Kronika půlnoci

58. Nebezpečný nepřítel

Všichni jsem na něj hleděli jako na zjevení když si oprášil ruce. Všichni kromě Mystika, který ho podle všeho znal už z dřívějška. Skutečně neměl ani jediné škrábnutí.

,,Působivé, ale mi máme něco lepšího," ten úsměv nebyl nic dobrého. Vyděsilo mě to a když se pak otočil na Mirana srdce se mi sevřelo. Bastian se smál a ustoupil stranou.

,,Sáhni na něj a já přísahám, že tě rozervu na kusy," zavrčela jsem a zornice se mi rozšířily. Má moc narůstala.

,,Silná slova na někoho kdo se nepohne," pronesl Bastian posměšně a pokusil se mě něčím spoutat. Bylo to spíše jakoby se mi pokoušel dostat do hlavy. Byla jsem si jistá, že drží Miranovu mysl a proto jsem se podívala na Xantha. Pochopil co po něm chci, ale museli jsme odlákat jejich pozornost. 

,,Nic tak hrozného mu neudělám," usmál se Rotval. Dotkl se jeho krku a pak oblasti jeho srdce. ,,Zkoušel jsem to už tucetkrát, ale pouze na mágovi poprvé to zkusím na někom jehož síla je zakořeněná hluboko v jeho srdci." 

,,Nech ho být, troufni si na někoho kdo není svázaný!" Přidal se Nadal a udělal krok vpřed. 

Cizinec se na něj usmál tím nejodpornějším úsměvem, který dokázal a pak s klidným hlasem řekl: ,,Vy jste na řadě hned po něm," promluvil a pod jeho rukou se rozzářilo modré světlo. Miran začal lapat po dechu a černá bělma mu bledla. Viděla jsem jak pomalu dává ruku od jeho srdce a přitom vytahuje modrý nehmotný obrys. Stála jsem jako zařezaná a nemohla nic dělat.

,,Tak dost!" Raven proti němu vrhl několik oštěpů ze železa, které se odrazily od neviditelné stěny. Bastian jí musel vytvořit podle toho jak se soustředil. ,,Nade," kývl na našeho přítele. Ten kývl a zvedl ruku do vzduchu, takže se okamžitě začal nabíjet blesky. Bariéru zasáhl ani ne polovinou své pravé síly a Bastian se otřásl a spolu s ním i jeho magická bariéra. Začal se více soustředit na protiútok než na obranu, takže jeho štít povolil přičemž mohl Xanth začít manipulovat s Miranem. I když jsem ho znovu nechtěla vidět trpět jako v knihově nezbývalo nám nic jiného než doufat, že Sombra zakročí. Čtení myšlenek fungovalo i jako spoj. Sombra ovládne Xantha, čímž bude mučit Mirana i Bastiana. Rozhodla jsem se zakročit i já a ostatní. Začali jsem proti bariéře bojovat a snažit se jakkoli překazit Rotvalův pokus uloupit Miranovi jeho duši zvířete. Bariéra se otřásla a zmizela hned jak do ní uhodili Droganovi plameny. Mystik v tu chvíli použil svou magii a Rotvala zasáhl plnou silou. Poryv studeného větru ho odhodil stranou až narazil do rozbořené zdi, která se zachvěla. Podívala jsem se na svého přítele, který se mračil a křídla měl roztažená do plné šířky. Poměr křídel k tělu byl, že jedno křídlo bylo stejně vysoké jako jeho majitel a druhé zrovna tak, takže si zřejmě dokážete představit jak velké rozpětí měl.

,,Ty bastarde proradnej," ucedil Rotval a vstal. Pohlédla jsem na Bastiana, který se třásl stejně jako Miran poprvé. Xanth to tedy dokázal! Sombra ho opět posedl aniž by věděl, že nám tím vlastně prokazuje službu. Najednou ovšem bylo třesení, to už si Sombra zřejmě uvědomil že je něco špatně a sám zmizel. V jednu chvíli stál Bastian na nohou a v druhou ho Proxim srazil k zemi kouzelnou formulí Souhvězdí Střelce. ,,Já věděl, že když tady budeš taky akorát s tebou budou potíže! Měl jsem tu holku oddělat dřív než si se objevil!" Prskal vztekle na všechny strany Rotval. 

,,Už tenkrát jsem ti řekl, že jestli se dotkneš mích přátel zaplatíš za to životem," tón jakým to řekl jsem u něj nikdy před tím neslyšela. Mávl křídly a dopadl těsně před Rotvalem, kterého chytil oběma rukama za límec a zvedl jej. ,,Pamatuj si, že já jsem nebezpečný nepřítel. Tohle je moje poslední varování- Jestli někomu z nich ublížíš postarám se, abys trpěl!" Odhodil ho znovu stranou.

Bastian se jen sebral ze země a už ho za paži popadl Rotval. Bylo vidět jak moc jsou jejich síly nevyrovnané, protože Rotval s mladíkem třásl jako s kusem hadru. ,,To se ještě uvidí," řekl a vypařili se. Nevím jak to dokázali, ale pokud Rotval dokázal z někoho odstranit magii uměl se i vypařit.

 Konečně jsem mohla k Miranovi. Rychle jsem mu odvázala ruce pevně připoutané k nejsilnějšímu ze dřev a objala ho. 

,,Jsi v pořádku? Neudělal ti nic?" Prohlížela jsem odhalené části jeho kůže, ale až na pár podlitin mu nic nebylo. 

,,Nic," odpověděl jednoduše. Já ovšem viděla, že mu něco je. Zřejmě byl v šoku z toho co se ještě před chvílí stalo a stát mohlo. Po cestě zpátky nepromluvil ani slovo, vlastně nikomu nebylo příliš do řeči a Mystikovi už vůbec ne. Držel se za námi a podle očí jsem pochopila, že má vztek. Byla jsem z toho taky špatná. Měla jsem strach... skutečný strach. Něco takového se mi stávalo málokdy a teď se mi dokonce třásly ruce. 

,,Nar," promluvil na mě Proxim s vřelým úsměvem. Podívala jsem se na něj a sevřela Havranovu hřívu. Bylo to snad poprvé co mému koni nevadilo, že Miran mu velí. ,,Zase ti zčernalo oko," ukázal si na obličej. Pochopila jsem a svůj lék jsem si vzala.  Byla to celkem neškodná nemoc, ale způsobovalo to, že se lidé potom báli. Pokládali to za značku démona.

,,Díky," pípla jsem polohlasně a on přikývl. Proxim byl vždy mírumilovné stvoření a byl vlastně první se kterým jsem si začala rozumět, ale pokud šlo o bezpečí změnil se ve zrůdu vytvořenou z čirého světla. Když jsem se na něj podívala myslela jsem na Smrtonoše ani nevím proč my jeho podoba vyplula na mysl, ale rychle jsem jí zase zaplašila do ústraní. Kde se asi teď courá? Že by konečně oddělal Moranu a Hrobaře? To byly ty moje divoké představy a sny, které se stejně nikdy nesplní.