojníkem, který k tomu byl zavolán a proto jsem čekali než se té mrtvoly vůbec dotkli. Nadal jí přesto špičkou boty obrátil. 

,,Xanthe," řekl Mystik když domluvil s důstojníkem ,,mohl bys?" 

,,Ovšem," kývl a natáhl si černé rukavice než si klekl a začal ohledávat mrtvolu. Mystik se opět dal do řeči s důstojníkem zdejší stráže a my ostatní sledovali Xantha při práci. ,,Zabitý vcelku nedávno a pohozený někde na břehu." 

,,Víš co je zač?" Zeptal se Raven a stejně jako my ostatní si zakryl tvář arafatem, aby nemusel ten zápach dýchat. 

Xanth ještě chvíli ohledával tělo a nakonec našel nějaký viditelný znak. ,,Podle toho co vidím je od Rotvala," ukázal na několik řezných ran na ruce ,,pěkně se na něm vyřádil." 

,,Zakročíme, nemá cenu čekat," promluvil Nadal příkře a zatnul ruce v pěst. Nemá cenu čekat v tom má pravdu. Xanth se zvedl a kývl. ,,Ale budeme potřebovat tvého bratra, Hade." 

Xanth se nejistě poškrábal na zátylku. ,,Vím kde ho najdeme, ale bude trochu problém ho přemluvit." 

,,Půjdeme pro něj a uvidíme," namítl Drogan. Zřejmě mu ten předešlí rozhovor o Tezgoranovi nějak unikl, protože mu nějak nedošlo jak je pro ně nebezpečný. 

Xanth byl však trpělivý a proto řekl: ,,Pro začátek tam půjdu jen já s Narou a pokud to vše vyjde tak se vrátíme i s ním." 

,,A pokud ne?" Zajímal se Mystik s neidentifikovatelným tónem. Projevovat emoce mu nikdy moc nešlo a teď to nebyla výjimka. 

,,Ten rozhovor necháme na jindy," odpověděla jsem. Jestli s námi Tezgoran nebude chtít spolupracovat jsme v háji. Kdyby ale nechtěl tak proč by tu zůstával? Ptala jsem se sama sebe hledíce na mrtvolu ležící mezi námi. Přesto to bylo riskantní. Tezgoran byl od Proximovi smrti dost netečný a pěkně nebezpečný že se k němu ani Xanth neodvážil přiblížit. Zbylo to nakonec na mě. No co? Někdo tady ten hrdina přeci být musí.