Kronika půlnoci

56. Mrtvý vrah

Nevím co se stalo, ale stačilo pár okamžiků a leželi kolem mě mrtvoly. Jedna měla rozsápaný krk, druhému chyběla ruka, třetí vysel na stěně probodnutý ulomeným kusem nějakého kůlu a čtvrtý, který mě držel ležel na zemi s rozervaným břichem. Střeva měl vyhřezlá v písku a z úst mu vytékala krev. Ještě žil a sledoval mě vyděšenýma očima. Ústa měl pootevřená jakoby chtěl něco říct, ale prostě zemřel- vykrvácel. Rozhlédla jsem se po cvičišti a hledal toho kdo je za to zodpovědný, ale nikoho jsem neviděla. Byl to stín... jen pouhý stín. 

,,Naro? Co se tady stalo?" Prin Hearn stál za mnou a díval se po tom výjevu. 

,,Nechali se uplatit naším obrovským nepřítelem," vysvětlila jsem mu zkráceně a on hned pochopil o co šlo. 

,,Královně jsem už před dlouhou dobou řekl, že dokud se to nevyřeší nemůže přijet a ona s tím souhlasila. Takže by jsme si měli pohnout," kopl do mrtvého těla jednoho vojáka s ránou na krku. ,,Nechám to tu uklidit a bratrovi moc rád řeknu co jsou ti jeho vojáci zač." 

,,Já je nezabila," řekla jsem mu z nějakého důvodu, ale ani nevím proč. 

,,To už vím," ujistil mě a vzal mě za ruku, aby mi sundal náramek. Pak odešel a náramek zahodil do písku. Cítila jsem jak mi magie opět pulzuje žilami, ale chvíli potrvá než se zcela doplní. Bolela mě hlava jako obvykle když jsem o četnou dávku magie přišla a proto jsem se vracela do pokoje pomalu a opatrně. Přidržovala jsem se stěn a všeho co bylo po ruce. Otevřela jsem dveře do pokoje a opřela se o futra. Naštěstí jsem si dveře nespletla. Miran stál před zrcadlem a zkoušel hýbat ramenem. 

,,Furt to bolí, máš pravdu," otočil se na mě. ,,Je ti něco?" 

,,Jen jsem narazila na potíže když jsem hledala prince," odpověděla jsem a pokusila se bez potácení dostat k posteli ,,nic co bych nezvládla," do postele jsem doslova spadla a hlavu zabořila do polštáře. 

,,Vyčerpání magie?" 

,,Tak nějak," zamumlala jsem a hlavu otočila k němu, protože se posadil na kraj postele vedle mě. ,,Neřekl jsi mi, že královna sem ještě namířeno nemá." 

,,Nemohu ohrozit život její, ani život jejích dětí," odtušil a zajel mi do vlasů. Druhou rukou mi rozmotal cop a pak mi ruku položil na lopatky. ,,Až ta hrozba zmizí přijede, do té doby se o to nemusím strachovat." 

,,Řekl jsi jí o těch mrtvých vojácích co jsi sebou přivezl?" 

,,Jo, dva tuším?" 

,,Tři," odpověděla jsem a oči se mi zavíraly. Teď jsem viděla jen jeho rozmazaný obraz. ,,Předevčírem našel Proxim s Nadalem jednoho u koryta řeky. Někdo mu zastavil krevní oběh a pak ho zbavil krve která vytekla do řeky." 

,,Nikdy nepochopím ten tón když mi tohle říkáš a navíc před spaním," políbil mě jemně na spánek. ,,Dobrou noc Světluško." Jen jsem se usmála, nic mu na to neřekla... pouze jsem se usmívala a už dávno byla myšlenkami někde jinde. 

* * *

Vzhledem k tomu, že Julian byl nějaký čas mimo město jsem šla ze zámku na snídani přímo do sídla. Bohužel mě cestou do jídelny odchytil Flaym a tak jsem jedla pouze ovoce ze stromů v zahradě. Mluvili jsem spolu dlouhou dobu o různých věcech a já byla skutečně potěšená tím, že si tak rozumíme. Flaym se ukázal být velmi vzdělaný a věděl také dost o magii a především kovářském umění. 

,,Kde jsi se to všechno naučil?" Nevydržela jsem to a zeptala se. Doufala jsem, že ho to neurazilo. On se však usmál. 

,,Dozvěděl jsem se toho hodně od Verona pokud jde o magii, nějaký čas jsem trávil s Demoranem s Alikate. Jestli se ptáš na kovářství tak to jsem se naučil už jako dítě," odpověděl a zahodil ohryzek z jablka. Najednou se ozvala hrozná rána a jako na povel se spustil povyk. Já i Flaym jsem vyběhli na první nádvoří a uviděli shluk u brány. ,,Co se děje?" Zeptal se Falym a pokoušel se prodrat dopředu. 

,,Odveďte nováčky pryč," přikázal Briare. Když byl venku za světla i on muselo se stát něco hodně vážného. Díky tomu, že nováčci byli posláni pryč se tam udělalo místo. Konečně jsem viděla to na co se všichni dívali. Na zemi ležel mrtví člen Škorpiónů. ,,Tohle se mi nelíbí." 

Viděla jsem jak Veron objal Flayma a dlouze ho políbil na spánek. ,,Nedívej se na to," zašeptal, ale i ta to dolehlo k mým uším. 

,,On drží něco v ruce," pronesl lámavou řečí jeden ze Zlatých nožů. Sehnul se k mrtvému tělu a z rukou vyndal zrvavený kus papíru. Prohlížela jsem si jeho obličej- by zbaven šátku a oči měl doširoka otevřené. Sklonila jsem se a prohlížela si jeho tělo. Koutkem oka jsem viděla, že si Mystik vzal od toho vojáka papír a rozložil ho.

,,Prozradili jste se," začal číst ,,pokud nás chcete dostat měli by jste se víc snažit než jen zabíjet mé pěšáky. Vím, že jeden z vás má za přítele vojáka ze severu... pokud ho chcete zpět přijďte si pro něj do opuštěného města však vy už budete vědět kam máte jít hledat." Dokončil a Stíny se podívali na mě. Nemohla jsem uvěřit vlastním uším. Zatmělo se mi před očima a já si klekla.

,,Naro," pronesl Mi'kail, ale najednou zmlkl jakoby ho někdo zarazil. Cítila jsem jak mě někdo vzal za ramena a objal. 

,,To nic, dostaneme ho zpět," konejšil mě Proxim ,,půjdeme pro něj." Mohla jsem za to já! Kdybych se neukázala Tezgoranovi nikdy by nepřišli na to, že po nich jdeme a nedostali by Mirana. Podívala jsem se uslzenýma očima na Xantha a Mystika jejichž tváře nebyli tak vážné jako jindy. Zaslechla jsem Verona, který se zeptal Flayma o koho se jedná a ten mu odpověděl, že mu to později vysvětlí. Nepřikládala jsem větší význam tomu, že večer mě určitě vyzpovídá, ale teď mi to bylo jedno. Jediné co mě zajímalo bylo jak dostat Mirana zpět domů. Tohle je ten nejhorší den mého života...