Kronika půlnoci

42. Trochu jinak

Jeho informace byly skutečně cenné. Třeštil oči na Ravena, který se občas vzepřel a pokusil postavit a právě to ho pokaždé donutilo oněm mluvit dál. 

,,To stačí," zarazila jsem ho a podívala se na Ravena. Řekl nám toho hodně o Tezgoranovi nebo jak se vůbec jmenoval. Pohnula jsem zápěstí do strany a Drakovi okovy zmizely. 

,,Pěkně mě bolí za krkem, příště mi vyčaruj polštář a pověs mě na zeď," promnul si týl a protáhl se. 

Mág sněhu zpanikařil a začal sebou škubat. ,,Co to děláš? Zabije nás oba!" 

Raven se jen šklebil a já ho loktem drkla do žeber, aby toho nechal. Drak se tedy nadechl a řekl: ,,Nejsem Tezgoran nebo jak si nechává ten podvodník říkat, jsem Raven Crow z Přízračných vrahů. Tady mou přítelkyni napadl můj dvojník a já chci vědět," kopl do židle a zachytil jí těsně nad zemí ,,kde je a chci to vědět hned nebo ti udělám něco tak hrozného, že si bude přát smrt." Raven byl třída ve vyhrožování, ale tenhle vězeň znovu přestal mluvit když zjistil že jsme mu lhali. 

,,Trhněte si, už vám neřeknu nic vy podvodníci!" Plivl Ravenovi k nohám. 

,,To byla špatná odpověď," zle se na něj usmál a kolem krku mu vyčaroval obojek s ostny, které mu mířili na hrdlo. ,,Zahrajeme si hu, řekneš mi kde je nebo ti to vrazím ze všech stran do krku a nechám tě vykrvácet." Mlčela jsem a čekala. Raven nebyl jeden z nejtrpělivějších, ale byl rozhodně důvěryhodný. Kdykoliv něco řekl dodržel to a tohle nebyl jeden z jeho vtipů. Vyčerpá tě to, Ravene. Využití moci na složitá kouzla nás všechny vyčerpávalo. Především když kouzla nebyla nacvičená a Raven ho trénoval jen pár dní. ,,Zeptám se znovu, kde je?" 

,,Nikdy," zavrtěl hlavou a zatnul zuby. Raven pokrčil rameny udělal gesto jakoby něco chtěl sevřít do zavřené pěsti a mág zavřeštěl bolestí. Ostré jehly v obojku se zaryly do jeho kůže až mu po krku stékaly pramínky krve. ,,Dobře! Vyhráli jste, jen to vyndej," prosil Ravena a ten pěst opět rozevřel. 

Naklonil se k němu. Jeho pohled by ho probodl kdyby byl nožem. ,,Poslouchám, a to velmi pozorně." 

,,Nevím kde se Tezgoran zdržuje, objevuje se kdy se mu zachce a i náš mistr z něj má strach, ale ten to nikdy nepřizná. Posledně přišel a chvástal se, že někoho zabil a ten někdo prý hrál důležitou roli." 

,,Nezabil," odpověděla jsem zahořkle ,,zbil do bezvědomí." 

,,Kdy jsi ho viděl naposledy?" 

,,Včera, sešel jsem se s ním na hřbitově kde mi řekl co mám dělat. Ten vlk mě chytil když jsem se vracel..." Odmlčel se dost významně na to, aby to nemělo nějaký důvod. 

Založila jsem si ruce na prsou a zabubnovala prsty do své paže. ,,Měl jsi před ním náskok, když on byl na chodbě ty jsi byl z brány venku. Zastavil ses, že?" Musela jsem čekat než zahanbeně přikývl. 

Raven zaklepal s jeho židlí, kterou držel jednou rukou a pak svým pichlavým hlasem pronesl: ,,Ty jsi zastavoval? Čekal jsi, že ti berserk ukáže správnou cestu?" Šťouchla jsem do něj loktem. ,,Co je?" Zeptal se a já zavrtěla dost důrazně hlavou, aby toho nechal. 

Udělala jsem krok vpřed a pod botou ucítila slámu jež byla poházená po celé místnosti. Prohlížela jsem si jeho chladné ledové oči. Vypadali jakoby někdo uštípl kus ledu a vložil mu je do očí. Vlasy bílé jako padlí sníh měl slepené potem a špínou přitom když jsem ho viděla měl je stejné jako já- hedvábné a čisté. ,,Proč si zastavoval?" 

,,Musel bych mu říct, že jsem to nedokázal," odpověděl mi s neskrývaným strachem. Oči mu kmitaly po mém obličeji.

Hleděla jsem na něj a chápala o co tam šlo. Strach v očích se nedá předstírat. ,,Kdo všechno z něj má strach?" 

,,Všichni," odpověděl ,,kromě té Bastianovi sestry a mistra." 

Raven se na mě podíval: ,,Bastianova sestra?" 

,,Jedno z Dvojčat," vysvětlila jsem mu rychle a dávala si to dohromady. ,,Z jaké jeho formy?" 

,,Z Ravenovi," ukázal hlavou na Ravena, který na něj zblízka hleděl. ,,Jak už jsem říkal používá jí až příliš často." 

,,Vyděl jsi někdy jeho pravou podobu?" 

,,Nikdy." 

Raven židli postavil na zem a s rukama v bok se na mě podíval. Jeho tvář byla vážná což nebylo obvyklé a nevěstilo to nic dobrého. ,,Pustíme ho?" 

,,Prosím ne," vytřeštili jsem na ně oči a pak se opět podívali na sebe. Otevřela jsem pusu abych něco řekla, ale hlas mi slehl a já nevěděla co říct. Naštěstí Raven i v těchto chvílích věděl co říct.

,,Zvláštní," ušklíbl se ,,většinou nás prosí ať je pustíme. Měl by ses držet scénáře, hochu," zavrtěl hlavou. Mág to ovšem myslel smrtelně vážně. 

,,Když vám řeknu, že jsme se měli sejít dnes v noci na hřbitově můžu tady zůstat?" 

,,Mám dojem, že by to šlo, ale budeš muset zůstat v cele. Mistr Zlatých nožů vymyslí co s tebou bude dál." Rozhodli jsem. Nováčky jsem nechali, aby ho dovedli do cely a šli jsem zpět nahoru. Čím výše jsem po schodech stoupali tím rychleji se chlad měnil na horko. Bylo dusno a nad prvním nádvořím se tetelil horký vzduch. Koně přivázaní u žlabu hltali vodu a podupávali což do vzduchu zvedalo prach usazený mezi zrnky písku. ,,Co myslíš?"

,,Nezdá se mi, že by lhal," řekl Drak a podrbal se na hlavě ,,zdá se mi to ale dost nebezpečné. Všichni mágové kromě dvou se jich bojí, mistra chápu ale ta holka?" 

,,Spí s ní, takže by se dala skvěle ošálit." 

,,Myslíš jako..."

,,Přesně tak," dala jsem mu ruku na záda, protože kolem ramen jsem ho vzít nemohla a zašeptala jsem: ,,Půjdu tam a ty budeš sledovat jeho vystupování, aby jsi ho pak mohl napodobit." 

,,Ale k čemu nám to bude?" 

,,Jednou by se to mohlo hodit, ale zůstane to mezi námi," navrhla jsem šeptem. Nechtěla jsem aby to někdo věděl, popřípadě to bude naše tajná zbraň. Měla jsem z toho setkání strach... věděla jsem sice, že tam se mnou bude Raven ale i tak posledně jsem to od někoho kdo se za něj vydával dost nehezky schytala. Rány mě bolí ještě teď když si na to vzpomenu. Možná to není tak dobrý nápad, ale nic jiného nám teď nezbývá.